Souboj o IVVM pokračuje

Souboj o IVVM pokračuje

Kritika na adresu výzkumů veřejného mínění se ozývala nejčastěji, když průzkumy ukazovaly na větší zájem o levý střed. Je pravda, že osud IVVM je zatím nejistý, ale v polemikách by byla na místě argumentace věcná, nikoli osobní.
Poslanec za Unii svobody a sociolog Petr Matějů se v Hospodářských novinách z 10. 7. 2000 snaží udržet v centru pozornosti kampaň proti jedné z agentur výzkumu veřejného mínění - IVVM. Tato kampaň se ovšem nezrodila až v tomto roce, nýbrž navazuje na sérii devíti drsných novinových kritik, které v době od dubna do června 1997 týž autor adresoval celému našemu výzkumu veřejného mínění (s jedinou pardonovanou výjimkou, avšak s přednostním důrazem na skutečné či udánlivé nedostatky Institutu pro výzkum veřejného mínění).
Pozoruhodné na této prehistorii je, že jeho kritika zazněla tak důrazně v souvislosti s tím, že agentury tehdy začaly referovat o reálném obratu veřejného mínění k levému středu, což bylo v naprostém rozporu se všemi dřívějšími kritikovými výroky o očekávaném vývoji postojů obyvatelstva. Na to, že přispěchal s dalším příspěvkem do nynější fáze polemiky právě teď, má patrně vliv fakt, že zcela nedávno konané shromáždění vědeckých pracovníků Sociologického ústavu velkou většinou podpořilo myšlenku převzetí agendy Institutu pro výzkum veřejného mínění tímto akademickým ústavem.

Nekorektní polemika

Meritorně vzato jde jistě o otázku závažnou, a seriózní diskuse o ní by mohla pomoci k jejímu optimálnímu řešení. Petr Matějů však podle mého názoru polemizuje nekorektně. Celý jeho poslední příspěvek je zaměřen na odmítnutí údajného podřízení výzkumu veřejného mínění (autorovi zřejmě nikoli sympatické) vládě. Ve skutečnosti se, doufejme, uskuteční něco zcela jiného: přesun činnosti jedné z agentur z úřadu, přímo podřízeného vládě, do Akademie věd, tedy do demokraticky řízené veřejnoprávní instituce, nezávislé na vládě a finančně do jisté míry zajišťované státním rozpočtem na základě zákona schvalovaného Parlamentem. Ve svém příspěvku do diskuse jsem se zmínil o možnosti stanovení takového programu výzkumů, který by uspokojoval potřeby vědy, všech rozhodujících orgánů státu i občanské společnosti. Všechny četné ostatní agentury zůstávají v soukromých rukou. Nikdo z diskutujících ani vzdáleně nezmínil, že výzkum veřejného mínění na půdě akademie by měl být tím jedině správným, svobodným a objektivním, jak se pokouší náš kritik prezentovat čtenářům mínění těch, s nimiž nesouhlasí. Že však bohatě rozvinutému soukromému sektoru výzkumu veřejného mínění při vazbách jeho části na sdělovací prostředky - veřejné i soukromé - může svobodná a nezávislá veřejnoprávní výzkumná činnost pomoci vytvořit zdravé konkurenční prostředí, se mi zdá být mimo jakékoli pochyby.

Pokus o destrukci

Petr Matějů se snaží vytvořit zdání, že kdosi usiluje o oslabení pozice svobodného výzkumu veřejného mínění. Ve skutečnosti jedině on a s ním stejně smýšlející účastníci diskuse se snaží využít současné situace k destrukci zdůvodněného pokusu o obnovení akademického, na vládě nezávislého výzkumu navazujícího na pozitivní stránky dosavadní činnosti Institutu pro výzkum veřejného mínění a vyloučit tak jeho možnou soutěž s ostatními agenturami. Bylo již řečeno, že výzkumná činnost všech současných agentur - včetně Institutu pro výzkum veřejného mínění - má z řady objektivních i subjektivních příčin své slabiny a že může být dále zdokonalována. To by se mohlo stát předmětem vědecké - nikoli však politické - diskuse, o jakou se již jednou pokusila Masarykova sociologická společnost. Zdokonalení úrovně a metod výzkumu veřejného mínění by mohlo mj. přispět i začlenění veřejnoprávní složky tohoto typu výzkumu do akademického pracoviště a prohloubení spolupráce jeho pracovníků s odpovídající vědeckou kvalifikací s pracovníky dosavadního Institutu pro výzkum veřejného mínění s jejich nepochybnou specifickou zkušeností z oblasti výzkumu veřejného mínění.

Ad hominem

Bohužel, v textu, k němuž se vyjadřuji, se kromě meritorních otázek v hojné míře vyskytuje i argumentace nikoli "k věci", ale "k osobě". Taková argumentace vůbec, zejména pak ve spojení s politickými narážkami a zjevnými dezinformacemi, do seriózní diskuse o otázkách výzkumné práce a její úlohy ve společnosti nepatří, a nemíním se k ní proto vyjadřovat. Nemá smysl se pouštět v daném kontextu ani do diskuse o interpretaci výsledků povolebního - nikoli předvolebního - výzkumu, která již byla v dostatečné míře osvětlena v odborném tisku. Domnívám se ostatně, že čtenáře Hospodářských novin sotva mohlo překvapit "odhalení" mé levicově demokratické ideové orientace, neboť jsem právě v tomto listu publikoval v posledních letech několik článků, v nichž jsem v jejím duchu, také však s nezbytnou mírou kritičnosti vůči politickým stranám, které se k této orientaci hlásí, analyzoval měnící se sociálně-politickou situaci. Nemohu ovšem jen tak přejít útok vůči Milanu Tučkovi, který je v této chvíli mimo republiku. Charakteristiku "metodologa Sociologického ústavu" si nepřisvojil - byla mu připsána v novinářském textu. Není tedy "samozvaným metodologem", je však po zásluze nefalšovanou autoritou v oblasti kvalitně prováděných empirických výzkumů pro několik generací sociologů, a to nejen ze svého vlastního pracoviště.

Pavel Machonin,
sociolog