Mámy chtějí taky pracovat, ale firmy to téměř nezajímá

Pracovat by chtělo devět z deseti rodičů dětí do čtyř let. Reálně jich to ale dělá jen 53 procent. „Česko tak stále nevyužívá potenciál stovek tisíc lidí, kteří jsou připraveni zapojit se do pracovního procesu,“ říká Kristýna Cejnarová, spoluzakladatelka Mumdoo a spoluautorka reportu.

Rozhodujícími bariérami jsou podle reportu, který vychází z průzkumu mezi téměř 18 tisíci rodiči a 323 zástupci firem, především podmínky, které rodičům umožňují či neumožňují práci kombinovat s péčí o dítě. U matek dětí do tří let je největší překážkou nedostupnost péče o děti, u rodičů starších dětí hraje větší roli nedostatek flexibilních pracovních podmínek.

„Flexibilita už dnes není benefit. Je to ekonomická nutnost. Český trh práce vstupuje do období, kdy bude každoročně odcházet do důchodu více lidí, než kolik jich přichází ze škol. Z trhu práce se ročně ztratí 40 tisíc pracovníků a trend se bude každý rok zrychlovat. Firmy si už nebudou moci dovolit nechat stranou žádnou skupinu lidí, která pracovat chce,“ uvedla k reportu Jaroslava Rezlerová, generální ředitelka ManpowerGroup a prezidentka Asociace personalistů ČR.

Státu by se větší zaměření na zaměstnávání rodičů vyplatilo. Kdyby všechny matky předškolních dětí v Česku mohly pracovat podle svých preferencí, zvýšil by se podle dat z reportu výběr daně z příjmů a odvodů na sociální a zdravotní pojištění asi o 16 miliard korun ročně.

Rodiče, kteří během mateřské nebo rodičovské pracují, jako nejčastější důvod uvádějí potřebu mít dostatek financí (72 procent). Shodně 43 procent to dělá kvůli tomu, aby neztratili profesní dovednosti nebo si udrželi psychickou pohodu, 39 procent zmiňuje seberealizaci a 30 procent sociální kontakt.

Zkrácených úvazků je více, přesto je Česko stále pod průměrem

Dobrá zpráva je, že počet zkrácených úvazků roste. V roce 2025 pracovalo v hlavním zaměstnání na částečný úvazek 9,8 procenta zaměstnaných, tedy více než půl milionu lidí. O tři roky dříve to bylo přibližně šest procent. V evropském srovnání však Česko zůstává pod průměrem unie, který činí 17 procent.

Jenže rodiče potřebují flexibilitu i tehdy, když jejich dítě nastoupí do školky. Třeba když je nemocné. Zároveň řada z nich nechce nechávat dítě ve školce každý den do pozdních odpoledních hodin. Tedy i když už mají péči o potomky zajištěnou, o zkrácené úvazky stojí. 84 procent rodičů si podle reportu myslí, že pracovat 40 hodin týdně je moc, a preferovali by o deset hodin méně.

Situaci se zaměstnaností matek dětí do čtyř let nepomáhá ani krátká provozní doba školek a družin, dlouhé školní prázdniny a již zmíněné nemoci, kterým se nevyhne snad žádný rodič.

Foto: Shutterstock

Celé situaci nepomáhá ani krátká provozní doba školek a družin, dlouhé školní prázdniny a již zmíněné nemoci, kterým se nevyhne snad žádný rodič. Firmy nedostatek dostupné péče vnímají jako hlavní bariéru návratu rodičů do práce ve 42 procentech případů, ale vlastní řešení – firemní školku, dětskou skupinu nebo příspěvek na alternativní péči – nabízí dohromady pouze 15 procent z nich.

Home office začíná být problém

Rodičům hodně pomáhá skloubit péči o dítě s prací možnost home officu, v posledních letech ale po covidovém „hypu“ začala řada firem od nabízení této možnosti spíše ustupovat. V posledních dvou letech častěji stanovují pevný režim nejvýše jednoho či dvou dnů práce z domova týdně, uvádí report. Zaměstnanci přitom žádají větší možnost přizpůsobit práci aktuálním potřebám rodiny, a to nejen v kancelářských profesích. Ve směnném provozu, který se u nás týká asi 40 procent zaměstnanců, častěji chybí možnost ovlivnit plán směn, směny podle aktuální situace v rodině měnit či alespoň výjimečně zkrátit.

Příklady některých firem z Česka – a mnohem častěji ze zahraničí – přitom ukazují, že podobné modely lze zavést také ve výrobě, stavebnictví a dalších typicky směnných provozech. Výrazné jsou také regionální rozdíly. V Praze práci na dálku může využívat 73 procent pracujících rodičů, zatímco v Karlovarském kraji jen 30 procent. Podobný rozdíl je u pružné pracovní doby.

