Ruský zločin míří do 21. století

Ruský zločin míří do 21. století

Počet kriminálních činů v Rusku loni překročil už hranici tří miliónů. Zločinnost ve srovnání s předchozím rokem vzrostla o 16,3 procenta.
Ministerstvo vnitra Ruské federace zaregistrovalo během roku 1999 304 tisíce zločinů v oblasti ekonomiky. Je to o 20,4 procenta více než v roce 1998. Podíl zločinů v hospodářské sféře dosáhl 10,1 procenta z celkové kriminality. Podle údajů Ústřední banky Ruska je z Ruska ilegálně "vyváženo" měsíčně 1,2 miliardy USD. Informace orgánů ministerstva vnitra navíc konstatují, že v oblasti "vnějších" ekonomických styků se podíl kriminality zvýšil o celých 45 procent.
Ruská kriminalita má vzestupnou tendenci ve všech sledovaných oblastech (viz grafy) a navíc stále expanduje. Její sféra vlivu již dávno nezasahuje pouze postsovětský region, ale šíří se dále do světa. Připomeňme, že po rozpadu SSSR se aktivizovalo nejen ruské kriminální podsvětí, ale i kriminogenní struktury prakticky všech postsovětských, nyní již suverénních republik, což situaci mimořádně komplikuje. Dominantou kriminality se stal organizovaný zločin.

Struktura zločinu

U příležitosti olympijských her v roce 1980 byla Moskva "vyčištěna" od kriminálních elementů. Paradoxně se však právě rok 1980 stal klíčovým bodem předělu "vlivových zón". Na počátku 80. let to byly tzv. "mládežnické" organizované skupiny, jež terorizovaly Moskvany, především hippies a punky, kteří odmítali vyznávat vojenskou disciplínu. Vzorem tu byli "ljuberové" (striktně vojensky organizované skupiny tělesně zdatných a vytrénovaných mladíků z města Ljuberců nedaleko Moskvy). Podobná situace vznikla i v metropoli Tatarstánu Kazani, kde zločinnost mládeže nabyla rozměrů, jež milice nebyla schopna zvládnout.
Po několika letech bylo "společenství ljuberů" sice zlikvidováno, ale právě z něj a jemu podobných se rekrutovali příští členové tzv. organizovaných zločinných uskupení nazvaných podle místa působení a prioritní sféry vlivu (solncevské, koptěvské, baumanské, taganské, orechovské atd.)
Existovalo také etnické dělení zločinných uskupení. Tzv. "slovanské" skupiny, představované Rusy na území Moskvy a dalších ruských měst, se pokusily v roce 1988 sjednotit se před nebezpečím, jež plynulo z raketového nástupu "neslovanských" skupin, především tzv. čečenské. Téhož roku proběhl v hotelu Dagomys sjezd "kmotrů" rodících se uskupení, na němž mělo dojít k rozdělení sfér vlivu. Čečenští představitelé se nedostavili. Kriminologové nicméně pokládají právě rok 1988 za rok zrodu organizovaného zločinu v Rusku, kdy bylo definitivně rozhodnuto o formování jednotlivých uskupení. Konflikt mezi "slovanskými" a "etnickými" zločineckými skupinami trval i nadále. Na území ruských měst, především Moskvy, nepůsobila jen čečenská mafie, ale i další "etnické" kriminální struktury. Například asyrská, ázerbájdžánská, arménská, gruzínská, dagestánská, osetská či ingušská.
Existovala ovšem i zločinecká uskupení, pocházející ze zemí mimo bývalý Sovětský svaz. Nejvlivnějšími z nich byla tzv. nigerijská mafie, kontrolující na území SSSR obchod s narkotiky. Zformovala se paradoxně v 80. letech na bázi známé moskevské Univerzity přátelství národů Patrice Lumumby. Dalšími mafiemi "nesovětské" provenience byly a dosud zůstávají vietnamská a čínská.
Statistika z roku 1996 ukazovala, že rozličné kriminogenní formace v Rusku měly pod svou přímou či zprostředkovanou kontrolou na 40 tisíc hospodářských organizací nižší a střední úrovně. Mimo jiné také 1500 státních podniků, čtyři tisíce akciových společností a na šest set bank. Uvedená čísla již tehdy zřetelně naznačovala, že organizovaný zločin v Rusku je možné označit za kriminalitu mafiánského typu. Platí totiž, že za mafii jsou označovány takové kriminální struktury, jež mají přímé, zpravidla skrývané spojení se státní mocí. Ruský organizovaný zločin začínal přerůstat ve vlivnou "industrii" kriminality.

