Britská loterie není Česká lotynka

Britská loterie není Česká lotynka

Náhodného a nepříliš zasvěceného návštěvníka Spojeného království může překvapit, v jakém rozsahu nejrůznější kulturní instituce renovují svá sídla či budují další výstavní prostory, ať již v nově postavených budovách nebo v objektech, které dříve sloužily jiným účelům.
Zejména letošní květen se zřejmě změní z měsíce lásky na měsíc otevírání nových galerií, mostů a zahrad. Kromě mnoha dalších se například pro veřejnost otevírá nový most v centru Londýna, první návštěvníci vcházejí do galerie současného umění Tate Modern a ve Walesu bude zpřístupněna Národní botanická zahrada.
Kde na to ti Britové berou peníze, zeptá se zřejmě překvapený návštěvník. Odpověď je jednoduchá: Mají Národní loterii. Jak Hospodářským novinám řekl ředitel Komise pro milénium Michael O'Connor, každý týden se prodá, zní to takřka neuvěřitelně, až sto miliónů losů v ceně jedné libry za jeden - v zemi, která má necelých šedesát miliónů obyvatel. A z každé jedné libry je podle něj 28 pencí rozděleno na kulturu, sport, charitu, vzdělávání nebo projekty na oslavu nového milénia. Není proto třeba přílišných znalostí matematiky, abychom si vypočetli, že týden co týden může na uvedené bohulibé účely přispět loterie až 28 milióny liber.
Přestože Britové jsou proslulí svojí vášní k sázení, Národní loterie - zřejmě i kvůli puritánským tradicím - vznikla až na konci roku 1994. Tedy v době, kdy již českému státu propadla zástava v podobě lukrativních pražských nemovitostí, kterými se fond při Ministerstvu kultury zaručil za projekt České lotynky, jež rovněž měla sloužit k prospěchu kultury. Leč nesloužila, projekt zkrachoval. Nikdo za to "nemohl", přesněji řečeno nikdo za to nebyl potrestán.
Můžeme si být téměř jisti, že Britové, když připravovali svoji loterii, odstrašující příklad České lotynky neznali. O čem však můžeme být přesvědčeni, je skutečnost, že i kdyby se někdo pokusil Národní loterii využít ve svůj prospěch nebo ji nějakým způsobem úmyslně poškodil, byl by s největší pravděpodobností dříve či později postaven před soud a shledán-li vinným, také tvrdě potrestán.
Minulý rok byl ve Spojeném království na 18 měsíců nepodmíněně poslán do vězení bývalý ministr konzervativních vlád Jonathan Aitken jen za takovou "banalitu", že před soudem lhal. Tento způsob sjednávání spravedlnosti nemůžeme zemím koruny české doporučit. Jak známo, věznice jsou v České republice i tak přeplněny.

Jaroslav Beránek, Londýn