Pro část rodičů se pak alternativou k návratu do zaměstnání stává podnikání. Více než polovina jich začala podnikat ještě před narozením dětí, dalších 38 procent pak během mateřské či rodičovské. U rodičů dětí nad čtyři roky zahájilo podnikání 28 procent z nich až po skončení rodičovské, což report spojuje mimo jiné s případy, kdy jim zaměstnání nenabídlo potřebnou flexibilitu.

Infografika

Nejhorší je přitom situace ve státním sektoru, který by naopak měl jít příkladem. „Stát pobízí firmy k zavádění flexibility, ve vlastních institucích ji ale nabízí nejméně,“ říká Bášová.

Konkrétně by práci na dálku uvítalo 27 procent matek ve veřejném sektoru oproti 18 procentům v soukromém, pružnou pracovní dobu 24 procent oproti 17 procentům a možnost samostatně si rozvrhovat pracovní dobu 21 procent oproti 16 procentům. Pouze pětina matek ve veřejném sektoru říká, že jim z hlediska flexibility nic nechybí, zatímco v soukromém sektoru je to více než čtvrtina.

„Vidím v tom především zásadní etické selhání státu coby zaměstnavatele. Náš systém si tyto talentované ženy vychová a v momentě, kdy se stanou matkami, jim ten samý stát zabouchne dveře před nosem,“ uvedla v komentáři pro Mumdoo Report Barbora Urbanová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny.

Firmy s rodiči doma nemluví

Zhoršuje se také kontakt zaměstnavatelů s rodiči, kteří doma pečují o dítě. Přitom dobře informovaní rodiče chtějí nastoupit zpátky na svou původní pozici dvakrát častěji než ti, kteří o dění ve firmě informace nemají. Bez jakéhokoli kontaktu se zaměstnavatelem je dnes 45 procent rodičů na rodičovské, před dvěma lety to bylo 37 procent. Odpovídá to zhruba 158 tisícům rodičů, se kterými se jejich firmy nebaví.

„Začněte s rodiči mluvit o možnostech zapojení i návratu ještě dřív, než se sami ozvou,“ radí analytik Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský. Důležité je nezapomenout také na vzdělávání, protože v době rychlých technologických změn – například nástupu AI nástrojů – by nové dovednosti mohly nastupujícím rodičům chybět.

„Přestat vnímat rodiče malých dětí jako sociální skupinu a začít je chápat jako strategický zdroj kvalifikovaných pracovníků bude jednou z nejdůležitějších změn příštích let. Návrat rodičů není otázkou společenské odpovědnosti firem, ale jejich budoucí konkurenceschopnosti,“ říká Rezlerová.

Málo příležitostí i pomoci tlačí rodiny do tradičního uspořádání

Se slaďováním práce a péče úzce souvisí také odměňování. „Mzdy sice v posledních dvou letech rostou rychlým tempem, meziročně o sedm až osm procent, rozdíly mezi ženami a muži však zůstávají propastné. Průměrný gender pay gap, který odráží mimo jiné i odlišnou strukturu pozic zastávaných ženami a muži, dosahuje podle dat Eurostatu v Česku 19 procent, což je druhý nejhorší výsledek v celé Evropské unii,“ komentoval výsledky reportu Dombrovský.

Nejlepší zaměstnavatelé

Stáhněte si přílohu v PDF

Výrazně nižší příjmy pak omezují možnosti žen, zatímco muže často tlačí do rolí hlavních živitelů, kteří případný výpadek příjmu domácnosti související s celodenní péčí kompenzují svými přesčasy či další prací. Pak ale nemají sílu ani chuť více se zapojit do péče v rodinách. Toto dosud „tradiční“ rozdělení rolí podle Dombrovského posiluje také nedostupnost služeb péče. Veřejné kapacity zůstávají nízké a soukromé služby, kterých přibývá, jsou pro mnoho rodin příliš drahé.

Nejlevnější a celkově nejrozumnější variantou tak i nadále pro mnoho rodin zůstává celodenní péče jednoho člena rodiny – z 95 procent ženy – a plné až nadměrné pracovní nasazení druhého z partnerů. Přestože většina žen se chce od druhého roku věku dítěte postupně vracet do práce, podstatná část z nich naráží na výše uvedené překážky. Stejné potíže se týkají i takzvané sendvičové generace, zejména lidí ve věku 45 až 55 let, kteří ještě pečují o děti a zároveň už také o stárnoucí rodiče.

Článek byl publikován ve speciální příloze HN Nejlepší zaměstnavatelé.