O tom, že někdy (možná už do deseti let) přijde čtyřdenní pracovní týden, slyšíme už delší dobu. Často se k tomu přidává argument, že generace Z, která nově vstupuje na trh práce, si tento model vyžádá a prosadí. Co by to však znamenalo, nebo jinak: jaké jsou nezbytné předpoklady, aby se tomu tak stalo, a proč jsme od takového scénáře zatím ještě hodně daleko?
Předně je nutné si upřesnit, o co vlastně jde. Některé firmy totiž zkoušely zavést tzv. čtyřdenní pracovní týden, aniž by se snížil počet hodin odpracovaných týdně. Jinými slovy si volný pátek zaměstnanec musel nadělat jindy. To není čtyřdenní pracovní týden – jde o formu flexibilní pracovní doby.
Faktické zavedení čtyřdenního pracovního týdne by tedy představovalo snížení týdenního fondu pracovní doby ze stávajících 40 hodin na 32 hodin. Logickým argumentem proti této redukci je skutečnost, že by nám okamžitě chyběla jedna pětina pracovní síly – což by ochromilo nejen chod státu (tedy i např. zdravotnictví, policii, armádu, školství, sociální služby aj.), ale i řadu firem a podniků. Pokud by ale zavedení pouze čtyř pracovních dnů tento otřes nezpůsobilo, mohlo by k tomu dojít pouze za těchto dvou předpokladů.
Co se dočtete dál
- Jak přesně definovat čtyřdenní pracovní týden.
- Jak by se vyrovnalo chybějících 20 % pracovní kapacity v klíčových veřejných službách a průmyslu.
- Jak by nárůst produktivity ovlivnil ceny výrobků a služeb a rozložení mezd.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
