V dalším období půjde o udržení měnové stability

Úrokové sazby se přiblížily Evropské unii výrazněji než inflace

V dalším období půjde o udržení měnové stability

Nedávné zasedání společného podvýboru EU a ČR pro hospodářské a finanční záležitosti projednávalo plnění závazků ČR v oblasti makroekonomických a strukturálních politik ve střednědobém horizontu. Závazky jsou specifikovány v materiálu české vlády a Evropské komise s názvem Společné zhodnocení priorit hospodářské politiky ČR.
K prioritám měnové politiky patří snížení míry inflace a úrokových sazeb na úroveň blízkou členským zemím Hospodářské a měnové unie, zajištění stability směnného kursu a harmonizace minimálních povinných rezerv s Evropskou centrální bankou. Tyto uvedené cíle explicitně vymezují priority měnové politiky, která usiluje o dosažení makroekonomické stability jako základu pro udržitelný ekonomický růst. Závazky nejsou ve "Společném zhodnocení" dosud vymezeny kvantitativně. Předznamenávají budoucí potřebu splnit Maastrichtská kritéria jako předpoklad plného členství v Hospodářské a měnové unii.

Cenový vývoj ovlivňují vnější faktory

Česká republika dosáhla v plnění závazků v měnové oblasti v uplynulém období značného pokroku. Inflace měřená meziročním indexem spotřebitelských cen, která dosahovala na začátku roku 1998 hodnot přes 13 procent, výrazně poklesla a v květnu letošního roku činila 3,7 procenta. Znamená to v oblasti cenového vývoje významnou konvergenci k zemím měnové unie, kde se na začátku druhého čtvrtletí tohoto roku pohybovala spotřebitelská inflace kolem dvou procent.
Je však třeba poznamenat, že uvedený výrazný pokles indexu spotřebitelských cen v ČR byl do značné míry výsledkem exogenních faktorů, jež jsou buď zcela, nebo částečně mimo dosah měnové politiky. Patří mezi ně zpomalení úprav regulovaných cen v letech 1999 i 2000 proti jejich rozsahu v předchozích letech, výrazný propad cen ropy a dalších surovin v roce 1998 a v první polovině roku 1999 a rovněž nečekaně výrazný a přetrvávající pokles cen potravin. Pokud vyloučíme vliv uvedených faktorů a zaměříme se na vývoj inflace v oblasti tzv. ostatních neobchodovatelných komodit, tj. inflace, která je pravděpodobně nejvíce relevantní z pohledu měnové politiky, zjistíme, že její meziroční růst se již zhruba rok pohybuje přibližně na úrovni pěti procent bez nějaké výraznější dezinflační tendence. Jakkoliv se tedy celková inflace v České republice značně přiblížila její úrovni v Evropské unii, podrobnější pohled na strukturu cenového pohybu indikuje přetrvávání inflačního diferenciálu.

Očekává se růst nepřímých daní

Je třeba vzít v úvahu, že v dalším období, zřejmě již v roce 2001, by mělo dojít k růstu nepřímých daní. V souvislosti s plánovanou úpravou spotřebního koše pro výpočty spotřebitelské inflace pravděpodobně vzroste váha položek s vyšším cenovým růstem. Tyto faktory budou znamenat určité urychlení spotřebitelské inflace z její současné úrovně mezi 3 - 4 procenty k hodnotám nad 5 procent v roce 2001, a tedy určitou divergenci cenového vývoje v ČR proti zemím EU. Svou úlohu v urychlení inflace může v krátkém časovém horizontu sehrát přetrvávající relativně vysoká cena ropy na světových trzích. Lze očekávat i postupné obnovení růstu cen potravin. Za těchto okolností se důležitým cenotvorným faktorem stane vývoj inflačních očekávání s dopadem přímo do cen i zprostředkovaně prostřednictvím vývoje mezd v ekonomice. Měnová politika bude muset analyzovat cenový pohyb a jeho interpretaci tak, aby eliminovala rizika neadekvátního nárůstu inflačních tendencí v ekonomice. Ve střednědobém časovém horizontu je proces konvergence vývoje inflace v ČR a v Evropské unii vymezen stanoveným cílem v čisté inflaci na konci roku 2005 na úrovni 2 I 1 % a inflačním cílem Evropské centrální banky, tj. spotřebitelskou inflací nižší než 2 procenta. Za předpokladu provedení podstatnějších úprav regulovaných cen v předchozím období by mělo v naznačeném časovém horizontu dojít přiblížení celkové inflace k čisté inflaci.
Ke značné konvergenci došlo v uplynulém období i v oblasti úrokových sazeb. Zatímco v první polovině roku 1998 krátkodobé úrokové sazby peněžního trhu dosahovaly úrovně nad 15 % a roční PRIBOR více než 16 %, v květnu 2000 se uvedené sazby pohybují mezi 5,3 a 5,5 %. Výnosová křivka je poměrně plochá, odráží nízká inflační očekávání a dosaženou stabilitu měnového a makroekonomického vývoje. Úrokový diferenciál vůči euru představuje podle délky splatnosti řádově mezi 0,5 a 1 procentním bodem. Přiblížení se úrovni úrokových sazeb v eurozóně tak je v současnosti ještě výraznější, než je tomu u inflace. V kontextu očekávaného vývoje inflace v roce 2001 se reálné úrokové sazby budou pohybovat pravděpodobně okolo nuly a měnové podmínky jsou ve srovnání se zeměmi EU uvolněné.

Devizový kurs se výrazně nemění

Česká republika dosahuje dlouhodobě relativní stability i v oblasti kursového vývoje. V dosavadním vývoji se nominální efektivní kurs koruny odchýlil od jeho průměrné hodnoty v roce 1993 o méně než I 10 procent, což je např. méně, než činí povolené rozpětí kursových pohybů v rámci ERM II v rozsahu I 15 procent. Ani v rámci měnových otřesů v roce 1997 nedošlo v České republice z pohledu mezinárodních zkušeností k nijak výraznému poklesu devizového kursu.
Od začátku zavedení eura se prosazuje u kursu koruny mírná apreciační tendence. Tento vývoj odráží probíhající příliv zahraničního kapitálu v podobě přímých zahraničních investic, dosaženou makroekonomickou stabilitu a v poslední době stále zjevnější indikace ekonomického oživení. Svou roli sehrála rovněž depreciace eura vůči dolaru.
Uvedený apreciační trend byl v říjnu 1999 načas přerušen devizovou intervencí centrální banky. Devizová intervence z konce března letošního roku, založení zvláštního privatizačního účtu (na který budou ukládány devizové příjmy v rámci privatizace státního majetku) spolu s podporou snahy centrální banky o eliminaci apreciačního trendu ze strany vlády vedly v dubnu a květnu k depreciaci koruny krátkodobě až k hranici 37 Kč/EUR a k zastavení apreciačního trendu. I přes uvedené pohyby kursu jeho volatilita vůči euru nepřesáhla od začátku loňského roku 5 procent.
Česká republika dosáhla v uplynulém období značné konvergence základních měnových veličin k vývoji v EU. Měnový a makroekonomický vývoj se stabilizoval. V měnové oblasti tak byly vytvořeny předpoklady pro udržitelný ekonomický růst. V dalším období půjde o to, dosaženou měnovou stabilitu udržet, nepřipustit neadekvátní nárůst inflace s nepříznivým dopadem na inflační očekávání a zabránit opětovnému nárůstu vnitřních a vnějších nerovnováh.
Aleš Čapek,
Česká národní banka