Sedm z deseti generálních ředitelů si řídí tématiku AI osobně. Co dělají ti úspěšní?

Umělá inteligence se během krátké doby posunula z technologického tématu do samotného jádra řízení firem. Sedm z deseti generálních ředitelů dnes řídí AI osobně, dvakrát více než před rokem. Polovina připouští, že pokud se jejich firma včas nepřizpůsobí změnám vyvolaným AI, může to ohrozit i jejich vlastní pozici. A přestože firmy zatím často nevidí jasnou návratnost investic, objem prostředků směřujících do AI letos v průměru zdvojnásobí.

Samotné peníze ale nestačí. Ředitelé se ve svém přístupu k AI dramaticky liší, přičemž data z našeho letošního průzkumu AI Radar je rozdělují do tří skupin. Jedna z nich dnes systematicky získává náskok, který ostatní budou jen těžko dohánět.

Do AI tečou peníze rychleji než do jakékoli moderní technologie. Za dva roky firmy zvýšily svoje AI investice z 0,6 % na 1,7 % ročního obratu. Ještě zajímavější je, co firmy plánují dělat, pokud výsledky nepřijdou: investice omezí jen 6 % z nich. Většina je zachová a čtvrtina je i v takovém případě dále navýší. To je zásadní posun v uvažování. Ředitelé si uvědomují, že tentokrát nejde jen o další technologický trend, ale o změnu pravidel hry. Jejím nejviditelnějším projevem jsou pro ně AI agenti, autonomní systémy schopné samostatně plánovat, rozhodovat a učit se napříč celými procesy, bez potřeby lidského dohledu nad každým krokem.

AI se přesunula z rukou technických ředitelů do nejvyššího patra firemní hierarchie. Není divu, zasahuje do strategie, firemní kultury, způsobu práce s talenty i do řízení rizik, což nejsou agendy, které lze delegovat na IT. Přestože se přístupy jednotlivých ředitelů liší, dají se při určitém zobecnění rozdělit do tří skupin.

Nejprve si ale zkuste odpovědět na jednoduchou otázku: kolik hodin týdně osobně věnujete rozšiřování vlastních znalostí o AI? Diskusím, briefingům, přímému testování nástrojů? Proč? Protože právě toto číslo je jedním z nejspolehlivějších indikátorů toho, do které skupiny patříte, nebo byste v roli ředitele pravděpodobně patřili.

První skupinou jsou následovníci.  Těch je přibližně 15 %. Uznávají potenciál AI, ale chybí jim přesvědčení o hmatatelných výsledcích. Věnují jí v průměru pět hodin týdně a jejich organizace zpravidla zůstávají u pilotních projektů. Nejpočetnější skupinou (70 %), jsou pragmatici. AI věří, aktivně investují a sami jí věnují zhruba sedm hodin týdně. Přesto se většinou pohybují s trhem, ne před ním. A pak jsou zde průkopníci: AI věnují více než osm hodin týdně a jejich přístup je systematicky odlišný ve všem, co dělají.

Když hledám největší brzdu české ekonomiky, dívám se na AI a trendy práce, říká šéf ČSOB Blažek

28. 4. 2026 ▪ 5 min. čtení

Zaprvé, masivně vsázejí na agentní AI. Zatímco průměrná firma teprve zkouší generativní AI v izolovaných případech, průkopníci směřují až 60 % svého AI rozpočtu do agentních systémů – autonomních agentů schopných plánovat, rozhodovat a učit se napříč vícefázovými procesy. Ptají se na otázky typu „Jak by firma vypadala, kdyby 90 % procesů převzali AI agenti?“. Pragmatici a následovníci na agenty vynakládají shodně kolem 25 % svého AI rozpočtu. Průkopníci věří, a zatím se to potvrzuje, že právě agenti přinesou v letošním roce měřitelnou návratnost.

Zadruhé, průkopníci razantně investují do lidí. Technologie sama nestačí. Průkopníci to vědí a podle toho jednají. V průměru už proškolili více než 70 % zaměstnanců v práci s AI nástroji. U pragmatiků je to kolem 41 %, u následovníků zhruba 35 %. Toto číslo je zásadní. Naše praxe potvrzuje, že za úspěchem nasazení AI stojí dlouhodobě z 30 % technologie a ze 70 % lidé: jejich schopnost s AI pracovat, měnit role a návyky.

Zatřetí, průkopníci AI nasazují v celých procesech, ne v izolovaných případech. Více než polovina z nich dnes řídí end-to-end transformaci s AI agenty – dvakrát víc než následovníci. Nejde přitom o slepé utrácení, ale o odhodlání přebudovat celý provozní model. Například Foxconn, který má výrobní základnu i v Česku, po nasazení AI platformy ve více než dvou stech továrnách identifikoval úspory přesahující 400 milionů dolarů.  

Dalším zásadním rozdílem mezi řediteli je motivace k zavádění AI. Někdo ji vnímá jako příležitost, jiný jako nutnost živenou obavou, že firma zůstane pozadu nebo že přijde o své místo. Zajímavé přitom je, že v Asii věří přínosům AI tři čtvrtiny ředitelů, zatímco v Evropě jen 61 % a v USA, kde AI revoluce začala, pouze polovina.

Rozdíl není jen v míře optimismu, ale i v důvodech, proč firmy investují. V Asii převažuje motivace příležitostí. V Evropě a USA častěji rozhoduje obava z toho, že firma zůstane pozadu.  Strach je však špatný strategický rádce. Firmy, které jednají defenzivně, se obvykle pohybují s trhem nebo za ním dokonce zaostávají. Jejich investice bývají opatrnější, transformace pomalejší. Výsledkem je uzavřená smyčka: nižší důvěra ve výsledky vede k nižší ochotě ke skutečné změně, což přináší horší reálné výsledky, které zpětně potvrzují vstupní nedůvěru.

Rozdíl mezi průkopníky a zbytkem tedy není primárně v rozpočtu, ale v hlavě. Následovníci čekají na důkazy. Pragmatici kopírují trh. Průkopníci mění pravidla. První dvě skupiny mají jedno společné: jejich AI strategii za ně nakonec napíše někdo jiný. Ať už jde o konkurenci, zákazníky či akcionáře. Investovat budou všichni. Rozhodne, kdo u toho zároveň změní způsob myšlení. Kolik hodin jste AI věnovali tento týden vy?

Autor je odborník na AI v BCG X, technologické divizi Boston Consulting Group