Nejistoty nad způsobem cílování inflace přetrvávají

Jednostranné vyhlašování záměrů ČNB je možné změnit v konsenzus vlády a banky

Nejistoty nad způsobem cílování inflace přetrvávají

Ukazatel čisté inflace, který centrální banka uplatňuje, neplní dostatečně úlohu stabilizovat očekávání veřejnosti. Cílování celkové inflace by tuto úlohu plnilo lépe.
Začátkem ledna přišlo Ministerstvo financí s plánem úprav regulovaných cen na příští tři roky. Plán má bezprostřední důsledky pro zprůhlednění domácí měnové politiky i pro efektivnější komunikaci s veřejností. Měnová politika díky tomuto plánu již nyní fakticky přešla od cílování čisté inflace, což je ukazatel málo srozumitelný pro širší veřejnost, k cílování celkové inflace. To je ale zatím pouze skryté. Pokud víme, jakou hodnotu čisté inflace ČNB cíluje a jaké zvýšení regulovaných cen cíluje Ministerstvo financí, dokážeme charakterizovat implicitní cíl celkové inflace pro příští tři roky. Pro letošní rok centrální banka oficiálně vyhlásila cíl čisté inflace 4,5 +- 1,0 %. Poslední veřejná prohlášení jejích nejvyšších představitelů však vypovídají o tom, že s ohledem na podstřelení ročních cílů inflace v letech 1998 - 1999 a vzhledem ke snaze nerozkolísat inflaci v příštích letech se ČNB nyní fakticky snaží dostat čistou inflaci na dolní konec původně cíleného intervalu na rok 2000, tj. na 3,5 %. Tuto hodnotu lze proto dnes považovat za faktický cíl čisté inflace na rok 2000. Kromě toho vyhlásila ČNB také dlouhodobý cíl stlačit čistou inflaci do intervalu 2,0 +- 1,0 %, a to do r. 2005. Lze předpokládat, že mezi lety 2000 až 2005 se ČNB bude snažit snižovat inflaci zhruba lineárně. Pokud má tedy do r. 2005 stlačit čistou inflaci z 3,5 % na 2,0 %, měla by se každoročně snížit čistá inflace zhruba o 0,3 proc. bodu. Takto vypočtené cíle čisté inflace zachycuje tabulka 1.

Celková inflace

Vedle cílů čisté inflace, které lze označit za víceméně explicitní, jsou od začátku t. r. k dispozici i "cíle" regulovaných cen (tab. 2). Tyto dvě skupiny cílů dávají dohromady implicitní cíle celkové inflace, které jsou pro léta 2000 - 2002 vypočteny v tabulce 1. Cíl celkové inflace zjistíme tak, že cílované tempo čisté inflace vynásobíme podílem neregulovaných cen v celkové inflaci (zhruba 0,8) a přičteme k němu vliv úprav regulovaných cen, vypočtený Ministerstvem financí. Kromě takto vypočtených tří cílů na léta 2000 - 2002 lze zjistit i implicitní cíl celkové inflace pro rok 2005. Dokument ČNB o Dlouhodobé měnové strategii, který fakticky akceptovala také vláda, totiž uvádí, že od r. 2005 by se čistá a celková inflace měly pohybovat prakticky souběžně. Z toho vyplývá "dlouhodobý" cíl pro celkovou inflaci v hodnotě 2,0 +- 1,0 %.

