Tržby zemědělců byly loni přece jen vyšší

Tržby zemědělců byly loni přece jen vyšší

V loňském roce se zemědělství příliš nedařilo. Přesto stát svou masívní finanční podporou zajistil prvovýrobcům, že svou produkci na trhu uplatnili. Otázkou je, za jakou cenu a zda to tak půjde i do budoucna.
Čeští zemědělci na loňský rok jen tak nezapomenou. Objem zemědělské produkce se v roce 1999 meziročně asi o pětinu zvýšil, ale současně došlo k dramatickému poklesu farmářských cen u hlavních komodit. Přesto zemědělství vykázalo celkové, byť mírné, zvýšení tržeb (o 0,1 procenta). Zároveň resort vloni opustila necelá desetina pracovníků, jimž o tři procenta poklesla i reálná mzda.

Poklesu tržeb zabránil hlavně stát

Ceny zemědělských výrobců v loňském roce klesaly v důsledku poklesu cen na světových trzích. Na počátku všeho byla finanční krize v Rusku v roce 1997. Hlavní světoví producenti zde proto ztratili svá odbytiště a přebytky zemědělských surovin či potravin se snažili uplatňovat mimo teritorium zemí bývalého Sovětského svazu, tedy i u nás. Přestože nešlo o výrazné dovozy ze zemí EU, jejich vliv na ceny zemědělských výrobců v ČR byl výrazný a projevil se zejména v první polovině loňského roku. Šlo především o dovoz vepřového a hovězího masa, který pokračoval po "vepřové" krizi roku 1997, ale také o import potravinářské pšenice z Maďarska či dotovaný dovoz cukru z Polska. Růstu cen zemědělských výrobců tedy bránila zejména nadprodukce a také poměrně liberální prostředí. Prudký pokles domácích cen se ale přece jen zastavil, a to v závěru roku 1999. Zastavení poklesu cen měla na svědomí zvyšující se předvánoční poptávka.
Na druhou stranu zemědělská produkce ČR se významně zvýšila, a to díky dotační politice státu. Nejen, že se podařilo zvednout celkový objem subvencí pro resort, ale stát také kladl důraz na intenzifikační faktor v dotačním systému. Ministerstvo zemědělství se stalo terčem kritiky za neobjektivní rozdělování subvencí, protože dotace do úrodných oblastí a na podporu výroby měly být na úkor oblastí horských a podhorských či méně významných komodit.
Mimo jiné se ale díky této změně dotačního systému podařilo mírně zvýšit například výnosy u obilovin. Tržby zemědělcům neklesly právě proto, že přebytky surovin, které ze zmíněných důvodů vznikaly i u nás, pak stát převážně vykupoval a s finanční podporou vyvážel. Například v případě obilovin, mléka a mléčných výrobků. Bez ohledu na náklady státu na dotace a regulaci trhu tedy prvovýrobci za prodej svých výrobků přece jen utržili více než v roce 1998.

Ztráta resortu je setrvalá

Otázkou ale je, jak se do budoucna bude vyvíjet schopnost českých producentů konkurovat a jakou podporu zemědělcům bude přidělovat stát. Státní výdaje na podporu jejich výroby byly vysoké a zatím nejvyšší v polistopadovém období, přesto nároky prvovýrobců nemohly uspokojit. Jejich hospodaření se v celém posledním desetiletí kromě roku 1995 zatím vždy ocitlo v červených číslech. I za loňský rok se očekává ztráta zemědělství ve výši až dvou miliard korun.
To je způsobeno rychlejším tempem růstu vstupů než tempo růstu farmářských cen. I to má své důvody - omezení odbytu finálních výrobků, zrušení dotací cenového charakteru po roce 1989, omezené možnosti získávání úvěrů a vysokými úrokovými sazbami, nerovnovážné postavení prvovýrobců v potravinovém řetězci. Dalšími příčinami jsou tak asi o třicet procent nižší výnosy a užitkovost našich producentů ve srovnání se světovou konkurencí.

V příštích letech již tržby růst nemusejí

Naši zemědělci ale také bohužel stále obdělávají 75 procent zemědělské půdy, ačkoli průměrné zornění půdy v zemích Evropské unie činí 50 procent. Snaha státu jít cestou výrobní restrukturalizace a podpory intenzifikace výroby komodit v úrodných oblastech se ale vytratila a nahradila ji snaha udržet výrobní potenciál v jeho současné podobě.
Snaha zvyšující se nadvýrobu vyvážet je podmíněna masívní státní dotací.
Ačkoli zemědělci tvrdí, že státní podpora jejich resortu je ve srovnání se zeměmi EU slabá, skutečnost je jiná.
Neschopnost státního rozpočtu financovat zvyšující se požadavky zemědělství dokresluje podíl odhadu celkových podpor do zemědělství na hrubém domácím produktu. Jestliže průměrná hodnota v zemích EU činí 1,14 procenta, v USA 1,05 a na Novém Zélandu 0,24 procenta, tak v ČR je to 1,51. Více dává do zemědělství již jen Polsko, a to 3,15 procenta HDP. Česká republika také patří mezi země, které meziročně zvýšily podpory do zemědělství o 82 procent.

Jiří Fencl