Spojené státy předlužené

V každé předvolební kampani kandidáti napříč politickým spektrem kritizují hospodaření současné vlády. V USA si však výsledkem můžeme být jisti: je naprosto jedno, jestli zvítězí demokraté či republikáni, americký vládní dluh v každém volebním období vzroste. Podívejme se na historický vývoj dluhu. Ještě v roce 2018 jeho výše dosahovala 21 bilionů dolarů. Pandemie jeho nárůst urychlila, ale po jejím konci se nikomu do konsolidace financí nechtělo. Trumpova administrativa loni převzala dluh ve výši 36 bilionů a nyní už jsme na hodnotě 39. Nebude trvat dlouho, než bude dluh začínat čtyřkou, pětkou a tak dále. Jistě, jde o nominální veličinu, kterou časem rozpouští inflace, podívejme se proto na velikost zadlužení v poměru k velikosti ekonomiky.

I když jde o zpožděná data, neboť se dluh vykazuje v poměru k HDP, pohybuje se vládní zadlužení Spojených států kolem 125 procent ekonomického výkonu. Kde je limit zadlužení, nikdo neví. Některé evropské ekonomiky jsou na tom obdobně. Větší a zejména vyspělejší ekonomiky si mohou dovolit více dluhu než menší rozvíjející se ekonomiky, které snáze podléhají poryvům zvenčí a nemají výhodu bezpečného přístavu, jemuž investoři důvěřují dluh nedluh.

Grafika uvnitř

Nakupovat akcie ve slevě se tentokrát nemusí vyplatit. Trhy se příliš soustředí na Trumpa a uniká jim to podstatné

7. 4. 2026 ▪ 5 min. čtení

Velké zadlužení s sebou nese potřebu velkého refinancování. Průměrná splatnost amerického vládního dluhu se pohybuje mezi pěti a šesti lety. Pokud to pro ilustraci zjednodušíme, každý rok se může dostat na trh kromě nového dluhu i skoro pětina dluhu stávajícího. Proto je pro každou administrativu kriticky důležité, jak se k jejímu konání staví dluhopisové trhy, a hlavně za jakou cenu. Samotné úrokové náklady hrají čím dál větší roli – refinancování dluhu dejme tomu za 2,5 procenta ročně je zcela jiná zátěž než refinancování třeba za čtyři procenta, o řádově vyšších sazbách ani nemluvě. Jen za letošní rok budou náklady dluhu pravděpodobně přesahovat jeden bilion dolarů, což představuje významného žrouta rozpočtu. Tyto prostředky pak musí chybět někde jinde a to se voličům nemůže líbit. Do výše uvedených vztahů promlouvá i inflace, která na jedné straně ulevuje státu na správě dluhu, na druhé straně za ni trestají voliči vládnoucí politiky.

Situace je pro investory ztížená urgencí úvahy, co má být považováno za bezpečné aktivum. Tím po dlouhé dekády byly americké vládní dluhopisy a dolar. Které aktivum je to nyní? Co investor, to názor. Co je na jedné straně problémem, je pro investory i velkou nadějí na zlepšení současné situace. Ať už si kdokoliv z nás myslí cokoliv o současné americké administrativě, měli bychom umět číst fakta. Její představitelé bedlivě sledují dění na trzích. Nelíbí se jim především tři faktory – vysoké ceny benzinu na stojanech, propady na akciových trzích a nepříjemně vysoké úroky na státním dluhu. Ty vyskočily v reakci na růst cen komodit kvůli ucpanému Hormuzskému průlivu. Politický cyklus je neúprosný a volby do obou komor Kongresu proběhnou na začátku listopadu. Čas na vyřešení současné energetické zápletky rychle běží.