Ambice

K takto zjištěným "implicitním cílům" celkové inflace lze uvést dvě poznámky: Za prvé "cíl" snížit celkovou inflaci do intervalu 2,0 +- 1,0 % je sice splnitelný, ale je ambiciózní vzhledem ke značným rozdílům v cenové struktuře doma a v zahraničí. Odlišné relativní ceny budou spojeny spíše s růstem než s poklesem konkrétních cen. Naše výpočty vycházející z detailního srovnání cenových struktur ČR a SRN v rámci srovnávacího projektu OECD naznačují, že přirozené přizpůsobování cenových struktur bude v průběhu celého příštího desetiletí tlačit na průměrnou roční míru inflace v řádu 3 - 6 % ročně. Z tohoto pohledu lze např. implicitní cíl celkové inflace na rok 2002 hodnotit jako přiměřený, zatímco snaha plnit implicitní cíl celkové inflace na rok 2005 by byla spojena se zpomalením přirozených přizpůsobovacích procesů v ekonomice. Je otázka, zda se již v r. 2005 celková inflace vyrovná s čistou. Zveřejněný plán Ministerstva financí znamená dokončení deregulací jen v některých oblastech (ceny energií, telekomunikace, autobusová doprava apod.), zatímco v jiných oblastech jde jen o dílčí kroky, na něž bude nutno navázat v dalších letech. Sem patří jednak úplná deregulace nájemného a jednak nezbytný posun systému školství a zdravotnictví směrem k vyšší spoluúčasti uživatelů těchto služeb.
Za druhé, což je podstatnější, současná situace dává velkou příležitost přejít od cílování čisté inflace k cílování celkové inflace a změnit mechanismus jednostranného vyhlašování cílů centrální bankou na společné vyhlašování cílů centrální bankou a vládou. Současný "implicitní" cíl by se měl změnit na cíl vyhlášený explicitně na základě konsensu mezi ČNB a vládou. Společné vyhlašování cíle by znamenalo posílení odpovědnosti centrální banky, po němž volá řada politiků a ekonomů, aniž by byla reálně ohrožena schopnost centrální banky udržovat dlouhodobou cenovou stabilitu.
Návrh na společné stanovování cílů samozřejmě znamená, že by vláda musela povýšit plán deregulací z orientačního návrhu na cíl. I v případě, že by se vláda na takovém kroku neshodla, mohla by ČNB přejít na cílování celkové inflace sama. Metoda cílování totiž neznamená - jak sama banka správně upozorňovala - že jednou stanovený cíl musí být vždy splněn. Správně stanovený cíl by měl obsahovat předem přesně vymezené vnější podmínky, při jejichž nesplnění cíl nejenže nemusí, ale ani nesmí být splněn. Dojde-li např. k nečekanému poklesu světových cen ropy nebo k jednorázovému výkyvu cen v zemědělství, nebylo by žádoucí, aby se měnová politika snažila takové vnější výkyvy plně kompenzovat. Totéž platí pro politiku vlády v oblasti cenových deregulací, která je z hlediska centrální banky podobným vnějším faktorem jako světové ceny ropy. Rozhodnutí vlády lze předpovídat (obvykle o něco lépe než např. vývoj cen ropy), obzvláště když vláda již vyhlásila své orientační záměry. Lze současně snadno kontrolovat, o kolik se skutečný vývoj odchýlil od předpovědí, na kterých byl založen inflační cíl.
V čem je rozdíl mezi uspořádáním s explicitním cílem celkové inflace a současným uspořádáním, kdy ČNB explicitně cíluje pouze čistou inflaci? Hlavním rozdílem je transparentnost a srozumitelnost vůči veřejnosti. Česká národní banka se dodnes potýká s tím, že kromě odborníků na monetární ekonomii málokdo přesně ví, jak je čistá inflace definována a proč ČNB sleduje právě ji. Výsledkem je, že inflační cíle stále nedostatečně plní jeden ze svých hlavních účelů: stabilizovat inflační očekávání veřejnosti a sloužit tak jako určitá nominální kotva pro ekonomiku. Uspořádání s explicitním cílem vyjádřeným v podobě celkové inflace by tento účel plnilo.

Martin Čihák, Tomáš Holub,
Komerční banka
Implicitní inflační cíle (v %) - (tab. 1)
2000 2001 2002 2005
Čistá inflace 3,5 3,2 2,9 2,0
Celková inflace 4,8 5,3 5,0 2,0
Pramen: výpočty autorů na základě materiálů ČNB a MF
Návrh zvyšování regulovaných cen a spotřebních daní
(údaje v %) - (tab.2)
2000 2001 2002
Datum Změna Dopad Datum Změna Dopad Datum Změna Dopad
ceny na CPI ceny na CPI ceny na CPI
Nájemné 1. 7. 8,0 0,369 1. 7. 10,0 0,489 1. 7. 10,0 0,526
Vodné a stočné 1. 1. 11,0 0,194 1. 1. 11,0 0,211 1. 1. 10,0 0,208
Elektřina 1. 1. 15,0 0,564 1. 1. 14,0 0,593 1. 1. 13,1 0,619
Plyn 1. 1. 15,0 0,219 1. 1. 10,7 0,176 1. 1. 7,5 0,134
Teplo 1. 1. 3,5 0,178 1. 1. 5,0 0,258 1. 1. 6,0 0,319
Telekomunikace 1. 1. 6,9 0,076 1. 1. 2,0 0,023 1. 1. 1,0 0,012
Pošta 1. 1. 16,0 0,027 1. 1. 0,0 0,000 1. 1. 10,0 0,019
Železniční doprava 1. 4. 10,0 0,041 1. 4. 5,0 0,022 1. 4. 5,0 0,023
MHD *) 1. 1. 10,0 0,091 1. 1. 7,0 0,069 1. 1. 7,0 0,072
Autobusová doprava 1. 1. 8,0 0,122 1. 1. 5,0 0,081 1. 1. 5,0 0,083
Povinné ručení 1. 1. 15,0 0,147 1. 1. 15,0 0,166 1. 1. 10,0 0,125
Komunální služby 1. 1. 5,0 0,021 1. 1. 5,0 0,022 1. 1. 5,0 0,023
Léky, zdravotnická tech. 1. 7. 4,0 0,021 1. 7. 0,0 0,000 1. 7. 0,0 0,000
Spotřební daň 1. 1. - 0,000 1. 1. - 0,300 1. 1. - 0,300
DPH 1. 1. - 0,000 1. 1. - 0,500 1. 1. - 0,500
Celkový dopad na CPI - - 2,070 - - 2,910 - - 2,963
*) Max. cena, kterou může stanovit okresní úřad nebo obec
Pramen: Ministerstvo financí