Češi se k novým lékům dostanou až za dva roky, Němci za pět měsíců

Schválení nového léku neznamená, že má pacient vyhráno. Než se k přípravku dostane, trvá to v Česku v průměru téměř dva roky, konkrétně 659 dní. Taková je doba od registrace nového léčivého přípravku na evropské úrovni do jeho oficiálního zařazení do úhrady z veřejného zdravotního pojištění. Je to dlouhé prodlení, delší než průměr EU. „Pořád nikde nezazněl ten alarm: Pozor, vždyť jde o lidské životy. Musíme s tím něco dělat,“ říká Mehrdad Doustdar, generální ředitel biofarmaceutické společnosti MSD pro Česko a Slovensko. Jak nové léky zpřístupnit rychleji? Pomoci prý může umělá inteligence i rozšíření inovativních léků do regionů a ordinací mimo specializovaná centra.

Nejnovější data z analýzy Patients W.A.I.T. Indicator 2025 ukazují, že Česko zpřístupňuje inovativní léky stále pomaleji. Proč?

Ano, doba od schválení do chvíle, než se lék dostane k pacientovi, trvá v Česku v průměru 659 dní. Zní to jen jako číslo, ale představte si, že máte život ohrožující nemoc, víte, že lék na ni již byl vyvinutý, ale čekáte skoro dva roky, než se k němu dostanete. Například ve Vídni, jen 330 kilometrů z Prahy, člověk se stejnou nemocí získá lék do jednoho roku od schválení, v Německu je to dokonce jen 158 dní. Je to nefér, je to alarmující. Navíc v Česku se tato doba dostupnosti inovativních léků stále prodlužuje.

Proč tomu tak je?

Důvodů je více. Hodnocení nových léčiv je dnes náročnější než dříve a administrativa trvá déle. Inovativní terapie bývají komplexnější a přibývá jich, to zvyšuje nároky na lékové agentury, jejich kapacity a hodnocení i na vyjednávání se zdravotními pojišťovnami.

Dalším důvodem nižší dostupnosti léků může být i systém centralizace specializované péče, který dnes již naráží na své limity. Ten systém se zavedl před mnoha lety pro podávání prvních biologických léků, nyní přes něj jde naprostá většina nových přípravků. Přílišná centralizace také znamená rozdíly v dostupnosti péče v regionech, když žijete mimo Prahu nebo Brno, dostanete se k inovativním přípravkům obtížněji. Ale inovace má smysl pouze tehdy, když k ní lidé mají přístup.

A dalším důvodem je, že investice státu do péče o zdraví a do farmaceutických inovací je v Česku nižší, než činí průměr Evropské unie. Jako problém vnímám i fakt, že stát je málo úspěšný v tom, aby dobu dostupnosti inovativních léků zkrátil, naopak se neustále prodlužuje. Pořád nezazněl ten alarm: Pozor, vždyť jde o lidské životy. Musíme s tím něco dělat.

Je kvůli dlouhému zpřístupňování nových léků Česko méně atraktivní pro inovativní farmaceutické firmy než sousední státy?

Jeden z faktorů atraktivity trhu v dané zemi je skutečně i to, za jak dlouho se inovace dostane k pacientovi. Pokud z ní pacient nemá užitek tak rychle, jak by měl, atraktivita se ztrácí. Co se týče konkurenceschopnosti, evropský trh výrazně zaostává za Spojenými státy, Asií a především Čínou. A tento trend zrychluje. Stále více investic proto míří mimo Evropu.

A co s tím tedy lze dělat?

Spojit síly, najít nedostatky v systému, zrychlit schvalování nových přípravků, zapojit do procesu moderní technologie, digitalizaci a umělou inteligenci. Stejně tak je potřebné překlenout regionální rozdíly v dostupnosti inovativních přípravků.

Jak konkrétně by mohla pomoci umělá inteligence?

Třemi způsoby – zaprvé může pomoci pacientům zpřístupnit lékařskou literaturu, doporučení a regulaci, která přichází ze strany státu, ministerstva zdravotnictví a dalších institucí. Zadruhé je tu AI v každodenním provozu farmaceutické firmy. V současné chvíli například pracujeme na projektu využívajícím umělou inteligenci při přípravě podání žádosti o stanovení ceny a úhrady nového léku na lékové autority. Jsou to stovky a stovky stran, kdy musíte doložit zdravotní přínos a nákladovou efektivitu. Využití AI tento dlouhý a složitý proces, kdy musíte být velmi přesní, významně urychluje. Samozřejmě stále je nutná finální kontrola člověkem.

