Pěstování zeleniny se věnovali i její předkové, pozemky v Polabí kolem Semic koupil před lety Hanin pradědeček. O pole pak rodinu připravil komunistický režim, dům a malou záhumenku si však vybojovali. „Po pádu komunismu byl soukromým zemědělcem můj táta, ale s nástupem konkurence supermarketů se mu to přestávalo vyplácet, nakonec se nechal zaměstnat v Bramku,“ vypráví Součková.
Zemědělská politika EU je moloch, její zachování je ale v bytostném zájmu Česka
Sama vystudovala v Praze Českou zemědělskou univerzitu a vyzkoušela si práci v marketingu, v kavárně i na ministerstvu vnitra, než se rozhodla vrátit do rodných Semic a požádat svého otce o půl hektaru půdy.
A farmaření ji začalo nesmírně bavit. „Už na tom prvním půlhektaru jsem měla 62 druhů plodin. Vozila jsem je do restaurací v Poděbradech, a když taťka viděl, že mě to nepustilo, svěřil mi postupně i ostatní pozemky, které do té doby pronajímal,“ pokračuje farmářka. Dnes už hospodářství nese její jméno a kromě vlastních rodičů má ještě další dva zaměstnance, takže na farmě pracuje v současné době pět lidí.
K rozšíření farmy bylo zapotřebí pořídit si další techniku. Hanin otec měl ještě z dob svého vlastního podnikání Zetor. „Dobře udělal, že ho tenkrát neprodal. Jezdíme s ním dodnes a je to stroj, který vydrží snad úplně všechno,“ nemůže si ho Součková vynachválit. K tomu pak přibyl malotraktor značky Kubota, záhonovače, závlahovače, automatická linka a další technologie.
Plevel pro top restaurace
Pole Hany Součkové si můžeme jet prohlédnout, nabízí nám, že nás tam doveze sama. „Doufám, že se se mnou nebojíte,“ vtipkuje za volantem. Proč bychom se ale měli bát s řidičkou, která běžně jezdí i s traktorem nebo s kombajnem? Pole na okraji Semic už se na konci března zelená, z hlíny vystrkuje nať ozimý česnek. Řádky jsou přesně vyměřené tak, aby nad nimi projel traktor a žádnou rostlinku nepoškodil. „Česnek měl letos štěstí, že byl v zimě pod sněhovou pokrývkou, takže měl teplíčko a mohl dobře zakořenit,“ libuje si zemědělkyně.
Na dalším poli rostou mladé salátky, kvůli studenému počasí jsou ale zakryté bílou textilií. Kromě toho jsou pečlivě oplocené, aby se k nim nedostaly srny, zajíci nebo nutrie.
„Začali se nám tu množit i bobři. A protože je to chráněné zvíře, tak se proti tomu nedá nic moc dělat,“ dodává Součková. Zajíci dokonce díky svému řádění dostali humorné místo v nabídce jejího zboží. „Oni nejsou hloupí, vykousnou si ze salátu jenom srdíčko a zbytek hlávky doroste. My ten salát pak trochu ze srandy prodáváme na trzích za symbolický peníz jako ‚zajícovu odrůdu‘,“ prozrazuje farmářka.
V sektoru „Zachraň mě“ kromě toho nabízí i prasklé kedlubny nebo jinou nevzhlednou zeleninu. „Snažím se lidi naučit jíst to, co právě roste. Rajče mimo sezonu si nikdy nekoupím,“ prohlašuje Součková. V supermarketu ostatně nenakupuje vůbec, líbí se jí ale rakouské řetězce, které nabízejí pestrý sortiment od lokálních výrobců. Sama do jednoho z nich dodává, ale týká se to jen patnácti nejbližších prodejen v okolí jejího bydliště.
Čerstvou zeleninu a ovoce z farmy Hany Součkové je možné nakoupit i na farmářském tržišti na Malostranském náměstí. Zákazníci si ho však musejí sami nejen vybrat, ale i zvážit a namarkovat. Stánek totiž funguje v samoobslužném režimu, takže tu není žádný personál, jen váha, kalkulačka a QR kód k odeslání platby. „Ještě se nestalo, že by nás někdo okradl, lidé naopak nechávají dýško,“ odpovídá Součková na otázku, zda se jí taková důvěra k zákazníkům vyplácí.
