V makroekonomii se v posledních letech znovu dostává do popředí pojem fiskální dominance. Jde o situaci, kdy měnová politika přestává být plně autonomní a je fakticky podřízena potřebám veřejných financí. Centrální banka sice formálně zůstává nezávislá, avšak vysoký veřejný dluh a strukturální rozpočtové deficity vytvářejí tak silný tlak na stabilitu financování vlády, že měnová politika musí při svých rozhodnutích zohledňovat především udržitelnost dluhu.

Prakticky to znamená, že centrální banka nemůže zvyšovat úrokové sazby tak razantně, jak by odpovídalo jejímu inflačnímu cíli, nebo je nucena intervenovat na dluhopisovém trhu, aby zabránila prudkému růstu výnosů do doby splatnosti vládních dluhopisů.

Rozhodnutí americké centrální banky Fed z let 2022–2023 prokázala její dočasnou nezávislost. Ta je ale dost možná u konce. Střednědobý výhled je pro fiskální stabilitu stále rizikový.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak vysoký federální dluh ovlivní schopnost Fedu dále zvyšovat úrokové sazby.
  • Jaké důsledky budou mít rostoucí úrokové náklady na strukturu federálního rozpočtu.
  • Jak by přechod k fiskální dominanci ovlivnil inflaci, výnosy dluhopisů a kurz dolaru.
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Máte již předplatné?
Přihlásit se

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.