A zatřetí stejně tak úřady jako ministerstva či regulační orgány mohou začít používat umělou inteligenci, a své procesy tak zefektivnit a zrychlit. Protože za tím vysokým číslem 659 dní do zpřístupnění nového léku v Česku se skrývá také nedostatek lidí.

MSD má v Česku své IT technologické centrum. K čemu tam používáte AI?

Pražské technologické centrum se podílí na vývoji a zavádění digitálních a AI řešení pro MSD po celém světě – od výzkumu a klinických studií přes výrobu až po každodenní práci zaměstnanců. Ti mohou využívat také naši zabezpečenou interní platformu s jazykovými modely, aniž by se firemní data dostávala do externího prostředí. AI vnímáme jako nástroj, který práci lidí urychluje a rozšiřuje jejich možnosti, proto naše zaměstnance v jejím využívání aktivně podporujeme a školíme. Konečné rozhodnutí a odpovědnost za výsledek ale stále zůstává na člověku.

Populace stárne, zdravotnický a sociální systém bude pod stále větším tlakem, ale zároveň nebude dost lidí, kteří by ve zdravotnictví pracovali a vydělávali na něj. Co s tím?

První a nejdůležitější krok je prevence. Tím myslím nejen zdravý životní styl, ale i sekundární prevenci, jako screeningy a preventivní prohlídky. A důležité jsou také investice do inovací. V Česku se do zdravotnických inovací investuje méně, než činí průměr EU. Věřím tomu, že nyní je v celé historii lidstva ta nejlepší doba na inovace, nikdy dříve se tak mohutně neinovovalo. Když jste před deseti lety dostali rakovinu, byl to úplně jiný příběh než dnes. Stejné je to s HIV. Když jsem byl dítě, diagnóza HIV znamenala rozsudek smrti, dnes můžete s HIV žít coby chronický pacient. Velmi důležité je také očkování a zachycení nemocí v raném stadiu a brzké zahájení léčby.

Co konkrétně stárnutí nejen Česka, ale i celé Evropy znamená pro byznys MSD?

Bude přibývat nemocných lidí, a tedy i neuspokojených potřeb. Takže se budeme i nadále zaměřovat na onkologii, imunologii, kardiovaskulární nemoci a očkovací látky a další oblasti. Samozřejmě budeme pokračovat ve vývoji léků na nemoci spojené se stářím, jako je Alzheimerova choroba a jiná neurodegenerativní onemocnění. Stejně tak se zaměřujeme na nové, jednodušší a rychlejší způsoby podání léků. Počet pacientů bude vzrůstat, zdravotnický systém bude pod stále větším tlakem, takže čím snadnější bude podání, tím lépe. Ideálně pokud léky, které se nyní musí podávat kvůli své složitosti pouze v nemocnicích, půjdou aplikovat i v domácím prostředí.

Můžete poodhalit, na čem právě v MSD pracujete?

Do výzkumu a vývoje celosvětově jsme vloni investovali 16 miliard dolarů, žádná jiná farmaceutická firma této výše investic nedosahuje. Jsme velmi aktivní například ve vývoji očkovacích látek proti HPV viru, pneumokoku, RS virům, spalničkám, příušnicím a zarděnkám (MMR) a dalším. Hodně investujeme i do vývoje cílených onkologických terapií nebo léků na kardiovaskulární nebo imunologická onemocnění, věnujeme se i vzácným onemocněním.

Inovujeme však také způsob podávání – pokud máte například v kardiologii přípravek, který se aplikuje injekcí, my přicházíme s tabletou. Je to velká změna, protože to velmi zjednodušuje užívání, a tedy i ochotu pacientů lék řádně brát. Nebo onkologická imunoterapie se aplikuje infuzí. Pacient tedy musí sedět půl hodiny v centru a čekat, než se infuze aplikuje. MSD nyní přichází s podáním stejného léku v injekci, což je mnohem rychlejší a pohodlnější. V současnosti nám v Česku běží kolem 70 klinických studií, patříme k firmám, které tady do výzkumu investují nejvíce.

Vy osobně nyní po třech letech v Praze míříte do evropské centrály MSD ve Švýcarsku. Jak se vám s Čechy pracovalo?

Upřímně, Česko mi bude opravdu chybět. Předtím jsem žil ve Vídni a v té době jsem neměl žádné město raději než Vídeň. Nyní mám ale Prahu ještě raději než rakouskou metropoli. Miluji českou mentalitu, české vtipy… Češi jsou z mého pohledu jeden z nejhumornějších národů, jaké jsem měl možnost poznat. A také velmi pragmatický – Češi, pokud jim problém dobře vysvětlíte, vždy přijdou s řešením.

Text vznikl ve spolupráci se společností MSD