"Buržoazie" to u nás nemá lehké

Schopní a poctiví podnikatelé si zaslouží stejné uznání jako sportovci a umělci

"Buržoazie" to u nás nemá lehké

Jestliže by česká podnikatelská obec byla obdařena dobrodružnější povahou, následovala by George Speighta. Tento obyvatel Fidži se nedávno se svými přáteli (byť na krátko) ujal vlády a podnítil tak novináře, aby psali o puči podnikatelů. Speight totiž - na tamní poměry nezvykle - nenosí uniformu, ale výborně padnoucí oblek. Srovnání však obvykle kulhají: Speightovy důvody k převratu nebyly obchodní, nýbrž rasové a náboženské. To u nás by vzpoura majetných překvapit nemohla.
Patřit v České republice mezi horních deset tisíc není žádný med. Zatímco úspěšné sportovce a umělce vyzdvihujeme do nebes, na schopné vlastníky podniků a bank pohlížíme skrz prsty. Příznačnější je pro nás rovnostářství, mnohdy až závist. Inu, alespoň v něčem komunistická propaganda zabodovala. Nevěříme v možnost legálního zbohatnutí, v každém milionáři vidíme druhého Viktora Koženého. Fešáci ve fialových sakách, bílých ponožkách a mokasínech, jež se poprvé vyrojili v časech malé privatizace, naše pochybnosti pouze upevnili.
Podvědomě na nás možná též působí vlastní negativní zkušenosti s "podnikáním" v malém. Jednou jsme zaplakali nad investicemi do hochštaplerských fondů v kupónové privatizaci, podruhé nad roztodivnými inovacemi tzv. letadlových her, potřetí nad neuváženými vklady do krachujících bank a kampeliček. Společným jmenovatelem zde je - s prominutím - hloupost a neschopnost rozumně hospodařit i s málem.
Zajímavě se vyvíjí souboj s "kapitalisty" na trestněprávním poli. Mezi prvními se na tapetě objevili bankéři. V roce 1997 byli k protřelým recidivistům posazeni členové představenstva Agrobanky. Příčina? Na základě kolektivního rozhodnutí podepsali nejasnou smlouvu o nákupu akcií s legendárním Motoinvestem. Příkladem ze současnosti budiž Komerční banka. Drtivá většina představenstva je stíhána, poněvadž hlasováním stvrdila finanční machinace.
Vést banku nebo významnou firmu začíná být nebezpečné. Starosti managementům také činí jinak užitečná nová verze obchodního zákoníku. Akcionář bude podle něj moci žalovat jednotlivé členy představenstva za škodu, kterou způsobili při obchodním vedení společnosti tím, že jí nevěnovali péči hodnou řádného hospodáře. Navíc hrozí riziko, že právě zásluhou případného šetření budou zveřejněny, ne-li přímo medializovány diskrétní obchodní informace.
Pomiňme aroganci bankéřů typu Richarda Salzmana a připusťme, že vadný článek převážně bývá ve středním a nižším managementu. Nejvážnější provinění bankovních hlavounů tudíž často spočívá v naprosto nevhodném výběru spolupracovníků, kteří využívají své anonymity k závratně ekvilibristickým kouskům. K těm by však nedocházelo, pokud by jim do značné míry nenahrávaly zákony. Pověstný polistopadový útěk ekonomů před právníky se vydařil: Děravá a nedůsledná legislativa napomáhá kulišárnám záměrným i nedbalostním.
Bývalé vedení Komerční banky může být klidné. Za katrem neskončí, jelikož mu stěží někdo prokáže zlý úmysl. Zmíněný prestižní ústav nicméně čekají změny; minimálně ve formě organizační rošády a propouštění. Snad odejde i nejeden koumes.
Řešeny musí být rovněž celostátní problémy finančnictví a ekonomiky vůbec - mimo jiné dokončenou privatizací a zkvalitněním zákonných norem. Vytvářejme prostor jak pro podnikání, tak pro kontrolu. Budou-li legislativní úpravy spravedlivé, mohou být i přísné.
Totéž platí v drobném podnikání. Když stát bude ctít živnostníky a sníží jim (dejme tomu) daně, ti přetrpí nutnost novot a la registrační pokladny. Podstatné je, aby stát lidem nebral chuť do obchodování, vyrábění, vymýšlení, tvorby hodnot.
Co kdyby se Zemanův kabinet nechal slyšet, že je vládou i oněch horních deseti tisíc? Mohlo by se jednat o sympatické symbolické vykročení na cestu smazávání zbytečných předsudků a averzí nemajetných vůči "buržoazii".

Lukáš Jelínek
Autor je politolog
CITÁT: Příznačné je pro nás rovnostářství, mnohdy až závist. Nevěříme v možnost legálního zbohatnutí, v každém milionáři vidíme Viktora Koženého.