Budeme chodit pozpátku! Pirátská lekce, jak snadno a rychle zesměšnit sami sebe

Pirátské poslankyně a poslanci chodili ve sněmovně po celý den pozpátku. Prý jako upozornění na to, že další vláda Andreje Babiše nás všechny táhne zpátky. „Zpátky na Východ, zpátky do doby bující korupce, klientelismu a normalizace lží,“ jak se praví v prohlášení pirátského předsedy Zdeňka Hřiba. V principu proč ne. Poukazem na zpětnou chůzi zesměšňoval zpátečnictví už v 19. století Karel Havlíček Borovský ve slavném epigramu: „Odkud vzalo, zkouším žáky / jméno Rakous počátek? / Od raků, neb oni taky / chodí pořád nazpátek!“

Ovšem jak známo, když dva dělají totéž, není to totéž. Zatímco Havlíček byl ostře vtipný, Piráti pouze třeskutě trapní. Jako by ani nepochopili, že smyslem politické satiry je zesměšnit protivníka, nikoli sami sebe. Což se jim, žel, přesně stalo. Šaškováním ve sněmovně nijak neublížili Babišovi a spol. Spíše posílili stereotyp, že ve skutečnosti nejsou ničím jiným než partičkou infantilů, kteří omezenou politickou kompetenci dohánějí vymýšlením nejrůznějších happeningů. A ač jde o hodnocení nespravedlivé, Piráti se nyní nemohou divit, že na nějakou dobu zase převládne.

Je jasné, že v dnešní politice se bez barvitých gest nelze obejít. Někdo si nasadí červenou trumpovskou čepici, jiný sám sebe ve sněmovně vydává skrze cedulku „neodvolám“ za Jana Husa, další se nakrucuje na Instagramu v kostýmu hranolku. Vždy jde ale o míru, a když je překročena, obrací se zákonitě všechna gesta, akce a happeningy proti jejich nositelům. Ti se pak z chytrých politických marketérů, kteří prostřednictvím gest předávají svou politickou zprávu, snadno v očích veřejnosti promění v to, pro co má angličtina poněkud hrubý výraz „attention whores“, děvky pozornosti. A je s nimi pak ve veřejném mínění příslušným způsobem nakládáno.

Babiš „zamázl“ víkendovou revoltu SPD. Ve vládě je ale třecích ploch více

14. 1. 2026 ▪ 5 min. čtení

Dá se to popsat ještě jinak a opravdu natvrdo: Možná si Piráti, když den zpětné chůze ve sněmovně vymýšleli, říkali společně s Janem Werichem: „To je blbý, to se bude líbit!“ Ovšem všechno, i líbivá blbost, má svou hranici. Za ní zůstává jen blbost samotná.