Granáty mezi šrotem a pomeranči. Češi obnovují „polorozpadlou“ muničku v Řecku

Na keři rostoucím uprostřed malého náměstíčka se houpe trs pomerančů. Prostranství má tvar podkovy a utváří ho omšelá a částečně zeminou zasypaná budova. Na některých místech z ní padá omítka a nejmodernějším prvkem jsou zde bezpečnostní kamery na sloupech, které hlídají dva vchody. Tím vlevo vjíždí dovnitř suroviny, tím vpravo vyjíždějí hotové výrobky. Dělostřelecké náboje ráže 155 milimetrů.

Na muniční továrně v řeckém městě Lavrio asi hodinu jízdy na jih od Athén je vidět, že se do ní dvě dekády neinvestovalo. Její rozlehlý areál plný budov v různém stadiu zanedbání se ale nyní oživuje poté, co se o něj začala zajímat česká zbrojovka Czechoslovak Group (CSG) miliardáře Michala Strnada.

Společný podnik s řeckou státní firmou HDS sice na papíře vznikne až v příštích týdnech, ale už dnes tu čeští manažeři pracují nejen na zvyšování produkce velkorážové munice, ale také na nových projektech výroby surovin pro munici, na které dostávají desítky milionů eur z Evropské unie. Kromě jiného se tu totiž obnoví linka na trhavinu TNT, která teď Evropě kriticky chybí. V celé unii ji totiž produkuje jen jeden podnik, a to v Polsku.

„Dotace z EU máme schválené od srpna 2024 a máme dost striktní harmonogram, který musíme dodržet,“ říká Jiří Schönweitz, který je novým ředitelem továrny. Řecký stát bude mít po podpisu smlouvy o společném podniku 51 procent, CSG prostřednictvím svého slovenského holdingu MSM 49 procent. Právě tato firma je ve Strnadově impériu výrobcem velkorážové munice, kromě továren na Slovensku do ní patří třeba i munička ve španělské Granadě a nově i závod na výrobu nitrocelulózy v Německu.

Po munici je v Evropě nyní velká poptávka nejen na Ukrajině. Naposledy se ale velké továrny budovaly v 80. letech minulého století – právě jako třeba zdejší linka na TNT. „Postavili ji, provedli na ní šestiměsíční zkušební provoz, aby všechno odladili. Pak jela asi týden a od té doby stojí,“ vysvětluje Schönweitz u jedné z výrobních hal, kolem níž se válí hromady šrotu a reznou velké nádrže na chemikálie. „Musíme to v zásadě celé vybudovat znovu s trochu modernější technologií.“

Investovat jsou potřeba desítky milionů eur. Dotaci z evropského programu nazvaného ASAP dostali na dva projekty: na výrobu TNT a také na vybudování nové linky pro generátor plynů, kterému se říká base bleed. Jde o speciální prachovou náplň, která prodlužuje dolet munice a je zabudovaná přímo v těle střely, zatímco standardní prachové náplně sloužící k výstřelu se vyrábějí a nabíjejí zvlášť.

„Ze staré budovy si necháme jen betonové skelety a linku na base bleed tu postavíme vlastně od nuly,“ ukazuje Schönweitz na jednu z budov bývalé prachárny obklopenou valy. Má zvláštní tvar otevřeného trychtýře. Je postavená tak, aby případný výbuch šel snadno ven do stran a nahoru. A od místa výroby TNT je poměrně daleko, ostatně celý kopcovitý a stromy porostlý areál zbrojovky má 300 hektarů. 

Analýza

Od aut ke zbraním. Rýsuje se nový tahoun českého průmyslu

19. 2. 2025 ▪ 4 min. čtení

Staré továrny na munici a chemikálie s ní spojené, které většinou vypadají podobně jako ta v Lavriu na první pohled spíše na odpis, mají v EU jednu zásadní výhodu: mají většinu příslušných povolení. „Nějaké výjimky od státu dostaneme, ale pokud jde o dodržování ekologických parametrů, tak musíme splňovat všechna moderní nařízení,“ tvrdí Schönweitz. Řecká vláda jako spolumajitel si podle něj zbytečnou byrokracií nebude chtít ohrozit dotace z Bruselu, pro které je důležité splnění termínu spuštění v roce 2027.

Místní si na nové vládce areálu zvykají postupně. CSG se o něj začala zajímat zhruba před třemi lety a tehdy tu státní firma zaměstnávala jen 20 lidí na plný úvazek. Na firmu, která měla kdysi 3000 zaměstnanců, tvrdě dopadla stejně jako na celé Řecko finanční krize po roce 2008. Dnes tam pracuje 100 lidí, v plánu je zatím 300 pracovních míst. Náboru nových lidí ale úplně nepomáhá řecký pracovní systém, kdy je spousta lidí zvyklých pracovat jen sezonně a jinak pobírá štědré sociální dávky.

Většina z dnešních zaměstnanců nyní působí právě ve zmíněné budově ve tvaru podkovy, kde se plní velkorážová munice. Výroba tu jede na tři směny. Zdejší linka je takzvaně západního typu: rozehřáté TNT se lije do těl střel, které se pak za speciálních podmínek chladí. Státy bývalého východního bloku používají techniku šnekování, kdy se TNT tlačí do těl střel pomocí speciální automatizované spirály. V obou případech je velký podíl manuální práce hlavně ve finální fázi, kdy se střely lakují a kompletují do speciálních palet po osmi kusech.

Právě prohlídka továrny v Lavriu může napovědět, co všechno je potřeba překonat, aby se výroba munice v Evropě navýšila. Stroje jsou staré a zapotřebí je i pestrá paleta surovin. Mnohé z nich –  jako prach nebo TNT – se tu přitom kdysi vyráběly. Chybí ale zkušení lidé: poslední, kdo pamatuje výrobu TNT, je jeden z ředitelů HDS, který tu byl kdysi na praxi jako student při jejím spuštění.

CSG tu má ovšem plány velkolepé: postupně by mohla přidat výrobu prachu i raketového paliva nebo leteckých bomb. Hlavní domácí zákazník, řecká armáda, má ostatně třetí nejpočetnější letectvo v NATO.