Žaloba na vyloučení věci

Žaloba na vyloučení věci

Naše společnost je věřitelem úpadce, který své věci převedl na třetí osobu. Správce konkursní podstaty zapsal tyto věci do konkursní podstaty jako majetek třetí osoby. Třetí osoba však podala proti správci žalobu na vyloučení věcí z konkursní podstaty. Zůstanou věci v konkursní podstatě, když k převodu věcí došlo na základě neúčinného úkonu?
Žaloba na vyloučení věci z konkursní podstaty se nejčastěji opírá o vlastnické právo třetí osoby k věci, resp. o právo třetí osoby jako věřitele pohledávky. V řízení o vylučovací žalobě se soud zabývá pouze tím, zda třetí osoba nabyla věc na základě existujícího a platného právního úkonu. Pokud soud zjistí, že úkon vznikl a existuje, zabývá se nadále jen jeho platností. Neplatný je i takový právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, obchází jej, nebo se příčí dobrým mravům. Soud také zjišťuje, zda právní úkon nebyl učiněn v omylu. Pokud by třetí osoba nabyla majetek od úpadce na základě relativně neplatného právního úkonu, musel by správce konkursní podstaty tuto relativní neplatnost v soudním řízení namítnout. Pokud by relativní neplatnost nenamítl anebo ji namítl po uplynutí tříleté (v obchodních vztazích čtyřleté) lhůty, pak se právní úkon považuje za platný. V obchodních věcech se soud též musí zabývat otázkou, zda není právní úkon v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku. Zákon č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon o konkursu a vyrovnání, uvádí, že za podmínek stanovených tímto zákonem patří do podstaty také majetek jiných osob, zejména těch, které jej nabyly na základě neúčinných právních úkonů dlužníka. Toto ustanovení však nelze vykládat tak, že pouhým zahrnutím do podstaty se majetek třetích osob stává majetkem, který lze bez dalšího opatření zpeněžit. Podle zák. č. 105/2000 Sb. správce nesmí do uplynutí lhůty k podání žaloby na vyloučení věci z podstaty a po dobu do pravomocného skončení řízení o této žalobě sepsaný majetek náležející třetí osobě zpeněžit ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací škodu, která hrozí majetku, jenž je předmětem žaloby. Podá-li třetí osoba žalobu na vyloučení sepsaného majetku z podstaty, musí správce podat žalobu na určení, že právní úkon, kterým třetí osoba tento majetek od dlužníka získala, je neúčinný, a tuto žalobu spojit s nárokem na vydání plnění z neúčinného úkonu do konkursní podstaty, resp. na poskytnutí náhrady. Tuto žalobu může podat pouze správce (konkursní věřitel), neboť tuto žalobu lze podat pouze jako kladnou určovací žalobu, že úkon dlužníka je vůči konkursním věřitelům neúčinný. Z formulace ustanovení § 15, 16 ZKv jednoznačně vyplývá, že není možno podat tzv. zápornou žalobu na neúčinnost, ve které by se třetí osoba domáhala určení, že úkon, který vůči ní učinil dlužník, není neúčinný a že není povinna plnit do podstaty. Zapsání majetku do konkursní podstaty nenahrazuje žalobu na neúčinnost. Pokud třetí osoba podala proti správci žalobu na vyloučení majetku z podstaty, musí správce podat vzájemnou žalobu na neúčinnost. Nepodá-li tuto žalobu, nemůže soud při projednávání vylučovací žaloby bez návrhu správce rozhodnout o tom, že úkon dlužníka je neúčinný. Pouze v případě, že by třetí osoba vylučovací žalobu nepodala ve lhůtě soudem stanovené, má se za to, že majetek byl do soupisu pojat oprávněně a žalobu (§ 15, resp. § 16 ZKv) nemusí správce podávat. Hrozí-li však uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, nelze čekat, zda třetí osoba podá vylučovací žalobu a žalobu podle § 16 ZKv je třeba podat neprodleně. Podle § 42a odst. 2 ObčZ totiž lze odporovat právním úkonům, které dlužník učinil v posledních třech letech v úmyslu zkrátit své věřitele, musel-li být tento úmysl druhé straně znám, a právním úkonům, kterými byli věřitelé dlužníka zkráceni a k nimž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, s výjimkou případu, když druhá strana tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivosti nemohla poznat. Po uplynutí této tříleté lhůty nelze odporovou žalobu podat. Zda se ve lhůtě tří let promlčuje také právo na podání žaloby dle § 15 ZKv, nelze ze ZKv dovodit. S nebezpečím promlčení je třeba počítat a žalobu o určení neúčinnosti včas podat.

JUDr. Roman Kozel, advokát