Kdyby vám teď lékaři diagnostikovali závažné nebo vzácné onemocnění, pravděpodobně byste očekávali, že pokud existuje moderní léčba, dostanete se k ní co nejdříve. Jenže právě u nových inovativních léků dnes český systém často naráží na dlouhé čekání. Půl roku, rok. A někdy i mnohem déle.

Podle aktuálních dat evropské analýzy Patients W.A.I.T. Indicator čekají čeští pacienti na inovativní léčbu v průměru 659 dní od chvíle, kdy je lék schválen na evropské úrovni. Tedy rok a devět měsíců od okamžiku, kdy moderní terapie existuje, funguje a v některých zemích už dávno pomáhá pacientům žít déle nebo kvalitněji. A český pacient stále čeká.

Trend se navíc zhoršuje. Ještě před dvěma lety bylo čekání o téměř půl roku kratší. Česko přitom dlouhodobě patří mezi země, které moderní léčbu zavádět umí. Problém je v tom, že začínáme ztrácet tempo. Letos navíc poprvé výrazněji klesl i počet nových léků, které se dostaly k alespoň jednomu pacientovi. Z celkem 168 sledovaných inovativních terapií je reálně dostupná jen polovina.

Na první pohled to může působit jako technický problém systému a složitých administrativních procesů. Ve skutečnosti jde ale o mnohem více. O to, jak bude český stát vypadat za deset nebo dvacet let.

Každý pacient, který se díky účinné léčbě vrátí do práce, zůstane déle soběstačný nebo se vyhne hospitalizaci, představuje úsporu pro veřejné rozpočty. Inovativní léčba snižuje náklady sociálního systému, omezuje dlouhodobou pracovní neschopnost a ulevuje i rodinám, které by jinak musely převzít velkou část péče o své blízké.

Přesto se v české debatě stále díváme na inovace hlavně optikou okamžitých nákladů, nikoliv dlouhodobé investice. Důvodů, proč pacienti na inovativní léky čekají déle, je více. Nové léky jsou výrazně složitější než dříve. Často cílí na malé skupiny pacientů, přičemž léčba bývá více přizpůsobená konkrétnímu člověku. S tím roste i náročnost procesu získání úhrady z veřejného zdravotního pojištění.

Ani schválením léku však problémy nekončí. Devět z deseti inovativních léčiv v Česku provázejí různá preskripční nebo indikační omezení. Většina moderních terapií je dostupná pouze ve specializovaných centrech, což prohlubuje regionální rozdíly. Pacient ve velkém městě má často výrazně vyšší šanci dostat se k moderní léčbě než člověk z regionu.

Dobrou zprávou je, že ministerstvo zdravotnictví plánuje rozšířit možnost preskripce některých léčiv i pro praktické lékaře. Diskutuje se také o úpravě centrové péče nebo modernizaci pravidel pro hodnocení nákladové efektivity léčby, která se v některých parametrech prakticky nezměnila od roku 2011.

Jenže svět se mezitím nezastavil. Evropský farmaceutický trh dnes čelí stále silnějšímu globálnímu tlaku, zejména ze strany Spojených států a jejich cenové politiky Most Favoured Nation.

A právě tady se rozhoduje o budoucnosti českého zdravotnictví. Moderní medicína není jen o tom, kolik peněz do systému posíláme, ale jak rychle dokážeme převádět medicínský pokrok do reálného života pacientů.

Text vznikl ve spolupráci s Asociací inovativního farmaceutického průmyslu.

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist
za 40 Kč nebo za 80 Kč
Navíc mobilní aplikace
a web bez reklam