Fanoušek usměvavých aut mění tvář Volkswagenů

Mindt patří k nejvýraznějším osobnostem současného automobilového designu, na pozici šéfdesignéra ve Volkswagenu nastoupil začátkem roku 2023, kdy vystřídal Jozefa Kabaně, v minulosti dlouholetého šéfdesignéra Škody. „Mám program naplánovaný na minuty a celkově jsem se za toho dva a půl roku téměř nezastavil,“ říká a při tom se pořád usmívá, když spolu mluvíme při příležitosti premiéry nového malého SUV elektromobilu ID.2 Cross a k tomu uvedení elektrického hatchbacku ID. Polo a varianty GTI během zářijového mnichovského autosalonu.

V koncernu VW přitom působí už bezmála tři dekády. Prošel značkami Audi i Bentley. Navrhovat auto s logem VW je podle něj v tuhle dobu sice velké sousto, ale zároveň ohromná příležitost přiznat si chybu a přijít s něčím lepším. „Chci, aby naše auta působila přátelsky, optimisticky, aby se na vás usmívala. V době, kdy většina aut vypadá agresivně, je to možná proti trendu, ale já věřím, že právě tohle lidé ocení.“

Navrhovat luxusní auta se znakem Bentley je asi úplně něco jiného než přijít s novodobým lidovým vozem VW. Jaké to pro vás je?

Je to fascinující změna. Když jsem byl v Audi, učil jsem se přesnosti, disciplíně a německému inženýrskému perfekcionismu. V Bentley se zaměřujete na luxus a exkluzivitu, práci s emocemi a detaily, které mají za cíl člověka okouzlit. Ale upřímně říkám, ve Volkswagenu se cítím doma, a nejen proto, že moje první auto byl Brouk. Pořád ho vlastním a opravdu moc rád s ním jezdím. Ve VW se nehraje na to, že uděláte auto pro vybranou hrstku lidí. My musíme navrhovat auto pro miliony. To je obrovská odpovědnost, ale i motivace. Vždy jsem říkal, že design není jen o formě, ale o poslání. A ve Volkswagenu to platí dvojnásob.

Přicházíte teď ve VW s tolika auty najednou, že pro laika není snadné se v tom vyznat, zvlášť proto, že se i vracíte k názvu Polo. Jak funguje rodina ID.2?

Zní to složitě, ale snažili jsme se to zjednodušit. Volkswagen má kolem padesáti modelových řad, což je šílené číslo. Abychom v tom našli systém, rozdělili jsme portfolio do tří klastrů. Jeden směr je elegantní – tam patří třeba ID.Polo. Druhý je výkonnostní, například ID.2 GTI. A třetí je robustní, tedy SUV, která rostou na popularitě. Prvním zástupcem tohoto směru je ID.Cross. Je to základ velké rodiny, na kterou budou navazovat další modely. Cílem bylo vytvořit designové směry, které se pak promítnou napříč celým portfoliem, a zákazník tak vždy pozná, že jde o Volkswagen.

Když mluvíte o Polu, udrželi jste si jméno, které má historii, přitom původně už se s tím nepočítalo. O to jste se osobně zasadil?

Ne, nebyl to můj nápad, ale velmi se mi líbil. Historie Volkswagenu ukazuje, že autům lidé často dávali přezdívky (typicky Brouk, v německy mluvících zemích Käfer, v Itálii Maggiolino – pozn. red.). To je něco, co lidi spojuje se značkou. Oficiální označení „Volkswagen Typ 1“ bylo příliš strohé, ale lidé si okamžitě našli cestu a dali autu jméno. V tom je kouzlo Volkswagenu, není to abstraktní produkt, je to součást života. A my tenhle lidský rozměr chceme zachovat i v elektrické éře. Proto říkám, že nenavrhujeme jen pro pár vyvolených, ale pro masy.

Zaznamenali jste ale i kritické hlasy na nové modely. Někteří tvrdí, že se vaše SUV podobají konkurenci…

Samozřejmě že čtu komentáře a sleduji reakce. Někomu prý připomínají Citroën, jinému Range Rover. Víte, design je vždy subjektivní. Kdybychom se dívali jen vlevo a vpravo, ztratíme vlastní cestu. Já věřím, že musíme mít jasnou vizi a držet se jí. Nějaké podobnosti se vždycky najdou, automobilový svět je koneckonců omezený prostorem a technikou. Ale důležité je, že naše auta mají jasnou DNA. A to je pro mě rozhodující.

