Burza vyspělé české firmy neláká. Expanzi financují hlavně z vlastního kapitálu

České firmy zapojené do letošního ročníku programu Czechia Best Managed Companies (BMC) společnosti Deloitte rostou, expandují a inovují. Dělají to ale jinak, než by se mohlo čekat. Tři čtvrtiny z nich při rozvoji preferují vlastní zdroje před cizím kapitálem, 91 procent nepovažuje vstup na burzu za strategický cíl a většina nechce tříštit vlastnickou strukturu ani sdílením podílů se zaměstnanci. Data z letošního ročníku programu ukazují, jak české firmy přemýšlejí o financování, expanzi i vztahu ke státní podpoře. Výsledky letošního ročníku BMC budou vyhlášeny 14. května 2026 v planetáriu na pražském Výstavišti.

Tři čtvrtiny firem zapojených do letošního ročníku programu BMC financují svůj růst primárně z vlastních zdrojů. Jako hlavní zdroj financování ho uvedlo 25 z celkem 33 zapojených společností. Patnáct z nich zároveň pokrývá z vlastních zdrojů více než 75 procent investic do rozvoje, dalších šest pak mezi 50 a 75 procenty. Bankovní úvěr uvedla jako hlavní zdroj financování přibližně polovina firem. Soukromý kapitál i veřejné trhy zůstávají na okraji zájmu – v obou případech je jako hlavní zdroj uvedla pouze jedna společnost.

Nejde přitom o nedostatek kapitálu na trhu. Podle průzkumu Deloitte Private Equity Confidence Survey Central Europe dosáhl index důvěry ve středoevropský trh soukromého kapitálu na přelomu let 2025 a 2026 hodnoty 135 bodů, tedy výrazně nad historickým průměrem. Firmy tak mají investory k dispozici, přesto je aktivně nevyhledávají.

„České firmy zapojené do programu Best Managed Companies ukazují, že silné výsledky a zdravé finanční řízení lze budovat i bez závislosti na externím kapitálu. Tento přístup stojí na důrazu na dlouhodobou stabilitu a na tom, že si majitelé ponechávají plnou kontrolu nad směřováním firmy. Zároveň ale platí, že určitá míra cizího kapitálu může být pro firmu přínosná – umožňuje rychlejší investice, akceleraci růstu nebo efektivnější práci s kapitálem. Firmy, které ho systematicky nevyužívají, tak mohou v některých fázích narážet na své limity,“ komentuje Miroslav Svoboda, řídící partner společnosti Deloitte v České republice a lídr programu BMC.

Výhradně z vlastních zdrojů roste už od svého vzniku například společnost Livesport. „Zájem investorů nás neminul, ale nikdy jsme je nepotřebovali. I tak jsme expandovali do více než čtyřiceti zemí světa. Pokud potřebujeme know‑how nebo technologie ze zahraničí, raději si je koupíme, než abychom za ně platili podílem ve firmě,“ míní CEO Livesport Pavel Krbec.

Zaměstnanecké akcie zatím zůstávají na okraji

Od ledna 2026 je v Česku k dispozici nový volitelný daňový režim pro zaměstnanecké akcie, který při splnění podmínek umožňuje jejich zdanění až při prodeji jako ostatní příjem, bez odvodů na sociální a zdravotní pojištění. Téma ESOPů, tedy zaměstnaneckých akciových opčních plánů, se tak dostává do širší podnikatelské debaty.

ESOP má ale zavedený pouze malá část zapojených firem – konkrétně dvě z třiatřiceti. Sedmnáct společností jako hlavní důvod pro jeho nevyužívání uvádí neochotu tříštit vlastnickou strukturu. Firmy přitom motivaci zaměstnanců řeší jinými nástroji, nejčastěji finančními incentivy navázanými na výkon a ziskovost firmy, které nezasahují do vlastnické struktury.

„Rodinné a zakladatelské firmy mají k vlastnictví specifický vztah, který je zároveň jejich silou i vědomou strategií. Odmítání ESOPu tak nemusí znamenat uzavřenost, ale spíše jasné přesvědčení o tom, jak má firma fungovat a komu má sloužit,“ míní Kateřina Novotná, partnerka v daňovém a právním oddělení Deloitte a lídryně programu BMC.

Peníze na inovace radši leží na stole

Jedním z překvapivých zjištění průzkumu je nesoulad mezi inovační aktivitou firem a jejich využíváním daňových pobídek. Deset firem z třiatřiceti využívá zákonný odpočet nákladů na výzkum a vývoj od daňového základu. Dalších dvanáct firem přitom výzkum a vývoj aktivně provádí, ale odpočet nevyužívá. Jde tedy o firmy, které mají na daňovou výhodu zákonný nárok, a přesto ji nečerpají.