Farmářské trhy společně s prodejem ze dvora tvoří dnes asi 15 procent celkových tržeb farmy. Většinu zboží prodá Hana Součková přes online platformu a zhruba 25 procent dodá do restaurací. Vaří z nich známé pražské podniky, jako je Café Savoy, Vila 63, La Degustation Bohême Bourgeoise nebo Kuchyň na Pražském hradě. „Oni si vlastně plánují svá menu i podle toho, co jim řeknu, že bude v sezoně. Není to tak, že by chtěli v březnu rajče. Spíš se zeptají, co budu mít, a podle toho vymýšlejí recepty,“ popisuje spolupráci farmářka.
Někdy přizpůsobí výběr pěstovaných plodin i určitým trendům v gastronomii, v posledních letech si například získalo oblibu romanesco nebo žlutá řepa. „Také jsme zjistili, kolik tady máme jedlého plevele. Restaurace od nás začaly odebírat třeba šruchu, což je takový sukulent, hodně šťavnatý, který má v sobě velké množství omega-3 mastných kyselin, takže je hodně žádaný,“ doplňuje Součková. Během rozhovoru mimochodem zpracovává do malých svazků i kopřivy, které si kolem Velikonoc objednávají zákazníci na internetu.
Jako bych dotace neměla dostat
Pěstovat zeleninu ekologickým způsobem je pro mladou farmářku důležité, certifikaci na bio nicméně nemá a ani o ni neusiluje. Zaprvé proto, že potřebuje přihnojovat průmyslovým minerálním hnojivem, které biofarmáři používat nesmějí. „Ráda bych místo toho používala kravský hnůj, ale tady v okolí nikdo krávy nechová,“ vysvětluje Součková. Dalším problémem by byla omezená nabídka sazenic a osiva, i to musí totiž biofarmáři odebírat
z ekologického hospodářství. Pro Hanu Součkovou by to bylo logisticky složité, protože plodiny často sází průběžně a nemůže si všechny sazenice objednat najednou.
Pak je tu ještě problém ochranné vzdálenosti od konvenčních polí. Součková má své pozemky roztroušené po okolí Semic, a kdyby musela z každého z nich odříznout ještě šestimetrový okraj, zbylo by jí příliš málo plochy pro samotné pěstování. „Vlastně mi celý ten systém ekocertifikace připadá nedotažený. Neřeší například používání meziplodin, což je pro mě samozřejmost,“ stěžuje si Součková. Raději si tedy z ekologického i regenerativního zemědělství bere principy, které považuje za užitečné, a těmi se řídí.
Stáhněte si přílohu v PDF
S podobným sebevědomím se staví i k dotacím, které sice využívá, ale nechce být na nich závislá. „Dělám to tak, že s nimi nepočítám ve svém rozpočtu, tedy hospodařím tak, jako bych je neměla dostat,“ představuje svůj přístup.
Kvůli nedostatku pracovní síly vidí mladá farmářka budoucnost oboru v automatizaci a zefektivnění procesů. „Zemědělství není žádný zaostalý obor, umělou inteligenci znali farmáři ještě dřív, než přišel její boom,“ dodává s tím, že další technologický rozvoj má sektor určitě před sebou. Vede k tomu i potřeba stále preciznějšího obhospodařovávání půdy, kde musí být rozestupy mezi sazenicemi přesně vyměřené, stejně jako cílené dávkování hnojiva nebo postřiků.
„Mně se například moc líbí malé autonomní roboty, které se nabíjejí pod solárním panelem, umějí samy zasít a pamatují si, kde nasely, takže tam pak průběžně jezdí samostatně okopávat. Člověk tam pak přijde jen zalévat a sklízet,“ popisuje Součková potenciál moderních pomocníků, které se už používají na některých farmách. Teď by ale spíš než secí roboty potřebovala větší prostory pro uskladnění kořenové zeleniny a to je investice, kterou má aktuálně před sebou.
Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
