Intervenční ceny nejsou žádná záhada

Intervenční ceny nejsou žádná záhada

Z logiky tržního hospodářství vyplývá, že by měly být intervenční ceny zemědělských komodit určovány před sklizní. Intervenční fond by se tak stal se svou nabídkou jedním z účastníků trhu.
V souvislosti s projednáváním novely zákona o Zemědělském intervenčním fondu se objevily rozpory ohledně toho, jak určovat intervenční cenu, zda ex-ante - tedy před sklizní, nebo ex-post - tedy po sklizni. Vládní návrh zcela logicky počítá s určením intervenční ceny před sklizní na základě bilance výroby a spotřeby v ČR a na základě predikcí vývoje světového trhu. Oponenti tohoto návrhu argumentují posudkem Světové banky, která prý doporučuje určovat intervenční cenu ex-post. Co však Světová banka skutečně radí?
Banka doporučuje "provést změnu současných intervencí, které jsou založeny na systému ex-ante, na intervenční mechanismus typu ex-post uplatňovaný v rámci společné zemědělské politiky, kdy rozhodnutí o tržní intervenci učiněná soukromým sektorem jsou založena na pozorovaném vývoji tržních cen v Evropské unii".
Tím nám však Světová banka neradí, abychom určovali intervenční cenu ex-post. Radí, aby soukromý sektor (zemědělci) učinil rozhodnutí o intervenci až poté, co se vytvoří určitá cena na trhu a porovnal s ní nabídku intervenční agentury. Banka tím měla zřejmě na mysli to, že bychom měli přeměnit intervenční systém, který fungoval ještě v roce 1998, kdy zemědělec již před sklizní nabídl obilí k intervenci a získal od SFTR zálohu. Ale na tomto místě se Světová banka láme do otevřených dveří, neboť tento systém byl již loni změněn. Již v roce 1999 intervence na trhu s obilím probíhala tak, že pokud dva týdny po sobě klesla cena potravinářské pšenice na trhu pod Radou SFTR stanovenou zálohovou cenu, mohl zemědělec za tuto zálohovou cenu nabídnout pšenici ke koupi do skladů SFTR. Ale také nemusel, mohl se rozhodnout, že počká na lepší cenu. Jednoduše řečeno, intervenční systém, který již dnes funguje, odpovídá tomu, co po nás Světová banka chce.
Pokud se týká Evropské unie, pak v rámci Společné zemědělské politiky jsou intervenční ceny stanovené na 7 let dopředu, přičemž intervenční mechanismus probíhá na trzích různých komodit různě. Např. u obilí pokud operátor nenalezne v teritoriu Evropské unie kupce za intervenční cenu, má tento operátor právo prodat obilí do intervenčního skladu, a to v jakémkoliv množství. U sušeného odstředěného mléka zase intervenční mechanismus funguje tak, že pokud ve dvou po sobě následujících týdnech klesne cena v daném regionu pod úroveň 92 % intervenční ceny, příslušná intervenční agentura začne nakupovat, ovšem jen za 90 % intervenční ceny, a to nikoliv neomezeně, nýbrž do Radou ES stanoveného horního limitu 109 tisíc tun. Subjekty na trhu se mohou rozhodnout, jestli intervence využijí či nikoliv.
Spor o to, zda určovat cenu ex-ante nebo ex-post, si zaslouží ještě jednu poznámku. Dokáže si někdo vůbec představit, jak by probíhal intervenční nákup ze strany intervenční agentury, aniž by byla stanovena alespoň zálohová cena? Vždyť každá kupní smlouva musí obsahovat alespoň cenové ujednání. Při představě, že v tomto cenovém ujednání bude stanoveno, že cena bude určena po sklizni na základě vývoje na domácím trhu a vývoje světových cen, si lze jen těžko představit zemědělce, který do tohoto hazardu půjde. Navíc, kdy by mu intervenční agentura zaplatila? Bezesporu by musela vyplácet alespoň minimální zálohu, jinak by nenakoupila vůbec nic. Nebyla by tato záloha však ještě horším tržním signálem, než kritizovaná loňská zálohová cena, kterou Rada SFTR stanovila zcela optimálně k tehdejšímu vývoji domácích a světových cen? A mimoto, jak by probíhalo určování ceny ex-post? Které světové ceny by se braly v úvahu?
Pokud má vůbec intervence na trhu vybraných zemědělských komodit existovat, pak musí být stanovena intervenční cena co nejtěsněji před sklizní. Orgán odpovědný za stanovení intervenční ceny musí posoudit předpokládanou bilanci a predikci vývoje světového trhu, a na jejich základě stanovit objem a cenu nakupované komodity. Pak je jasně čitelným poptávajícím na trhu.

Josef Vrzáň,
Ministerstvo zemědělství