Posmrtný dialog

Vzpomínka i konfrontace světů Josefa a Olgy Vyleťalových

Posmrtný dialog

Výstavy Josefa Vyleťala mají v Galerii Fronta v pražské Spálené ulici slavnou tradici. V roce 1969 přiběhl na Vyleťalovu vernisáž na poslední chvíli malířův přítel a budoucí český prezident Václav Havel a přednesl báseň od Jaroslava Seiferta a Stěpana Ščipačeva. Josef Vyleťal byl v šedesátých letech scénickým výtvarníkem Divadla Na Zábradlí a stejně jako Václav Havel členem redakční rady časopisu Tvář. Jeho tvorba se vyvíjela od sentimentálních obrázků přes strukturální abstrakci až k figurálně pojatým obrazům, které maloval technikami starých mistrů. A vrcholila složitě komponovanými plátny. Na současné výstavě Josefa Vyleťala a jeho ženy Olgy v galerii Fronta jsou představeny především Vyleťalovy obrazy z posledního desetiletí jeho tvorby. Výjimkou je plátno Dantovo peklo z roku 1974. Pro výtvarníkovy obrazy z osmdesátých let jsou charakteristické existenciálně zabarvené motivy beznaděje a smutku, například obrazy Apokalyptický jezdec a Inkvizitor. Takový charakter má i cyklus kreseb z let 1988 - 89. Olga Vyleťalová si pro společnou výstavu Dialog vybrala své obrazy z posledního desetiletí, které dosud v Praze nikdy nebyly vystaveny. "Moje tvorba je na rozdíl od Josefovy spíše monologem než dialogem, protože plátna, která mají diváci možnost vidět, vznikla až po manželově smrti," říká Olga Vyleťalová. Její obrazy působí klidným, vyrovnaným dojmem. Vyzařuje z nich touha svět harmonizovat, vidět jej jako místo, které velké vášně spíš ničí, než mu prospívají.
Zcela opačně působí tvorba Josefa Vyleťala. Složité kompozice doslova překypují a vybuchují výtvarnou imaginací. Vyleťal na svých plátnech kombinoval často zcela odlišné prvky. Například snové a bizarní symboly s věcmi velice realistickými. Výsledkem jsou imaginární světy, které dojímají, překvapují a silně působí na naši fantazii.
Pro Vyleťalův výtvarný rukopis je také charakteristický způsob malby ovlivněný technologiemi starých mistrů. Z výtvarníkova obdivu k renesančním malířům a manýristům pramenila jeho úcta k detailu. Josef Vyleťal hledal poučení i ve filozofii a teologii. Přátelil se s významnými kulturními představiteli své doby: Václavem Havlem, malířem Mikulášem Medkem, grafikem Vladimírem Boudníkem, režiséry Janem Němcem, Františkem Vláčilem a Jurajem Herzem. To vše zprostředkovaně ovlivnilo jeho tvorbu. Její současné vnímání však určitě ovlivnila bouřlivě se rozvíjející média druhé poloviny dvacátého století, především svět reklamy a televizních klipů. Některá Vyleťalova složitě komponovaná plátna s bizarními a snovými prvky, která byla ve své době vnímána jako revoluční čin, nám už proto připadají poněkud krotce. O své profesi malíř kdysi řekl: "Nejkrásnějším údělem malíře je dávat lidské touze a snům tvary." Dařilo se mu to. I v době, kdy média neustále rozněcují naši fantazii netušenými představami, má svět Vyleťalových obrazů stále co sdělit.
Jan Hůla

Olga Vyleťalová a Josef Vyleťal - Dialog - obrazy, 7. ledna - 26. ledna, GALERIE FRONTA, Praha 1, Spálená 53, vstupné 5 Kč, snížené 2,50 Kč.