Český blackout a divadlo Andreje Babiše: Když fakta nepříjemně překážejí

Andrej Babiš zveřejnil šestiminutové video, ve kterém ostře kritizuje vládu a společnost ČEPS za „blackout“. Video má ohromný dosah díky šíření přes sociální sítě. Statisíce lidí se dozvěděly, že za výpadek může „zelené šílenství“ EU a přetoky elektřiny z Německa a Polska. Není to pravda, ale to je jedno. Žijeme ve světě, kdy fakta nehrají takovou roli. Víc zabírá politická show a show je něco, na čem provozovatelé sociálních médií vydělávají nejvíce peněz. Bez ohledu na to, že jejich byznys třeba poškozuje fungování společnosti.

Z mnoha dobrých důvodů, které snad není nutné nikomu rozumnému vysvětlovat, je lhaní považováno za škodlivé. Proto nedává žádný smysl nechávat provozovatele sociálních médií v takovéhle míře šířit lži. Zvlášť když společnost prostřednictvím zákonů něco takového nedovoluje médiím klasickým. Proč jsou jedni za obsah odpovědní a druzí ne?

Že Andrej Babiš používá lží k oblbnutí voličů, je jedna věc. Že jeho příklad znovu ukázal, jak slabě se jako společnost dokážeme bránit tomu, co nám ubližuje, je věc podstatnější. Je nešťastné, že říjnové volby vyhraje nejspíš právě Babiš a dost možná bude řešení tohoto problému právě na něm.

Komentář Luďka Vainerta

Vláda vám to neřekla, ale podle Babiše může za výpadek šílená zelená politika. Je šéf ANO chodící řetězový e-mail?

10. 7. 2025 ▪ 4 min. čtení

Přesto by nás to nemělo odrazovat od snah rozumně regulovat odpovědnost za šíření informací prostřednictvím moderních digitálních médií, sociálních sítí v první řadě. Na národní úrovni i na té evropské.

Provozovatelé sociálních médií si dlouho vystačili s tvrzením, že jsou pouze technologickými firmami, které jen vytvářejí jakýsi digitální prostor a nemají vliv na to, co v něm odehrává. To ale samozřejmě nebyla a není pravda. Byznys těchto firem je postaven na algoritmizaci obsahu. Ten je moderován tak, aby generoval co možná nejvyšší příjmy z reklamy. A když jsou tedy majitelé sociálních médií schopni „regulovat“ obsah svých sítí kvůli výdělku, není důvod, aby to nemohli dělat, aby bránili šíření lží. 

Evropská unie se v roce 2023 pokusila prostřednictvím svého Aktu o digitálních službách (Digital Services Act) přimět provozovatele sociálních sítí ke kontrole škodlivého obsahu, ale efekt je příliš malý. Ve Spojených státech se mezi zákonodárci také objevují drobné iniciativy, ale zatím tam jednoznačně vítězí ochrana provozovatelů sociálních médií, kteří dnes tvoří klíčovou část americké ekonomiky.

Tento nový typ digitálních médií dnes používá jako primární zdroj informací až polovina populace civilizovaných zemí, a dokonce většina příslušníku mladších generací. Pokud se nic nestane, dovolíme, aby v jejich světě bylo jedno, jestli je něco pravda, nebo ne. Necháme v politice a veřejném prostoru vyhrávat ty, kdo umí hlasitěji křičet a lépe manipulovat davy. Což nám všem jen těžko prospěje.