Oblasti činnosti

Příslovečná děravost ruské legislativy, netransparentnost vztahů mezi částí silových struktur a strukturami kriminálními, to vše vedlo k tomu, že ještě dnes je mimořádně nesnadné odlišit zákonem schvalovaný či alespoň normativně tolerovaný byznys od podnikání zcela nezákonného.
Kriminalizace oficiální ekonomiky je způsobena navíc mimořádnou mírou zkorumpovanosti řady odpovědných úředníků, již rozhodují o povolení či zákazu té či oné činnosti v oblasti ekonomiky. Přesto lze zmapovat jednotlivé oblasti, na něž se zločinecká uskupení specializují:
Pronikání do legální ekonomiky
Děje se nejčastěji skrytým financováním aktivit oficiálního podniku. Předehrou se může stát poskytnutí "střechy" (tedy ochrany poskytované za tučné výpalné).
Kontrola nad bankami, finančními ústavy
S těmito problémy se setkali mnozí z nových ruských oligarchů, z nichž část měla nezřídka spíše zprostředkované než přímé kontakty s významnými mafiánskými "kmotry". Umožňuje nejen únik kapitálu z Ruska do zahraničí, ale i "praní špinavých peněz".
Narkobyznys
Původně byl kontrolován tzv. nigerijskou mafií. Nyní představuje oblast zájmu pro mnohá další uskupení a výrazně roste.
Nezákonný prodej zbraní
Začal již na sklonku sovětské éry díky "ekonomickým aktivitám" vyšších důstojníků tzv. západní skupiny vojsk v bývalé NDR. Pokračuje díky skutečnosti, že dosud nebyla provedena po léta slibovaná reforma ruských ozbrojených sil.
Krádeže automobilů
Ukradené vozy jsou v jiných regionech či státech prodávány buď vcelku, nebo na součástky. Krádeže jsou formálně "legalizovány" padělanými dokumenty.
Obchod s lidskými orgány
Oběťmi se stávají především děti, jejichž zdánlivě nevysvětlitelná zmizení policie není schopna vyřešit.
Obchod s nemovitostmi
Oběťmi se stávají četní osamělí důchodci, kteří jsou po podepsání smlouvy o prodeji bytu či jiné nemovitosti "odstraňováni".
Únosy lidí
Častý jev ve válkou sužovaném Čečensku, ale i jinde. K únosům členů rodin bohatých Rusů i cizinců dochází i v Moskvě. Není-li požadavek únosců splněn, bývá oběť zmrzačena či zabita.
Vraždy na objednávku
V ruských poměrech velmi častý způsob řešení sporů mezi dvěma soupeřícími ekonomickými subjekty. Podle ruských expertů se ale k této metodě řešení sporů uchylují i lidé, kteří formálně nepatří k podsvětí.
Jednotlivé mafie se nyní specializují. Ázerbájdžánská se například pokouší získat kontrolu v narkobyznysu, arménská v obchodu s kradenými automobily, čečenská zase usiluje o kontrolu finančního sektoru a palivoenergetického komplexu.

Expanze do světa

Experti Organizace spojených národů a Mezinárodního měnového fondu odhadují, že roční zisk celosvětového organizovaného zločinu dosahuje částky 1 biliónu USD, což představuje 4 procenta světového HDP. Před deseti lety byly tyto odhady poloviční. Výrazný nárůst je způsoben mimo jiné "internacionalizací" kriminality. Hranice, jež jsou nyní daleko prostupnější, než byly v dobách studené války oddělující dva světy, umožňují migraci zločinu.
To se týká i České republiky. Z postsovětských a ruských (přesněji řečeno "ruskojazyčných") kriminálních struktur působí na našem území především solncevská odnož moskevské mafie, ale také čečenské, dagestánské, ale i ukrajinské, ázerbájdžánské a arménské skupiny. Z tzv. solomonské mafie, sdružující bývalé občany Ruské federace a SSSR, kteří získali izraelský pas, je nejznámější nesporně Semjon Mogilevič, jehož aktivity v ČR vyšly najevo po pověstném zásahu české policie v pražské restauraci U Holubů roku 1995.