Veřejný dluh z pohledu řízení rizik. Jak se vyhnout nepříjemným překvapením

V souvislosti se schodky a dluhy veřejných financí se debaty nezřídka zaměřují na problém jejich ufinancovatelnosti, zatížení budoucích generací, vytlačování soukromých investic nebo jejich proinflačních dopadů. Mírně opomíjený je ale jiný důležitý argument, a sice že navyšování veřejných dluhů dělá ekonomiky obecně zranitelnějšími, a navíc výrazně zvyšuje rizika do budoucnosti pro případ nestabilního hospodářského nebo společenského vývoje.

Dluhy samy o sobě nejsou a priori nic špatného. Moderní kapitalismus funguje na dluhovém financování, tvorba peněz je do velké míry úvěrová, většina investic se financuje na dluh a dluhy se buď běžně rolují v čase, nebo splácejí. Na dluh navíc nedává příliš smysl nahlížet v absolutní hodnotě, nýbrž především ve vztahu ke kapacitě ekonomiky, případně sledovat jeho vývoj v čase.

Rozhovor

Počítáme s dalšími škrty, ale i vyššími dluhy, přibližuje výhled na další rozpočet Schillerová

15. 6. 2026 ▪ 12 min. čtení

Relativně málokdo vnímá veřejné finance skutečně dynamicky. Vysoká míra zadlužení s sebou totiž nese řadu rizik, která se velmi často materializují při nepříznivém vývoji ekonomiky. Pro ilustraci: jen za posledních 19 let jsme zažili globální finanční krizi 2007–2009, následovanou krizí dluhovou, pandemii koronaviru, válku na Ukrajině a s ní spojenou krizi energetickou, pak řinčení celními zbraněmi a nyní válku v Íránu. Jakkoli některá více a některá méně, téměř každá z těchto epizod zesílila tlak na zvyšování vládních dluhů, protože přece „máme krizi, tak je potřeba jednat“. A není důvod předpokládat, že příští desetiletí budou klidnější než ta předchozí. Frekvence krizí může být naopak na pozadí klimatických změn a konfrontačnějšího světového řádu i vyšší. Fiskální plány přitom většinou vycházejí především ze základních (baseline) scénářů vývoje a moc nepředjímají budoucí šoky. Každý výraznější „zásek“, který si vyžádá reakci z veřejných zdrojů, tak může znamenat další navýšení dluhu, a další zúžení budoucího fiskálního prostoru.

Komentář Luďka Vainerta

Protiinflační dluhopisy s háčkem, který dává smysl. Stát má usilovat o dlouhodobé věřitele, ne o rekordní emise

14. 5. 2026 ▪ 4 min. čtení

Dává proto smysl nejen usilovat o robustní a diverzifikované příjmy a průběžně auditovat smysluplnost veřejných výdajů, ale také přistupovat k veřejným financím optikou řízení rizik a nepříznivých scénářů. Pokud se naopak z dluhu stane návyk, bez něhož „to prostě nejde“, budeme v klidnějších obdobích postupně spotřebovávat fiskální prostor, který může být mnohem cennější ve chvíli, kdy se zase něco stane. Pak půjdeme z jednoho nepříjemného překvapení do druhého a z jedné nekonečné debaty o tom, kdo za to může, do druhé. A mezitím se budeme stávat čím dál zranitelnějšími.