Rozvoj dronů v Česku zajistí obdoba agentury DARPA, chytrá armáda a silní investoři

Kolem profesora Martina Sasky na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze už přes deset let funguje tým zaměřený na multirobotické systémy. Kromě toho založil Saska také spin‑off Fly4Future, jenž se výsledky výzkumu snaží prodat. Jeho ambicí je v Česku s pomocí investorů vybudovat firmu, která bude jednou v dronech i globálním hráčem.

Aby v Česku vzniklo něco jako „dronový hub“, potřebujeme podle Sasky minimálně stovky lidí, kteří se dronům věnují. Proto by měl stát vyčlenit část rozpočtu na rozvoj strategických znalostí, ideálně prostřednictvím české obdoby organizace DARPA. Posláním této agentury amerického ministerstva obrany je vývoj nových technologií pro národní bezpečnost. „Potřebujeme zkombinovat podporu výzkumu, chytrou armádu a zároveň silné investory. Bez toho se proti americké a čínské konkurenci neprosadíme,“ říká v rozhovoru.

Před rokem 2022 se zdálo, že drony budou doručovat zásilky nebo sloužit jako větší aerotaxi. Dnes je dron kvůli každodenním zprávám z Ukrajiny brán především jako zbraň. Zastavil se vývoj civilních aplikací?

Letecký průmysl

Čeští výrobci dronů závisí na Ukrajině. Civilní aplikace zastínila válka

15. 6. 2026 ▪ 8 min. čtení

Naopak, vše se hodně posunulo, investic celosvětově přibývá. V Evropě to ještě není tolik vidět, ale myslím si, že Německo už se probírá. Ve Spojených státech, kde je peněz nejvíc, se teď naopak řeší, jestli už nevznikla bublina. Řada dronových firem je dlouhodobě extrémně ztrátová. Nejistotu krotí právě Ukrajina, protože ukazuje, že drony jsou kritické know‑how pro každého a že je to budoucnost. Třeba Skydio (americký výrobce autonomních dronů, letos v zatím posledním, šestém kole financování start‑upu vybral 110 milionů dolarů – pozn. red.) je sice na nule, ale počítají se do toho i peníze od investorů. V tomhle je Fly4Fu­ture trochu kuriozita, protože jsme od počátku v zisku a ještě investora nemáme.

A budete mít?

Musíme touhle cestou jít, protože konkurenti mají díky nim více peněz na lidi. Otevřeli jsme první investiční kolo a zájem je velký. Rád bych postupně s pomocí investorů vybudoval v Česku významnou firmu, která bude jednou i globálním hráčem.

Pro kolik peněz si jdete?

Bereme to už jako Series A, protože máme produkt a kontrakty. Potřebujeme zatím pro jeden projekt získat osm milionů eur (necelých 200 milionů korun – pozn. red.). Těch projektů ale bude postupně víc. Cílem je vybudovat ve Fly4Future tým 60 až 100 lidí, který bude zaměřený výhradně na inženýring a integraci vybraných produktů – ať už jde o hasicí drony, roje bez GPS nebo chytače dronů. Máme v širším výběru 20 aplikací, kde je poptávka po technologickém řešení, které zatím ne­existuje. Máme komponenty, potřebujeme je ale integrovat, a to spolehlivě, což je drahé. Kdybychom to dělali jako dosud, bude nám to trvat pár let, a to už může být pozdě.

Kolik dronů zatím vyrobíte?

Nějakých 70 až 80 kusů ročně. Jde ale o stroje až za 1,5 milionu korun s velkou přidanou hodnotou.

V jakých oborech vidíte šanci pro civilní aplikace?

Drony pomůžou všude, kde je potřeba využít senzor nebo něco rychle přenést – například jakékoliv inspekce a dohled, kde jsou efektivnější než stacionární kamery. Pohybují se rychleji a jednodušeji než pozemní roboti nebo auta.

Dají se bojové zkušenosti z Ukrajiny promítnout do civilních aplikací?

Jdu v tomhle proti mainstreamu, ale myslím, že nedají. Ukrajinci řeší úplně jiný problém. Potřebují mít levný dron, kde vůbec nevadí, že není z kvalitních komponent a že není úplně spolehlivý. V průmyslu se těžko akceptuje dron, který při použití v jednom procentu spadne a někoho zraní. Ve válce to je přijatelné. Díky Ukrajině se zvýšil zájem o drony a je větší přísun peněz přes dotace od vlád i soukromých peněz od investorů. Technologicky ale válka na Ukrajině vývoj zase tolik neovlivní.

Takže vy s nedávnou kritikou šéfa Rheinmetallu, že ukrajinské drony jsou lego dělané na koleně, svým způsobem souhlasíte.

Naprosto. Myslím, že potřeby armád budou v dronech po skončení konfliktu na Ukrajině úplně jiné.

Nemohla by armáda využívat ukrajinskou praxi 3D tisku? Není tohle cesta k levným dronům?

Jsem i tady spíš skeptik. My samozřejmě také tiskneme a zvládneme udělat levné řešení konkurující mase z Číny. U 3D tisku ale nikdy nedosáhneme takové spolehlivosti. Přirovnal bych to k tomu, že by se aerolinkám radilo, ať si samy tisknou letadla. Bude to levné a sem tam to spadne. Jenže když doručujete s pomocí dronů zásilky nad Prahou, tak vám to nesmí spadnout nikdy. 3D tištěný dron je určitě skvělý ve válce a armády mají mít plány a know‑how, jak takovou výrobu okamžitě rozjet. V mírové době a pro civilní aplikace je to ale nesmysl. Drony musí splňovat nějaké parametry, projít testováním a mít certifikaci.

Spolupracuje s armádou také ČVUT a firma Fly4Future?

