Užší chodby, nižší stropy. Dočkáme se dostupného bydlení, kde se dá i bydlet?

Města a obce rezignovaly na výstavbu a udržování vlastního bytového fondu, pokračuje privatizace a bydlení je čím dál méně dostupné i pro střední třídu. A to nejen vlastnické, ale i nájemní. Pomůže změna stavebního zákona a program Dostupné nájemní bydlení, na který Státní fond podpory investic vyčlenil sedm miliard korun z fondů Evropské unie? I o tom diskutovali ve studiu Hospodářských novin zástupci České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) s experty na územní plánování a družstevní bydlení.

„Dostupnost bydlení není jen český problém, řeší to celá Evropa,“ připomněla v úvodu Renata Zdařilová, členka představenstva a pracovní skupiny pro dostupné bydlení ČKAIT. A obnáší to podle ní nejen přijatelné ceny, ale také kvalitu bydlení, což bývá zejména u vnitřních dispozic staveb často zanedbáváno.

„Podle mého názoru je největším problémem minimalizace,“ připojil se Martin Hanák, ředitel metodického odboru Svazu českých a moravských družstev. „Čtvereční metry bytových jednotek se stále zmenšují, což je do budoucna velkým rizikem, protože stavíme byty, ve kterých budeme bydlet i za sto let, ale jen velmi malé procento z nich má dispozice 3+1 nebo větší,“ upozornil Hanák.

Člen představenstva a komise pro realizaci staveb ČKAIT Jaroslav Synek to zdůvodnil cenovým tlakem, který nutí projektanty dimenzovat stavby na hranici povolených hodnot, například na nejmenší možnou světlou výšku.

Jak snížit cenu, ale ne kvalitu

Kvalitu bydlení nemohou příliš ovlivnit ani obecní stavební úřady, jak v debatě vysvětlil Karel Horejš, konzultant pro územní plánování a bývalý vedoucí stavebního úřadu městské části Praha 9. „Stavební úřad posuzuje veřejný zájem. To znamená, že dohlíží na to, aby stavba byla v souladu se zákonem a příslušnými vyhláškami, ale pokud je provedená podle projektové dokumentace, její kvalitu už úřad neřeší,“ řekl Horejš.

Často se objevuje argument, že byty zdražuje dlouhé stavební řízení a schvalování, ale podle Horejše je problém spíše na úrovni územního plánování: „Praha už se nemůže dál rozšiřovat, takže potřebujeme udělat rekodifikaci územního plánování, aby vznikly nové stavební pozemky na území dnešních brownfieldů.“

Účastníci debaty se shodli na tom, že s výrazným snížením cen bydlení nelze v následujících letech počítat. V době vysoké poptávky nemají developeři důvod cenu snižovat a možnosti obcí jsou na tomto poli omezené. „Zastupitelé obcí často narážejí na to, že když chtějí například spolupracovat s družstvy a poskytnout jim své pozemky za zvýhodněnou, a ne tržní cenu, dočkají se nařčení, že nezachází s obecními prostředky s péčí řádného hospodáře,“ podotkl Hanák. Svaz českých a moravských družstev se proto snaží vyjednat s ministerstvem pro místní rozvoj podmínky, které by obcím a družstvům umožňovaly snazší spolupráci při hledání možností dostupného bydlení.

Podle Zdařilové je ale třeba nezaměňovat dostupné a sociální bydlení. Uživatelský komfort dostupného bydlení by měl odpovídat takovému standardu, aby bylo možné byt užívat během celého cyklu života. K nižším cenám proto nemá vést neustálé zmenšování prostoru, ale například snížení výrobních nákladů.

„Zcela jistě k tomu vede modulární výstavba nebo určitá prefabrikace. Sníží se tím pracná výroba na staveništi spojená s bytovým jádrem, která je náročná a drahá,“ dodal Synek s tím, že v zahraničí je modulární výstavba běžnou praxí a usnadňuje ji především digitalizace.

Standard neexistuje

Problematické je podle Synka už to, že pro dostupné bydlení nejsou definována jednotná kritéria. „Řadu let byly na pořadu dne startovní byty, o tom už se dnes nehovoří. Ale pokud se má vést seriózní debata o dostupném bydlení, musí pro něj existovat standard,“ zdůraznil Synek. K tomu by podle něj pomohla lepší koordinace jednotlivých státních institucí a jejich požadavků mezi sebou.

Hanák zase doporučil vyladit správný mix vlastnického, nájemního a družstevního bydlení. „Už za první republiky bylo běžné, že bohatí lidé vlastnili domy a pronajímali je středně příjmovým. Dnes jsme ale zahledění do vlastnického bydlení, a kdo nemá svůj byt, ten prohrál,“ popsal situaci Hanák. Přitom by podle něj stačilo zlepšit nabídku nájemních bytů a změnit pohled na různé formy bydlení.

S tím souvisí i důraz na kvalitu nájemních bytů i jejich okolí, například občanskou vybavenost, která by obyvatelům poskytovala dobré podmínky k dlouhodobému bydlení. Výstavba bytových domů i celých čtvrtí bez školek, lékařů a obchodů v docházkové vzdálenosti totiž jen zatěžuje dopravu, snižuje hodnotu bytů a přináší další komplikace.

Partnerem debaty je Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě.