Ani privatizace neřeší zcela problémy českých bank

Ani privatizace neřeší zcela problémy českých bank

Bankovní sektor je velice nebezpečnou zbraní v rukou nepoctivých politiků. Jeho zneužití má negativní dopad na ekonomiku každé země.
Objem úvěrů v dobře fungující ekonomice je ovlivňován zejména úrokovými mírami. Centrální banky jsou v tomto směru monopolní regulátory úrokových měr. Prostřednictvím transmisního mechanismu ovlivňují objem úvěrů obchodních bank a potažmo inflaci. Předpokladem dobrého fungování tohoto mechanismu je dobře fungující ekonomika, což vyžaduje bezproblémový chod bankovního sektoru. Za takové situace objem úvěrů obchodních bank odpovídá schopnosti reálné ekonomiky tyto úvěry splácet. Tyto úvěry se také v dobrých ekonomikách splácejí.
Naopak ve špatně fungující ekonomice může být objem úvěrů obchodních bank vyšší, než je schopnost reálné ekonomiky tyto úvěry splácet (případ České republiky). Takový stav bývá způsoben dvěma faktory. Prvním je špatné řízení bank. V případě ČR management velkých bank neměl připustit tak velký objem úvěrů. Druhým faktorem bývá vymahatelnost pohledávek. Při špatné vymahatelnosti způsobené nedostatečným právním, procesním a regulačním rámcem dlužníci jednoduše nesplácejí, a to ani v situaci, kdy na to mají.
Tlak vlád v České republice v 90. letech na své banky, aby poskytovaly úvěry, byl pro tyto vlády "geniálním tahem". Nebylo totiž třeba řešit zásadní strukturální problémy hospodářství, a přesto HDP vykazoval mírný růst. Jinými slovy růst HDP táhly špatné úvěry. Šlo však o velice pochybný růst, který zákonitě musel brzy skončit. Je třeba poukázat na to, že zastánci této politiky ještě před dvěma lety prosazovali politický tlak na velké banky, aby poskytovaly další úvěry. Pokud by se tak stalo, potom bychom se sice vyhnuli nynější ekonomické recesi, ale stáli bychom před podstatně hlubší recesí, neboť objem špatných úvěrů by se zřejmě posunul na úroveň 50 až 60 %. (Obecně platí, že bankovní sektor je nebezpečnou zbraní v rukou nepoctivých politiků. Jeho zneužití má negativní dopad na ekonomiku každé země. Proto je nutné, aby politici neměli žádný vliv na banky, a to ani na státní či polostátní banky).
Tímto "geniálním tahem" polistopadové vlády skrytě zatěžovaly státní rozpočet, i když byl navenek vyrovnaný. Problém je v tom, že v rozpočtu se zachycují pouze realizované výnosy a náklady, zatímco nerealizované zůstávají skryty a budou realizovány až v rozpočtech dalších let. Taková situace se již projevila v českém bankovním sektoru v minulých letech a čeká nás i letos. Nerealizované náklady nejsou pouze ztrátové úvěry, ale i záruky poskytované vládou, neboť také ony mohou být později hrazeny ze státního rozpočtu.
Objem úvěrů by měl tedy odpovídat právnímu, regulačnímu a procesnímu rámci. Je-li tento rámec špatný, potom i objem úvěrů musí být nízký. Znamená to, že objem úvěrů v ekonomikách s dobrým právním, procesním a regulačním rámcem je vyšší než v ekonomikách se špatným prostředím. Česká republika si za daného rámce jednoduše nemůže dovolit objem úvěrů ve výši 77 % HDP. Poznamenejme, že v Polsku a Maďarsku tento poměr nepřevyšuje 30 %. Pokud se rámec nezmění, musí dojít k poklesu objemu úvěrů. Tento trend již nastal a privatizace bank jej pouze urychlí. Noví vlastníci velkých českých bank podstatně sníží poskytování úvěrů. Tento trend bude zřejmě spojen s deflačními tlaky. Objem klientských úvěrů (tj. bez uvážení mezibankovních úvěrů a úvěrů státu a místním orgánům) od počátku 90. let do konce roku 1996 poměrně prudce rostl, poté během let 1997 a 1998 stagnoval na úrovni mírně převyšující 1100 mld. Kč a od počátku roku 1999 klesá.
Pozitivním prvkem privatizace KB a ČS bude výměna představenstev, dozorčích rad a managementu a také restrukturalizace bank. Zprivatizované banky se budou chovat podstatně obezřetněji a sníží se riziko sjednávání podvodných operací bank, které měly negativní dopady do státního rozpočtu, tj. na daňové poplatníky a zbytečně zvýšily zadluženost ČR. Avšak za nezměněného právního a procesního rámce budou poskytovat podstatně méně úvěrů než dosud.
Privatizace bank silnému (nikoli slabému) partnerovi tak sice vyřeší problém současného špatného vlastníka (státu) a špatného managementu, ale nevyřeší hlavní problém českého bankovnictví a ekonomiky, kterým je potřeba prosazování práva a posílení pozice věřitelů (včetně bank) na úkor dlužníků. Znamená to, že pokud se nezlepší právní systém v ČR, lze po privatizaci zbývajících dvou bank očekávat další nárůst nezaměstnanosti.
Kromě toho události posledních dnů naznačují, že KB a ČS jsou za stávající finanční situace téměř nezprivatizovatelné, neboť pro stát není výhodné prodat banku za méně, než činí objem poskytnutých státních záruk. Proto bude zřejmě třeba nejprve podstatně zkvalitnit představenstvo, dozorčí radu a management, který provede restrukturalizaci a zlepší finanční situaci bank do stavu, kdy bude možné banky prodat. Jinými slovy bude třeba provést kroky, které by stejně byly provedeny po privatizaci. Předpokladem je, že na všechna vedoucí a kontrolní místa budou vybrány skutečně schopné osoby, a nikoli osoby, které jsou pouze loajální vůči vládě.

Josef Jílek,
Vysoká škola ekonomická v Praze

Úvěry obchodních bank soukromému sektoru ve vztahu k HDP v roce 1997
Země Úvěry/HDP
Čína 103
Indie 23
Hongkong 165
Indonésie 61
Malajsie 104
Thajsko 116
Argentína 20
Brazílie 26
Chile 58
Mexiko 12
Venezuela 12
Země Úvěry/HDP
Česká republika 77
Maďarsko 26
Polsko 24
Rusko 9
Izrael 75
Saudská Arábie 24
Jižní Afrika 71
Austrálie 81
SRN 108
Japonsko 114
USA 67