Máme teď dva projekty s českou armádou. Neděláme zbraně. Armáda specifikuje úkoly, my vyvíjíme řešení a učíme je. Alfa a omega jsou znalosti. To, že si armáda koupí 10 tisíc dronů z Izraele, nám v případě konfliktu nepomůže. Armáda musí mít znalosti a můžu říct, že vojáci dávají čím dál sofistikovanější otázky. Ideální model by byla existence instituce, jako je americká DARPA, která dává do výzkumu peníze. Aby na univerzitách vznikalo know‑how a stát věděl, kam sáhnout v případě problému. Start‑up, který dělá drony pro zemědělství, může mít klidně paralelní projekt pro armádu. Potřebujeme minimálně stovky lidí, kteří se dronům věnují, abychom vytvořili něco jako dronový hub.

Armáda by tedy přes nějakou instituci podporovala týmy lidí na univerzitách a ve firmách?

Spíše než o armádě mluvme o státu. Ten by měl část rozpočtu vyčlenit na rozvoj strategických znalostí. Aby v Česku vznikly firmy, které budou v mírové době konkurenceschopné, budou mít globální dosah a v případě konfliktu se rychle transformují pro potřeby armády. Kdybych to měl shrnout, potřebujeme kombinaci podpory výzkumu, chytré armády a zároveň silných investorů. Bez toho se proti americké a čínské konkurenci neprosadíme.

Chápu, že pro technologicky zaměřené firmy jsou největší náklad lidi a že by jim to pomohlo při rozvoji. Ale jak to může armáda udělat?

V Německu je inovační agentura SPRIND, která má ambici být evropskou DARPA. Tam se účastníme jako Fly4Future a ČVUT tým několika výzev. Vyberou 15 týmů, kterým dají peníze, a v dalších kolech je postupně vyřazují, až zbudou jen ti nejlepší. Těm nakonec dají i nejvíce peněz na vývoj. Je to výhodné pro stát a zároveň to tlačí firmy k mnohem větší efektivitě než u grantů a dotací.

Pokud vím, firmy by přivítaly, kdyby armáda byla schopna koupit si jeden prototyp na vyzkoušení. Už to je pro firmu reference a získá zpětnou vazbu. Zároveň má armáda znalosti a přehled o trhu. Je tohle cesta?

Určitě ano. U Eagle One (antidron, který chytá drony do sítě – pozn. red.) jsme měli dva serióz­nější konkurenty. Americká firma získala kontrakt s americkou armádou už v době, kdy její produkt ještě neexistoval. Podobně i německý konkurent. To z nich udělalo globální hráče. Kontrakt vás motivuje udělat produkt pro konkrétního zákazníka.

Pod Technologickou agenturou existuje program PRODEF. Není tohle řešení?

Ten program je dobrá cesta, ale částky v něm jsou prostě malé. Konsorcium firem tam může na tři roky získat 50 milionů korun. To je třeba 10 mi­lionů na firmu na tři roky. Z toho se nezaplatí ani dva lidi. Porovnejte si to s rozpočtem DARPA, kde týmy dostávají desítky milionů dolarů.

Zabýváte se technologií hejn dronů. Kolik dronů se dá v hejnu reálně koordinovat?

V současné době je limitem komunikace. Existují světelné show s deseti tisíci malými drony. Jenže to je ideální svět. Když vypadne komunikace, všechny spadnou. Proto hejna nemůžou být úplně centralizovaná. Musí umět přežít bez komunikace. V městech budoucnosti se drony musí pohybovat nezávisle, ale koordinovaně. V decentralizovaném systému může být množství dronů neomezené.

Na Ukrajině je problémem elektromagnetické rušení, v němž jsou Rusové velmi dobří. To asi také podporuje cestu k autonomii dronů.

Bojuje se proti tomu širšími komunikačními pásmy a změnami frekvencí, ale to není řešení. Autonomie umožní, že dron bude fungovat i zcela bez GPS a komunikace. Budou je stále používat, ale dokážou přežít bez nich. Navíc nejde jen o Ukrajinu a válku. Rušičku si levně může pořídit každý a „pro zábavu“ shodit dron nad Prahou. Dokud tohle nebude vyřešené, drony kolem sebe ve městech neuvidíme.

Letecký průmysl

Stáhněte si přílohu v PDF

Který další trend vidíte v dronech do budoucna jako klíčový?

Vědecky se dost řeší fyzická interakce dronů s prostředím. Tedy že nejen letí, ale dokážou také manipulovat, přichytit se, očistit povrch nebo kooperovaně něco přenést. Teoreticky by hejno dronů mohlo postavit televizní vysílač. Byznysově je to ale jen jedno až dvě procenta aplikací. Je to na začátku.

Zajímal by mě váš názor na čínské technologie. Američané chystají zákaz nových aplikací od čínské DJI, která s Maviky fakticky dominuje světovému trhu. Je to správný krok?

Žasnu, že se to nestalo už dávno. Čínské drony jsou létající kamery, které na servery v Hongkongu a Pekingu posílají kvanta fotek s GPS souřadnicemi místa, kde byly pořízeny. Je to nejlevnější způsob, jak získat informace z celého světa. Nedá se to hlídat. V baterii dronu může být skrytá paměťová karta a jiný dron pak informaci odvysílá. Rizikem může být i čínský kabel, do něhož se dá leccos schovat. Je to legitimní opatření, a navíc podpora pro firmy, které DJI vytlačilo nefér konkurencí, protože tu firmu dotuje čínská vláda. Chci, aby po nebi místo Maviků létalo něco bezpečnějšího. Musíme začít průmyslovými aplikacemi, kde už firmy začínají chápat, že by neměly mít v závodě čínského špiona.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Letecký průmysl.