Sedmnáctý listopad je každoročně dobrou připomínkou, že sednout do auta, na vlak nebo do letadla a jet svobodně prakticky kamkoli na svět je výsada, kterou měli Češi a Slováci po 40 let odepřenou. Kdo chtěl vyrazit za železnou oponu, ať už dočasně, nebo natrvalo, potřeboval souhlas režimu. Anebo musel zvolit riskantní cestu skrz hranici obehnanou ostnatým drátem, elektrickým plotem, minovým polem a po zuby ozbrojenými pohraničníky se psy. Opustit ráj dělníků a rolníků se i tak rozhodly desítky tisíc lidí a několik stovek jich při cestě za svobodou zahynulo.

Vojenský historik a publicista Ivo Pejčoch ve svých knihách zdokumentoval útěky na Západ – ať už podařené, či nikoli – pomocí dopravních prostředků, klasických i těch krajně neobvyklých. Za svobodou se odvážlivci vydali například v bedně s ochočeným gepardem, přes dráty vysokého napětí, na lyžích, na saních, na chůdách, pod vodou i na koni. Jak se postupně zdokonalovala ochrana hranic, rostla i kreativita těch, kteří je chtěli překonat. Tady je 10 vybraných příběhů.

Vlak svobody

Zřejmě nejslavnější hromadný útěk přes železnou oponu a české 11. září. V ten den roku 1951 skupina spiklenců v čele se strojvůdcem Jaroslavem Konvalinkou a výpravčím Karlem Truksou využila tehdy ještě nedokonale zabezpečené přeshraniční trati u Aše, kudy se příležitostně posunovaly nákladní vagony do západního Německa. Během pravidelné odpolední jízdy rychlíku z Prahy do Aše odpojili brzdové potrubí za lokomotivou a s pistolí hlídali ruční brzdy ve vagonech, aby vlak nemohl v konečné stanici zastavit, a plnou rychlostí projeli až přes státní hranici do bavorské stanice Selb-Plößberg.

V soupravě cestovalo celkem 112 lidí – vedle přibližně tří desítek zasvěcených účastníků plánovaného útěku i zbytek běžných cestujících, kteří o akci neměli tušení. Zatímco 35 lidí (včetně hlavních organizátorů a jejich rodin) požádalo v Západním Německu o politický azyl a později většinou odešlo do zámoří, zbylých 77 cestujících se po několika dnech vrátilo zpět do Československa. Mladá studentka Zdena Hýblová se sice vrátila, ale o rok později sama po dramatickém útěku emigrovala. Komunistický režim na Vlak svobody reagoval okamžitým zpřísněním ostrahy hranic, vytrháním hraničních kolejí u Aše a tvrdými perzekucemi vůči rodinám uprchlíků i nevinným cestujícím, které po návratu podrobil tvrdým výslechům StB.

Je s podivem, že se příběhu ještě nechytl žádný z českých filmařů. Tohle je vysloveně látka pro Netflix, ne-li na Oscara.

Tank z Hrušek

Vladimír Beneš, zámečník z jihomoravských Hrušek, se po zamítnutí žádosti o legální vystěhování rozhodl utéct před komunistickým režimem s manželkou Marií a čtyřmi dětmi. V úplném utajení ve své domácí dílně sestrojil podomácku vyrobené obrněné vozidlo z dílů vozidel Wartburg, Aero a Tatra, potažené ocelovými plechy a vybavené dřevěnou maketou tankové věže. V noci na 27. května 1970 s rodinou vyrazil k hranicím, avšak stroj měl u Břeclavi poruchu motoru a definitivně zastavil. Aby uchránil svou rodinu před postihy, poslal je Beneš se smyšlenou historkou zpět domů a sám se rozhodl v útěku pokračovat na vlastní pěst, neboť věděl, že ho úřady podle výrobních čísel motoru brzy identifikují.

Zbývá vám ještě 80 % článku

Co se dočtete dál

  • Jak probíhaly útěky za železnou oponu vzduchem i vodou.
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se

Zajímají vás další kvalitní články z Hospodářských novin? Výběr těch nejúspěšnějších posíláme každý všední den večer v našem newsletteru 7 v SEDM, který si můžete zdarma přihlásit.