Óda na Norsko

Nejjednodušší volbou, jak vyrazit do Norska, je auto (cesta z Prahy trvá asi 24 hodin). Vzdálenosti tu mají úplně jiný rozměr než v běžné krajině, a pokud nejste na několikadenním treku a chcete si dát pár výstupů nebo navštívit okolní městečka, bez auta se neobejdete. Poté co překonáte několik trajektů, se před vámi otevře svět hlubokých fjordů, strmých skal a malebných vesniček rozesetých podél pobřeží.

Místem, kde začal můj vztah k Norsku, byl Balestrand, malé město na západě Norska na břehu Sognefjordu. Toto místo si v minulosti oblíbili i spisovatelé a malíři, kteří v drsné severské krajině hledali inspiraci. Jen kousek od města jsem měla na týden pronajatou chatu, ke které se muselo dojet přes závory a pastviny. Samota bez plotu, na kraji lesa, kam si můžete ráno dojít ještě v pyžamu pro borůvky do snídaňové kaše. A pak už každý den výprava na dechberoucí místa.

Sognefjord

Sognefjord je nejdelší a nejhlubší fjord v Norsku a zároveň jeden z největších na světě. Sami Norové mu přezdívají „Král fjordů“. Jeho ramena zasahují hluboko do vnitrozemí, je dlouhý asi 205 kilometrů a v nejhlubším místě dosahuje přibližně 1300 metrů. Ta hloubka je tak obrovská, že by „spolkla“ několikrát pražský Petřín i s rozhlednou.

Vznikl během posledních dob ledových, kdy obrovské ledovce po tisíce let vyhlubovaly skalní údolí. Když led ustoupil, mořská voda zaplavila vzniklé prohlubně a vytvořila dnešní fjord. Na mnoha místech se horské stěny zvedají přímo z vody do výšky více než 1000 metrů.

V létě jsou svahy sytě zelené, zatímco na vrcholcích často zůstává sníh. V zimě se krajina promění v tiché království ledu a mlhy. Přesto se tu v létě daří pěstovat jablka, švestky a hrušky, jejichž sady pokrývají svahy nad vodou.

Óda na Norsko

Dalších 6
fotografií

Sogndal

Městečko Sogndal leží na severním břehu Sognefjordu a působí jako brána mezi fjordem a horami. Z jedné strany ho svírá hluboký fjord, z druhé strmé svahy a nedaleké ledovce včetně Jostedalsbreen, největšího ledovce pevninské Evropy.

Samotné město má klidnou, ale živou atmosféru díky univerzitě, kavárnám a sportovnímu životu, který mu dodává mladší energii, než by člověk v tak malé obci čekal. V centru najdete běžné norské městečko s obchody, přístavem a zázemím pro cestování po fjordu, ale stačí pár minut a ocitnete se na stezkách vedoucích na vyhlídkové hory jako Keipen nebo Tuftane. Typické je i rychle proměnlivé počasí, které během jediného dne střídá slunce, déšť i mlhu a vytváří neustále se měnící obraz krajiny.

Vzhůru na Keipen

Keipen leží nad městečkem Sogndal a patří mezi typické místní výstupy. Není to extrémně vysoká hora, spíš strmý vrchol, který se rychle zvedá přímo od fjordu. Nabízí jedny z nejhezčích výhledů na Sogndal i Sognefjord. Výstup je relativně rychlý a i s kocháním se dá zvládnout tam i zpět za pár hodin.

Těsně pod vrcholem mě čekal pohádkový pohled na typickou norskou chatku. Mezi ní a mnou byl ještě ledový potok, kde jsem hledala místo, kudy přejít tak, aby mi nohy umrzly jen po kolena. Ten malý diskomfort ale stál za to. Člověk do poslední chvíle neví, co ho nahoře čeká.

Za chatkou se rozprostřelo malé jezero a ticho, které přehluší jen tlukot vlastního srdce. Tam jsem si uvědomila, obzvlášť když člověk přijíždí z Prahy, co ticho vlastně je. Jak je vzácné a jak moc ho potřebujeme.

Tuftane

Tuftane je další vyhlídková túra nad Sogndalem. Výstup je středně náročný a nahoře se otevírají široké, vzdušné hřebeny s panoramatickými výhledy. Tuftane působí ještě otevřeněji než Keipen, člověk má pocit, že stojí na hraně světa. Vidí hluboko pod sebou fjord, rozptýlené vesnice v údolí i nekonečné vrstvy hor, které se ztrácejí v dálce.

Dovolená nejen v Česku

Stáhněte si přílohu v PDF

Ryby i koupání

Odjet z Norska a nechytit rybu? Nemyslitelné. Přestože šlo o turistickou atrakci, kdy nás vyvezli člunem na vodu, dostali jsme prut a instrukce, byl to silný zážitek. Obzvlášť když mě kapitán posadil k řízení a v řeči, u které jsem nevěděla, jestli mi vyznává lásku, nebo vysvětluje, co mám dělat v případě potopení lodi, jsem nějakým způsobem doplula na místo, kam mířil jeho ukazováček.

Moje první ryba v životě pak šla večer rovnou na pánev a byla jednou z nejlepších, jakou jsem kdy jedla. Ale ještě předtím jsem se byla i vykoupat. Pode mnou hloubka, kolem mě hory, prostě nádhera.

Norsko je bohatá země a je to vidět na každém kroku. Ale není to bohatství v okázalosti. Je to v kvalitě života, v péči o přírodu a v hodnotách, které se nedají vyčíslit penězi. Je to místo, ke kterému vím, že se budu vracet. Ale příště už pravděpodobně obytným vozem. Je to kousek země, kde se od člověka očekává respekt k přírodě, přenocujete a necháte místo ve stejném stavu, v jakém jste ho našli. A pokud ne, trollové vám to příště spočítají.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Dovolená nejen v Česku.