Služby na internetu mohou být postrachem regulátorů

Nabízení finančních služeb musí být i v době rozmachu elektronického obchodování pevně spojeno s ochranou zákazníků

Služby na internetu mohou být postrachem regulátorů

Nová ekonomika s sebou přináší řadu příležitostí pro podnikání prostřednictvím levného a cíleného přístupu k zákazníkům formou internetu.
V oblastech, jako je oblast bankovních služeb, kapitálových trhů a pojišťovnictví, jde kromě komfortu pro zákazníky a nákladovou efektivitu o zájem regulatorních orgánů na dodržování standardů. Elektronický systém, jakým je internet, je svou povahou globální. V případě nabízení finančních služeb jeho prostřednictvím nelze jednoznačně určit, kde (na území kterého státu) je vykonávána regulovaná činnost spočívající např. v nabízení investování do cenných papírů, nabídce bankovních či pojišťovacích služeb apod. Internet technicky funguje jako mnohonásobné a vzájemné globální propojení počítačů, přičemž není možné teritoriálně určit ani omezit přístup jednotlivých uživatelů počítačů k webovým stránkám finančních institucí. Nabízí se otázka, kolik licencí a jakých si vlastně banka, obchodník s cennými papíry či pojišťovna musí obstarat k poskytování svých produktů nebo služeb přes internet. Nejintenzívněji tato otázka vyvstává v souvislosti s investováním do cenných papírů.

Zatím není legislativa

Postoj české Komise pro cenné papíry v současné době zohledňuje pouze otázku připravovaného přístupu k EU a v té souvislosti principu jednotné licence k investičním službám na základě práva volného pohybu služeb. Vychází z evropské směrnice č. 93/22/EHS o investičních službách v oblasti cenných papírů a měl by být promítnut do české právní úpravy prostřednictvím projednávané novely zákona o cenných papírech. Na jejím základě by zahraniční obchodník s cennými papíry s licencí v některém ze států EU, příp. Evropského hospodářského prostoru mohl poskytovat investiční služby prostřednictvím pobočky v ČR nebo i přímo. Na obecné úrovni, vztahující se k finančním službám prostřednictvím internetu z území mimo Evropský hospodářský prostor, však není řešení obsaženo ani v připravovaných legislativních úpravách.

Chybí definice licence

V bankovních službách je situace podobná, snad s tím rozdílem, že regulátoři dosud této otázce věnovali ještě menší pozornost, než je tomu u kapitálových trhů. Projednávaný vládní návrh novely zákona o bankách předpokládá zavedení jednotné bankovní licence v souladu s evropskou směrnicí č. 89/646/EHS pro činnost bank se sídlem v EU a součásti jejich konsolidovaných skupin. Pouhé inzerování služeb poskytovaných mimo území ČR není regulovaným poskytováním služeb, přičemž podle novely má podléhat pouze předpisům o reklamě. Při absenci bližší definice nemusí být vždy jednoduché najít hranici mezi pouhou inzercí služeb a poskytováním bankovních služeb prostřednictvím webových stránek. Rozhodující zde patrně bude úroveň interaktivního styku s klienty.

Problémy pojištění

Pojišťovnictví je tradičně velmi senzitivní v otázce nelegálního prodeje zahraničního pojištění. Podle současného zákona o pojišťovnictví tak např. pojišťovací agenti mohou prodávat na českém území pouze pojištění poskytované pojišťovnou s českou licencí. Otázka, zda prodej pojištění zahraniční pojišťovnou přes webovou stránku umístěnou na serveru v zahraničí může být považován za pojišťovací činnost na území ČR, poskytuje ještě méně záchytných bodů k odpovědi, než je tomu u prodeje cenných papírů a bankovních produktů.

Konzervatismus je na místě

Obecně lze předpokládat, že důvěryhodné finanční instituce působící na rozvinutém regulovaném trhu budou spíše konzervativní v přístupu k obchodování s finančními službami po internetu ve snaze dodržet jak pravidla uložená státním dohledem v jejich domovském státě, tak obecně akceptované standardy obchodní etiky. Regulátoři se budou muset vyrovnat s potenciálním agresívním přístupem těch, kteří vycítí příležitost k nákladově vysoce efektivní činnosti bez licencí a dohledu prostřednictvím serveru nebo společnosti umístěné mimo jejich dosah. Ke snaze regulátorů podchytit finanční služby nabízené prostřednictvím internetu se zřejmě připojí i daňová správa. Je nepravděpodobné, že neregulované "virtuální" subjekty bez jakýchkoliv fyzických aktiv v dané zemi budou významně přispívat ke zvýšení daňových výnosů. Jejich cenová politika založená na velmi omezených daňových a regulatorních nákladech naopak může znamenat hrozbu pro zisky (a tedy i výši daňové povinnosti) tradičních poskytovatelů finančních služeb.
Řešení těchto otázek je o to složitější, že pouhé vymezení pravidel nestačí, pokud není doprovázeno použitelným mechanismem vymahatelných sankcí. A zde je asi jádro problému - i když regulátor identifikuje porušení předpisů, nebude moci uložit a vymoci sankce např. vůči makléři z tichomořského ostrova. Zcela nesystémové případné přenesení rizika sankce na českého zákazníka kupujícího finanční službu takového porušitele českých předpisů by sotva bylo přijatelným řešením.

Daniel Weinhold, advokát
Jan Čapek, partner Arthur Andersen