Artemis II je nová éra: Místo rychlých návštěv spjatých se „zapíchnutím vlajky“ má otevřít cestu k trvalému osídlení Měsíce

K návratu člověka na Měsíc se svět vrací po více než půlstoletí – tentokrát ale s úplně jinou ambicí. Nepůjde jen o krátké mise demonstrující technologickou převahu, ale o snahu vybudovat dlouhodobou přítomnost lidí mimo Zemi. Program Artemis tak není pokračováním Apolla, ale spíš opakem: místo rychlých návštěv spjatých se „zapíchnutím vlajky“ má otevřít cestu k trvalé přítomnosti lidí na Měsíci. A mise Artemis II je testem této nové éry kosmonautiky.

Mise Artemis II je přitom výjimečná už svým profilem. Ačkoliv její čtyřčlenná posádka na Měsíci nepřistane – pouze ho obletí –, i tak se zapíše do historie. Tři astronauti a jedna astronautka by se totiž měli vzdálit 402 000 kilometrů daleko od Země a tím překonat rekord mise Apollo 13, jejíž posádka byla 400 171 kilometrů daleko. Pokoření historického rekordu ale není tím hlavním, čeho má mise dosáhnout. Tím je ověření funkčnosti lodi Orion a jejích systémů podpory života i schopnosti dlouhodobého letu mimo nízkou oběžnou dráhu Země, tedy mimo ochranu jejího magnetického pole.

Aktualizováno

Raketa s lodí Orion odstartovala k obletu Měsíce, posádka musela opravit toaletu

2. 4. 2026 ▪ 2 min. čtení

Původní plán přitom počítal s tím, že hned následující mise – Artemis III – dopraví po více než půlstoletí americké astronauty zpět na povrch Měsíce. Klíčovou roli v tom měl sehrát měsíční modul Starship HLS vyvíjený americkou soukromou společností SpaceX, ale i nová generace měsíčních skafandrů AxEMU od společnosti Axiom Space. Technické problémy, mimo jiné s tepelným štítem kosmické lodi Orion, ale i zpoždění ve vývoji měsíčního modulu a skafandrů vedly k postupnému posouvání harmonogramu. Start mise Artemis III se tak posunul z roku 2024 nejdříve na rok 2027.

Nezměnilo se však jen datum startu, nýbrž i cíl mise. Artemis III tak už nemá dopravit lidi na povrch Měsíce, ale jen na nízkou oběžnou dráhu Země. Měsíční modul totiž stále není připravený, natož otestovaný, a tak NASA rozhodla, že Artemis III poslouží jako další testovací mise, během které bude vyzkoušeno setkání a spojení lodě Orion s měsíčním modulem na oběžné dráze Země. Prozatím ale zůstává nejasné, se kterým modulem to bude.

Sázka na vícero koní

NASA totiž nevsadila jen na jednoho koně. Měsíční modul pro ni vyvíjí i společnost Blue Origin vlastněná majitelem Amazonu Jeffem Bezosem, konkurent SpaceX. Její řešení nese jméno Blue Moon a je teď těžké odhadovat, která ze společností dodá své řešení první a včas. Počítá se tak s tím, že na Měsíc se Američané vrátí až v rámci mise Artemis IV s plánovaným datem startu v první polovině roku 2028.

NASA tak – už zase – mění přístup. Návrat lidí na Měsíc už nebude proveden jako jeden velký technologický skok, ale jako série menších, na sebe navazujících kroků, během kterých budou postupně ověřovány klíčové prvky celé architektury. Cílem je nejen snížit riziko, ale také celý proces rozdělit do menších kroků, které se dají lépe zvládnout. Díky tomu nebude potřeba řešit všechno najednou a celý projekt bude přehlednější i proveditelnější.

Ruku v ruce s tím jde i snaha zvýšit tempo celého programu. NASA chce, aby jednotlivé mise nenásledovaly s mnohaletými odstupy, ale aby na sebe navazovaly v kratších intervalech. Častější starty misí by totiž přinesly zásadní výhodu – umožnily by rychlejší sběr zkušeností a průběžné vylepšování technologií. Jestli se to NASA podaří, bude ale v praxi záležet na technické připravenosti jednotlivých systémů i na rozpočtových možnostech.

Stanice je mrtvá. Ať žije stanice!

Změn se v poslední době dočkala i americká představa o tom, co mají lidé u Měsíce dělat. Dlouhé roky se počítalo s tím, že poblíž Měsíce NASA vybuduje s pomocí mezinárodních partnerů vesmírnou stanici Gateway, která by sloužila jako základna pro výsadky na povrch Měsíce i jako brána do hlubokého vesmíru. Jenže v březnu 2026 jsme se dozvěděli, že bylo rozhodnuto o pozastavení vývoje tohoto přestupního uzlu a jeho nahrazení základnou na Měsíci.

Již vyvinuté komponenty stanice Gateway a závazky mezinárodních partnerů, konkrétně Japonska, Kanady a evropských států, by měly být přesměrovány k budování infrastruktury přímo na povrchu, včetně základny, jejíž stavba bude stát desítky miliard dolarů. Momentálně není jasné, co na změnu v plánech NASA mezinárodní partneři říkají.

Budování měsíční základny by přitom mělo probíhat ve třech fázích. Nejprve má jít o sérii robotických misí a technologických demonstrací, které otestují mobilitu, komunikaci nebo navigaci na povrchu. Následně má vzniknout první infrastruktura umožňující opakované krátkodobé pobyty astronautů. Teprve ve třetí fázi by pak měla, za přispění mezinárodních partnerů, být vybudována skutečně trvalá základna.

Artemis II je tak důležitým mezníkem, který má ukázat, zda jsou některé základní technologie připravené. Návrat člověka na Měsíc se tak posunul a už zase proměnil, ale můžeme doufat, že v robustnější a dlouhodobě udržitelnější projekt. Do hry navíc vstupuje i geopolitika. Čína otevřeně plánuje vlastní pilotované přistání kolem roku 2030. Artemis tak není jen vědecký a technologický projekt, ale i součást širšího závodu o návrat člověka na Měsíc – tentokrát s ambicí zůstat.