Konkurenceschopnost se vytrácí, prosperita eroduje. Přesto si na sebe EU upletla nový zelený bič

Evropská unie směřuje k vytyčení dalšího mezníku na cestě k bezemisní ekonomice. Kromě již stanoveného cíle -55 procent pro rok 2030 přibude ještě další pro následující desetiletku, a sice -90 procent. Rozhodně nelze říct, že by šlo o cíl málo ambiciózní, a to nejenom ve srovnání s dalšími velkými ekonomikami, ale zvláště s ohledem na „úspěchy“, které se zemím EU v tomto směru podařilo doposud dosáhnout.

Sice jsou k dispozici pouze data do roku 2023, ale i ta vlastně docela zajímavé vodítko nabízejí. K uvedenému datu totiž emise poklesly k referenčnímu roku 1990 jen o 35,5 procenta, takže během sedmi let musí jít dolů ještě o necelou třetinu. Nebo jinak, každý rok se musí snížit o rovných pět procent. Průměrné tempo omezování emisí v posledních pěti letech, do kterých navíc spadá i hluboký covidový hospodářský útlum, přitom nedosahuje ani procenta tři. Neznamená to tedy nic jiného, než že unijní zelené úsilí musí ještě výrazně akcelerovat, aby se cíl Fit for 55 vůbec podařilo dosáhnout.

Díky podcastu Bruselský diktát pochopíte, že pro nás Čechy má mnohem větší význam dění v Evropě než v Praze a v Česku vůbec. Celé díly poslouchejte na

HeroHero Opinio Forendors

Je zajímavé, že i pod tlakem dosavadních nevalných výsledků ve snižování emisí se zelené ambice EU většinovým hlasem ještě zvyšují. Bez ohledu na vytrácející se konkurenceschopnost a s ní spojenou dlouhodobě erodující prosperitu. Ani fakt, že polovina zemí unie ještě nedokázala emise srazit ani o třetinu nebo je má dokonce vyšší než v roce 1990, na vytyčeném směru vůbec nic nezměnil, stejně jako na vůli stanovit si i cíl pro rok 2040. Přitom k jeho dosažení bude nutné emise snižovat každý rok nikoliv o pět, ale rovnou o 15 procent (se započtením zahraničních odpustků o 10 procent).

Nakolik jde o skutečně reálný cíl a kolik peněz bude jeho naplnění stát, není známo. Jisté je v tuto chvíli pouze to, že k jeho dosažení nebude stačit pouze likvidace fosilních zdrojů energie, ale bude nutné výrazně omezit vznik emisí ve všech oblastech ekonomiky. Nejenom v energetice, ale i dopravě, průmyslu, zemědělství, službách a v neposlední řadě i v domácnostech. Právě proto nedávný odklad ETS2 znamená pouze drobnou úlevu, která sice vytvoří prostor pro přípravu efektivnějšího systému obchodování, avšak problém nákladů a fakticky i cílů pro domácnosti jako takový jen odsune v čase.

Je pravděpodobné, že každé další procento emisí dolů už bude jen dražší, pokud tedy nebudeme počítat se „zázračnými“ technologiemi. Je už konečně na čase dát na stůl kromě slibovaných dotací i reálnou kalkulaci nákladů.