Když jste přišel do Volkswagenu, projekty, které se právě teď odhalují postupně veřejnosti, už byly rozjeté. Které auto považujete za své vlastní dítě?

ID.2 jsme hodně přepracovávali. Původní návrh měl blíž ke Škodě a my jsme ho posunuli k charakteru Volkswagenu (Jozef Kabaň byl dlouholetým šéfdesignérem mladoboleslavské značky – pozn. red.). Byla to rychlá práce, protože čas tlačil, ale podařilo se. Podobně jsme pracovali na ID.Cross. A pak jsou tu projekty pro Čínu jako třeba ID.Aura nebo ID.Evo, které reagují na tamní specifika. Ty už nesou můj podpis více. Ale pravé „moje dítě“ teprve přijde. Design je běh na dlouhou trať.

Designéři mají často specifický jazyk, který se pak promítá do jejich práce napříč značkami, pro které pracují. Odnesl jste si něco z luxusního Bentley do mainstreamu Volkswagenu?

Bentley mě naučilo, že detail je všechno. Tam se řeší textura švu, odlesk dřeva, zvuk zavírání dveří. To je lekce, která platí i ve Volkswagenu, jen v jiné míře. Samozřejmě nemůžeme dát do Golfu stejné materiály jako do Bentley, ale princip je podobný, lidé chtějí cítit hodnotu. Pokud vezmete obyčejný plast a zpracujete ho poctivě, zákazník to pozná. A právě tohle jsem si přinesl. Že je zásadní úcta k detailu, i když pracujete pro masový trh.

Jak se podle vás elektromobilita promítá do samotné tváře aut? Vidíme různé cesty, ať už velmi futuristické, nebo víc retro…

Elektromobilita změnila úplně všechno. Najednou máte víc volnosti v proporcích, můžete uvolnit interiér, přeskládat technické prvky. Ale přináší to i novou odpovědnost, nesmíme zákazníka odtrhnout od toho, co zná. Volkswagen nikdy nebyl nejprogresivnější značka, nebyli jsme ti, kdo přinesli první airbag nebo první výsuvné kliky dveří. Naší rolí je vzít dobrou technologii a zpřístupnit ji masám. Proto kombinujeme modernismus s lidskostí. Chci, aby naše auta působila přátelsky, optimisticky, aby se na vás usmívala. V době, kdy většina aut vypadá agresivně, je to možná proti trendu, ale já věřím, že právě tohle lidé ocení.

Dá se říct, že bohaté dědictví Volkswagenu je někdy i přítěží a hledá se těžko nová cesta? Nenastal čas vrátit se k retru, jako to udělal Renault s modelem 5?

Retro má své kouzlo, to nepopírám. Renault 5 se povedl. I moje dcera jednu původní R5 má a je to krásné auto. Ale my jsme teď v situaci, kdy bojujeme se zdvojenými portfolii, máme spalovací i elektrické modely a to je investičně obrovská zátěž. Takže není prostor na ojedinělé projekty. Až se řady zjednoduší, přijde i čas na ikony. Novodobý Brouk je sen, který bych si splnil moc rád. Ale teď musíme dělat domácí úkoly.

Když se podíváme zpět, příchod elektromobilu ID.3 nebyl start, jaký si Volkswagen přál. Jak si to vysvětlujete a jak byste si představoval „reparát“?

Bylo to hodně uspěchané. Po Dieselgate byl tlak obrovský, chtěli jsme ukázat změnu. A čas byl proti nám. Výsledkem bylo auto, které bylo technicky dobré, ale designově nemělo tolik lásky. Teď se snažíme mu tu lásku dodat, třeba speciální edicí Fire and Ice, spoluprací s módní značkou Bogner, novými motory a vylepšeným interiérem. Stejně musíme také zatraktivnit model ID.4, který postrádá emocionálnost. Učíme se. Každý první krok je těžký ale zlepšujeme se s každým dalším modelem.

