Je bydlení základní lidská potřeba, nebo komodita, kterou lze volně obchodovat?

Ti bystřejší už to vědí delší dobu, politici na to přišli až teď před volbami – Češi ztratili schopnost koupit si vlastní bydlení ve větších a žádanějších městech a přestávají tam mít také na nájem. Souhrnně: „krize bydlení“. Jsme na tom prakticky nejhůř v Evropě.

V předvolební kampani slibují všichni kandidáti především raketovou výstavbu, čemuž je ovšem poněkud naivní věřit, protože i v tom nejlepším případě nepůjde o nic raketového. Mnohem pravděpodobnější je, že se po volbách znovu ocitneme ve změti různých mentalit a přístupů, což rychlé řešení oddálí. Nejlépe to ilustruje aktuální slovní fackovačka mezi Piráty, kteří chtějí zdanit byty kupované ne pro bydlení, ale jako obchodovatelné zboží, a ODS, jejíž politici radí nechat vše trhu a komu se zdají ceny v Praze nebo třeba Pardubicích vysoké, nechť se odstěhuje do Karviné, kde je nyní levno. (Kdyby se všichni řídili touto radou, i v Karviné by brzy bylo draze, ale proč vysvětlovat tržní mechanismy politikům ODS, že?)

Jestli mají mít příští vláda a sněmovna větší šanci vyřešit krizi bydlení, musí nejdříve odpovědět na klíčovou otázku: Je bydlení základní potřeba, kterou máme regulovat a chránit, podobně jako to děláme třeba u bezpečnosti či zdraví? Nebo má bydlení v maximální míře podléhat volné ruce trhu a celá ta dnešní divočina se má ponechat souboji ekonomicky úspěšnějších s těmi ostatními? Se všemi důsledky, včetně toho, že tu budou čerpat sociální dávky i příslušníci střední třídy a třeba úřady nebo školy a nemocnice ve velkých městech budou mít potíže sehnat zaměstnance?