Ekonomika se stala rukojmím politické scény. Dejme (opět) šanci trhu, ať ukáže, co umí

Jestliže po předchozí finanční krizi v období 2008 až 2009 rezonovalo celou Evropou varování ohledně rizika ztracené ekonomické dekády, došlo k naplnění tohoto škarohlídského proroctví až s desetiletým zpožděním. Tehdejší vývoj byl ekonomicky poměrně nadějný, Evropa ustála vážnou krizi eurozóny a náraz se dostavil až s covidem a energetickou krizí, vyvolanou zejména válkou na Ukrajině.

Zatímco se až do té doby ekonomika vyvíjela poměrně autonomně na zásadních politických rozhodnutích, v dekádě stávající se ekonomický vývoj stal naprostým rukojmím politické scény. Proticovidová opatření, reakce na válku a razantní zvyšování obranných výdajů – to vše jsou témata vrcholně politická se silným dopadem na ekonomický vývoj. K nim lze řadit také praktické uchopení zelené transformace. A když se již zdálo, že všemu tomu politickému nánosu je ekonomický systém schopen se nějak přizpůsobit a uchovat si svoji tvář a alespoň dílek své přirozenosti, je třeba reagovat na opět vrcholně politické kroky nové americké administrativy. Konkrétně na extrémně svéráznou obchodní a celní politiku, na niž nebyl okolní svět zvyklý.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Gazetisto Forendors

A co onomu okolnímu světu, v našem případě Evropě, v této situaci zbývá? Ne nutně je třeba zrcadlově reagovat na vše, co z druhé strany Atlantiku přichází. Spíše je snad lepší se soustředit na sebe sama, naše vlastní bytostné zájmy, posílení silných stránek a potlačení slabin, na zvýšení vlastního sebevědomí a globálního respektu a autority, včetně dání najevo, že si nenecháme líbit vše.

Co konkrétního to obnáší? Ve stručnosti: dát zpět prostor trhu, aby ukázal, co umí, zvláště při překonávání inovační mezery a nakládání s finančními prostředky, odstranit léta hromaděný regulační balast (mnohdy proti zdravému rozumu) a najít společnou řeč v posílení jednotného trhu. A přestat řešit věci druhořadé a malicherné, jež brání koncentraci na to, co je v nynější vážné době opravdu podstatné.