Foto: Volkswagen

Pojďme se také věnovat Číně. Jak vnímáte tamní konkurenci, zejména z pohledu designu? Pro VW byl čínský trh ohromně důležitý a teď na něm značka skomírá.

Čínští zákazníci jsou rozmazlení. Chtějí špičkový software, luxusní interiéry, inovativní funkce, a to vše za dobrou cenu. Nám to nastavuje vysokou laťku. Ale já to beru jako výzvu. Volkswagen začínal v Číně před čtyřiceti lety, byli jsme první západní značka, která tam začala vyrábět auta. Dnes je situace jiná, musíme znovu najít cestu, jak oslovit čínské zákazníky. Proto děláme vozy jako ID.Aura, které v sobě nesou odkaz prvních čínských taxíků, ale v moderní elektrické podobě. To je náš způsob, jak držet krok.

V jednom rozhovoru jste se označil za „designového odstraňovače“. Můžete vysvětlit, co tím myslíte?

Mám rád čistotu. Stejně jako doma je potřeba, abyste vyhazovali zbytečné věci a nezaplňovali byt, i auto se může zanést ozdobami, liniemi, chromem. Já chci design čistý a srozumitelný. Když se podíváte na boční panel ID.2 nebo ID.Cross, uvidíte jednu jasnou křivku, nic navíc. Peníze raději investujeme do kvalitnějších materiálů v interiéru, aby zákazník cítil hodnotu. Design je pro mě i disciplína, schopnost říct ne.

Jak pracujete se svým týmem? Volkswagen je obrovská značka se stovkami designérů po celém světě. Daří se vám udržet jednotnou vizi?

To je možná nejtěžší část mé práce. Není to o tom, že bych já seděl u stolu a kreslil všechno sám. Mám tým lidí, kteří jsou lepší v určitých oblastech než já sám. Moje role je spíš dirigentská, nastavit tón, ukázat směr a pak hlídat, aby se orchestru nerozpadla skladba. Někdy musím říct ne, někdy naopak podpořit experiment. Důležité je, aby všichni věřili, že dělají Volkswagen, ne anonymní produkt.

Jak těžké je ale navrhnout auto skutečně pro masy, globální produkt, který se bude líbit všem?

Ukazuje se, že globální auto je utopická představa. Realita nám ukazuje, že auto, které bude vyhovovat potřebám i vkusu lidem současně v USA, Jižní Americe, Evropě i Číně, prostě udělat nelze, lidé mají specifické požadavky. Cestou je navrhnout základní tvary a linie a pak vůz upravovat pro konkrétní trhy.

Elektromobilita

Stáhněte si přílohu v PDF

Kam podle vás design aut v éře elektromo­bility směřuje?

Bude méně o ozdobách a více o prostoru, atmosféře, o interiéru jako obývacím pokoji. Auto už není jen dopravní prostředek, je to místo, kde trávíte čas, kde chcete mít klid, pohodlí a pocit bezpečí. Proto pracujeme na přívětivém interiéru, fyzických tlačítkách, jednoduché interakci. A věřím, že přijde i další revoluce, ať už v propojení s digitálním světem, práci s materiály či adaptivitě prostoru. Ale vždy s tím, aby auto zůstalo lidské.

Jsou na současných moderních autech prvky, kterým se cíleně vyhýbáte?

Já například opravdu nemám rád zapuštěné kliky dveří. Nepřijde mi to praktické, a navíc se ukazuje, že to ani není zrovna bezpečné, vždyť už došlo ve světě k tragickým případům, kdy auto nešlo po nehodě otevřít a lidé v něm uhořeli. Jsem i zastáncem tlačítek pro důležité funkce, ne všichni chtějí mít ve voze obří obrazovky.

A kdybyste měl naprostou volnost, jaké auto byste si sám navrhl?

Samozřejmě Brouka. Nového, moderního, elektrického. Mám hromadu skic, které ale nesmím ukazovat. Je to můj sen. A sny jsou v designu důležité. Posouvají vás dál, i když realita je často kompromisem. Ale jednoho dne, kdo ví.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Elektromobilita.