Fed pustil trh z vodítka. Dluhopisy se vzepřely

Nový šéf Fedu Kevin Warsh zkouší nezvyklou terapii: méně návodů od centrální banky, více prostoru pro trh. Ministr financí Scott Bessent mluví o „detoxu“ od přílišné závislosti na komunikaci Fedu. Trh si terapii vyložil po svém. Po červencovém zasedání vystoupal výnos třicetiletého amerického dluhopisu na 5,27 procenta, nejvýše za 20 let – od června 2006.

Nejde přitom jen o Warshovu komunikaci. Dlouhé sazby tlačí vzhůru tři síly. Válka s Íránem zdražila energie a vrátila do hry inflační riziko. Trh zároveň přecenil představu, jak rychle mohou úrokové sazby klesnout. A pod tím vším leží dlouhodobější problém: obří rozpočtové deficity znamenají stále větší nabídku státního dluhu, zatímco centrální banky už nejsou tak spolehlivým kupcem jako v éře kvantitativního uvolňování. Investoři proto za dlouhodobé riziko požadují vyšší prémii.

Právě inflace mění i chování samotných dluhopisů. Když konflikt na konci února začal, čekali bychom klasický útěk do bezpečných amerických státních dluhopisů. Místo toho jejich ceny klesly. Třicetiletý výnos vzrostl z 4,61 procenta před válkou až na červencových 5,27 procenta. Bezpečný přístav tentokrát před bouří nechránil, protože bouře byla inflační.

Fed se zřejmě snaží nevstoupit do stejné řeky jako Japonsko nebo jako samy Spojené státy v minulosti. Od roku 1942 držel Fed výnos dlouhodobých státních dluhopisů uměle kolem 2,5 procenta, aby Spojené státy levněji financovaly válku. Vedlo to k velkému růstu inflace, režim se stal neudržitelným a v roce 1951 skončil.

Pro investora je podstatné něco jiného: nevíme, jaká přijde příští bouře. V deflační recesi mohou dlouhé dluhopisy znovu zazářit, zatímco při přetrvávající inflaci může stejnou ochrannou roli převzít zlato, komodity či trendové strategie. Smyslem proto není dluhopisy z portfolia vyhodit. Smyslem je nesázet celý majetek na jediný ekonomický scénář. Portfolio pro každé počasí není sázkou na správnou předpověď budoucnosti. Je přiznáním, že ji spolehlivě předpovědět neumíme.