Evropskému zemědělství chybí mladá krev, Česko je výjimkou

Podíl podniků vedených mladou generací u nás skokově narostl – z deseti procent v roce 2016 na více než 18 procent v roce loňském. Česko se tak společně s Rakouskem či Francií řadí k zemím, kterým se daří ke „gruntům“ lákat novou krev.

Tento pozitivní vývoj je o to cennější, že zemědělství historicky trpělo mnohem horší věkovou strukturou než ostatní obory národního hospodářství. Dnes se však situace u nejmladších ročníků vyrovnává. V kategorii do 29 let je podíl pracovníků v agrosektoru prakticky stejný jako v celém hospodářství, tedy necelých 13 procent. Naopak podíl seniorů nad 65 let, kteří v EU spravují celou třetinu farem, je v Česku výrazně nižší, kolem 20 procent. Tuzemské zemědělství tak prochází generační obměnou, která je v evropském kontextu ojedinělá.

Mladí jsou ekologičtí

Nástup mladé generace s sebou nese i změnu v přístupu k hospodaření. Data Eurostatu potvrzují, že mladí farmáři jsou motorem ekologické transformace a udržitelnosti. Mají větší zájem o technologie minimalizující erozi půdy či nadměrné používání chemie. V Česku tvoří mladí lidé do 40 let více než pětinu všech ekologických zemědělců a obhospodařují téměř čtvrtinu veškeré půdy v tomto šetrném režimu. Pro srovnání: v rámci celé EU se ekologii věnuje v průměru jen necelých pět procent jejich mladých kolegů.

Zemědělská politika EU je moloch, její zachování je ale v bytostném zájmu Česka

14. 4. 2026 ▪ 7 min. čtení

Proměny zemědělství

Stáhněte si přílohu v PDF

Cesta k vlastnímu podnikání v zemědělství je však pro začínající hospodáře stále strmější a plná překážek. Tou nejzásadnější je dostupnost půdy a její cena. Orná půda v Česku zdražuje průměrným tempem téměř 15 procent ročně, což z ní dělá pro řadu začátečníků nedostupnou komoditu. To se odráží i ve statistikách: ačkoliv mladých šéfů přibývá, hospodaří na relativně malé ploše, která tvoří jen necelých 14 procent celkové výměry zemědělské půdy v zemi. Průměrný podnik mladého českého farmáře obhospodařuje zhruba 81 hektarů, což je v kontrastu s velkými průmyslovými celky, které v tuzemské krajině stále dominují.

Otazníky visí také nad stabilitou vzdělanostní struktury. Dlouhodobě sice podíl vysokoškolsky a středoškolsky vzdělaných vedoucích pracovníků roste – z 25 procent v roce 2005 na aktuálních téměř 37 procent –, u samotných mladých zemědělců byl ale v roce 2023 zaznamenán mírný pokles podílu těch s úplným odborným vzděláním. Častěji se nyní spoléhají na čistě praktické zkušenosti, což může odrážet příchod lidí z jiných oborů, kteří v zemědělství hledají nový životní smysl. Budoucnost českých polí tak sice vypadá mladší a zelenější, ale její udržení bude záviset na tom, zda stát dokáže začínajícím farmářům usnadnit přístup k půdě a kapitálu.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Proměny zemědělství.