Laskavá ke slabším, nesmiřitelná k těm, co se povyšovali. Vzpomínky na první dámu české energetiky Danu Drábovou

Radiační situace na Ukrajině zůstává normální, napsala na síti, která se tehdy ještě jmenovala Twitter, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. Bylo to ve chvíli, kdy ruští okupanti zaútočili na jadernou elektrárnu v Záporoží. Od té doby touto větou končila všechny své příspěvky, plné erudice, zásadového přístupu a naděje. Minulý týden, kdy už se síť dávno jmenovala X, napsala příspěvek poslední. Zemřela v pondělí, po krátké těžké nemoci ve věku 64 let. Její vliv daleko přesahoval její obor, zasahoval politiku, vědecké uvažování o budoucnosti, civilizační obranu Česka. A hlavně: z její osobní energie a víry ve vítězství dobra, kterou dokázala formulovat jak laskavě, tak i velmi jadrně, mohli čerpat energii všichni, kdo si už už začínají zoufat. HN požádaly několik osobností, ke kterým měla Dana Drábová blízko, o krátké vzpomínky na tuto výjimečnou ženu.

Václav Bartuška – autor byl 19 let českým velvyslancem pro energetickou bezpečnost, nyní je českým velvyslancem ve Velké Británii

Když po havárii ve Fukušimě (2011) chtěla japonská vláda přesvědčit veřejnost, že jaderná energetika bude pod důsledným dohledem, požádala o pomoc čtyři mezinárodně respektované předsedy jaderných dozorů: z USA, Velké Británie, Francie – a České republiky.

Není mnoho případů, kdy se naše země ocitla v podobně exkluzivní společnosti. Stalo se tak díky Daně Drábové, která si od nástupu do funkce předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) v roce 1999 vynutila mimořádný respekt ve světě.

Píši schválně „vynutila“, protože přesně tak to bylo: nikdo se v zahraničí neptá, co si myslí Češi, jaký je postoj naší země k tomu či onomu tématu. Pokud jsme někdy slyšet, pak jedině díky tomu, že si pozornost světa vydupeme. A Dana tohle uměla skvěle. V cizině i doma.

Dokázala „poslat do hajzlu“ premiéra i generálního ředitele ČEZ. (Omlouvám se za ta slova, ale ona neváhala takhle mluvit.) Když měla dojem, že něco dělám špatně – a za těch 19 let, co jsme se pracovně potkávali, ten dojem párkrát měla –, seřvala mě mezi čtyřma očima. Byla velmi laskavá k lidem slabším a nesmírně nepříjemná k těm, kdo se povyšovali nad druhé.

Její oblíbenou větou, když jsme zašli na pivo, bylo „už jsem stará bába, ničemu nerozumím“. Za tuhle větu jsem ji pro změnu posílal do háje já. Byla to skvělá dáma.

Sbohem, Dano.

Miroslav Kalousek – bývalý ministr financí

Ve světě státní správy a politiky byla Dana Drábová mimořádným zjevem tím, jak byla opravdová. Co si myslela, to také říkala a také to důsledně dělala. Ani těm nejmocnějším se nepotřebovala podbízet a účelově měnit stanoviska a postoje. Myslím, že by to ani neuměla. Vedle formální autority předsedkyně ústředního orgánu státní správy disponovala mnohonásobně větší autoritou neformální. Autoritou osobnosti, které důvěřujete, i když říká věci, které byste raději slyšet nechtěli. Respekt si nevynucovala, prostě ho měla. Dokonce i od těch, kteří se většinou respektem k druhým neobtěžovali. K tomu byla navíc vybavena laskavostí a empatií člověka, který na druhé myslí víc než na sebe, a měla skvělý smysl pro inteligentní a nezraňující humor. Obdivoval jsem ji a měl jsem ji moc rád.

Miroslav Bárta – egyptolog, senátor

Je to už hodně dávno, kdy jsem se ocitl na vzpomínkovém setkání slavného amerického egyptologa Jamese Romana v brooklynském Museum of Fine Arts. K mému šoku to byla tryzna veselá, plná zábavných historek od jeho přátel a rodinných příslušníků. Ten den mi došlo, že na ty, kteří opustili tento svět a byli mi drazí, budu vzpomínat pokud možno s úsměvem a připomínat si nejen to, že tu byli a jak tu byli, ale hlavně na ně myslet s láskou a pozitivně. V případě Dany Drábové je to ale hodně těžké. Nechci se rozepisovat o tom, co znamenala pro tuto zemi, to většina z nás dobře ví.

Znamenala prostě strašně moc a pro mě osobně jako člověk ještě víc. Hodně, co toho o energiích a energetice jako laik vím, je díky ní a její inspiraci. Byla mi mentálně tak blízká, že jsem s ní mohl debatovat prakticky o čemkoliv. Nemluvě o tom, že bez ní by řada knih a projektů, do kterých přispívala, nebylo tím, čím se staly. V neposlední řadě byla jedním ze spoluzakladatelů našeho think-tanku Komplexní společnosti, kde byla nepostradatelná. Kdybych to měl napsat v jedné větě, nesnášela formality a řečnění, takže budu končit asi tímto: V našem světě jsme často v pokušení si myslet, že prakticky vše jde nahradit. Ale nejde. V případě Dany je jisté, že „náhrada“ je vyloučená. A je to vlastně dobře. Výjimečnost nahradit nelze. Ani na ni zapomenout.

Křest knihy Miroslava Bárty Tutanchamon.

Foto: Tomáš Krist / MAFRA / Profimedia

Otakar Foltýn – bývalý zmocněnec pro strategickou komunikaci

Dana nám ukázala, že nemusíte být boháčem či mocným politikem a přitom dokážete čelit moci prostým trváním na platnosti základních hodnot. Říkal jsem si, kde sakra ta mrňavá baba bere tu sílu. A odpověď na tu otázku byla poslední, kterou mi před pár dny dala, aniž řekla slovo. Umírání není na první pohled hezké, ale když jsem viděl nejsamozřejmější, přirozenou a obyčejně neobyčejnou lásku mezi ní a jejím nejbližším člověkem, něco mi došlo. Láska je a převyšuje nás. Dávají si ji navzájem partneři, sestřičky paliativní péče pacientům, řidiči tramvají usmívající se na pasažéry a prostě lidi dobré vůle, kteří pochopili, že to má smysl. Děkuju, Dano.

Petr Pavel – prezident ČR

Odešla osobnost, která pro bezpečí naší země vykonala opravdu výjimečnou práci. Měl jsem ji rád za její odvahu, lidskost, smysl pro humor. Vážil jsem si její odbornosti a obdivoval její bezprostřednost a charisma.

V mých očích vždy byla skutečnou a neokázalou vlastenkou, vzorem skromnosti, vlídnosti a především dobrým člověkem. Nejen mně bude moc chybět.

Miloš Vystrčil – předseda Senátu

Odešla tiše, až příliš tiše. Bude chybět. Myslím, že mnohem více, než si dnes dokážeme představit. Děkuji Ti, Dano, za všechny rady i lekce. Děkuji za důvěru a možnost se radit. Děkuji za Tvůj smích a vůbec smysl pro humor. A možná vůbec nejvíc děkuji za odvahu, kterou jsi měla. Tvá odvaha byla tak samozřejmá, že nás ani nenapadlo, že by ses také někdy mohla bát nebo mít problém.