Důvody jsou dva a jdou ruku v ruce: firmy uvádějí administrativní náročnost spojenou s uplatňováním odpočtu a nejistotu plynoucí z daňových kontrol. Nejlépe řízené české firmy tedy nechávají ležet legální daňovou výhodu ne z neznalosti, ale z obavy z přístupu finanční správy. Pro firmy, které jinak vykazují špičkové standardy řízení, je to výmluvný signál o tom, jak vnímají otázku daňové nejistoty.

Expanze? Do Evropy ano, do světa zatím ne

Třináct z třiatřiceti firem v rámci BMC programu již expandovalo do zahraničí a chce v růstu pokračovat, dvě se na první zahraniční krok teprve připravují. Téměř polovina firem z dotazníku tedy plánuje další evropský krok. Největší bariérou přitom není nedostatek kapitálu, ten jako překážku uvedly pouze dvě firmy. Klíčovými problémy jsou konkurence a tržní specifika (16 firem), rozdílné regulatorní a compliance požadavky (11 firem), daňová legislativa (9 firem) a jazykové a kulturní odlišnosti (7 firem).

Expanze mimo EU zatím zůstává spíš výhledovým přáním než aktuální prioritou. Devatenáct firem ji aktuálně neplánuje. Ty, které ano, láká buď americký trh, jiné trhy mimo EU, region MENA (geografická oblast zemí Středního východu a Severní Afriky), anebo Spojené království.

„Evropský trh je pro české firmy přirozený první krok, ale zdaleka ne triviální. Vstup na něj je náročný a musí se dobře promyslet a nemusí být vždy úspěšný. Klíčové je správně nastavit strukturu expanze a zorientovat se v regulatorní roztříštěnosti, odlišných daňových systémech i rozdílných podmínkách podnikání. A to jsou oblasti, s nimiž firmám v Deloitte umíme pomoci,“ říká Kateřina Novotná.

V souvislosti s tím šestadvacet firem z třiatřiceti, tedy 79 procent, vyjádřilo podporu zavedení takzvaného 28. režimu: deset z nich jednoznačně, šestnáct spíše ano. Jde o navrhovanou možnost, aby firmy podnikající ve více zemích EU mohly zvolit jednotný soubor pravidel pro zakládání a správu společností místo toho, aby se musely řídit odlišnými předpisy každého členského státu zvlášť.

„Podpora 28. režimu ze strany nejlépe řízených českých firem není překvapením. Jsou to firmy, které přemýšlejí strategicky a vidí dopředu. Vědí, že jejich budoucnost je evropská a chtějí, aby pravidla tomu odpovídala,“ dodává Miroslav Svoboda.

IPO aneb burza jako zbytečná komplikace

Jedenatřicet z třiatřiceti firem, tedy 91 procent, uvedlo, že vstup na burzu pro ně v tuto chvíli nemá strategický smysl. Přitom jen dvě z nich jako důvod uvádějí slabý český kapitálový trh. Firmy neodmítají primární veřejnou nabídku akcií (IPO) proto, že by trh nefungoval. Odmítají ji proto, že vstup na burzu jednoduše není součástí jejich strategických cílů.

IPO totiž s sebou nese zásadní změny, firma se stává veřejnou, přibývají povinnosti vůči akcionářům, pravidelný reporting a tlak na krátkodobé výsledky. Pro firmy, které staví na dlouhodobém vlastnickém modelu a nepotřebují kapitál zvenčí, je to nevýhodná směna.

„Zdá se, že hodnocené české firmy dokážou budovat světovou kvalitu řízení i bez vstupu na veřejné trhy. Silné cash flow a jasná dlouhodobá strategie jim dávají dostatek prostoru růst vlastním tempem. Otázka je, co by je tam přivedlo," dodává Kateřina Novotná.

Český model: ctnost, nebo brzda?

Nejlépe řízené české soukromé firmy rostou ze svého, odmítají sdílet vlastnictví, ať už s investory, burzou nebo zaměstnanci, a expandují do Evropy vlastním tempem. Tento přístup jim dává vysokou míru kontroly, stabilitu a schopnost plánovat v dlouhém horizontu. Zároveň ale znamená, že růst není řízen dostupností kapitálu, ale vlastním cash flow a ochotou podstupovat riziko.

Rozdíl oproti části zahraniční konkurence tak není ani tak v kvalitě řízení, ale v ochotě pracovat s kapitálem jako nástrojem růstu. Zatímco některé firmy využívají externí financování k rychlé expanzi a akvizicím, české firmy častěji volí postupnější, organickou cestu. Výsledkem není lepší ani horší model, ale odlišná strategie. Průzkum Best Managed Companies ukazuje, že česká podnikatelská elita dnes dává přednost stabilitě a kontrole.