Ještě donedávna byla umělá inteligence nástrojem, který na pokyn něco vygeneroval a čekal na další příkaz. Dnes už dokáže sama nakupovat, sjednávat schůzky, vyjednávat ceny nebo uzavírat smlouvy jménem člověka či firmy – a právo se s touto proměnou teprve srovnává. Otázka, která zní v éteru nejčastěji, zní překvapivě jednoduše: kdo za to všechno vlastně odpovídá?

Základní problém tkví v právní osobnosti. Autonomní agent ji nemá, způsobilost nabývat práva a zavazovat se má podle českého občanského zákoníku jen fyzická nebo právnická osoba. Každé jednání agenta proto musíme přičíst konkrétní osobě, podobně jako u klasického zastoupení. Jenže zastoupení počítá se zmocněncem, který jedná se svobodnou vůlí v mezích pověření. U algoritmu, jenž se rozhoduje v milisekundách na základě pravděpodobnostního modelu, je těžké takovou vůli vůbec najít, natož ji posoudit jako svobodný a vážný projev.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se

Co se dočtete dál

  • Kdo je odpovědný za jednání autonomního agenta?
  • Jak české právo pojednává chování AI agentů?
  • Proč AI Act výslovně neřeší smluvní právo a jak to ovlivní nasazení agentů?

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.