V souvislosti se schvalováním státního rozpočtu v parlamentu se ve všech zemích rozproudí ostrá diskuse o jeho optimální velikosti a struktuře. Deficit státního rozpočtu je převážně interpretován jako zadlužování budoucích generací. Jde o velice rozšířenou a přesvědčivou tezi. Obecný požadavek vyrovnaného rozpočtu však má i své odpůrce v oblasti ekonomické teorie, ale zcela opačná je i hospodářská praxe všech ekonomicky vyspělých zemí.

Významný americký ekonom P. A. Samuelson (nositel Nobelovy ceny za ekonomii) říká, že deficit státního rozpočtu není možné obecně považovat za nežádoucí a vyrovnaný rozpočet či jeho přebytek za pozitivní. Podle Samuelsona jde o „staré a vytrvalé mýty“. Takové hodnocení podle něho plyne z mylného „usuzování z části na celek“. Jde o jednu ze tří základních chyb („léček v ekonomickém uvažování“). Také hospodářské dějiny potvrzují, že neexistuje přímý vztah mezi vznikem dluhu a úspěchy či úpadkem určité země.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Jaký význam má veřejný dluh historicky?
  • Jak deficit ovlivňuje dlouhodobý růst a příjmy státu?
  • Co je „vnitřní skryté zadlužení“?

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.