Temelín budeme stále hlídat, uvedla v rozhovoru pro Hospodářské noviny předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Tento úřad hlídá bezpečnost jaderné elektrárny Temelín (JETE). V průběhu dvou až tří měsíců po aktivaci by měl výkon reaktoru stoupnout na 25 až 30 % a začne dodávat do sítě. Diskuse však zdaleka nekončí, jenom přechází do jiné roviny. Například co s vyhořelým palivem...

V posledních dnech se objevily netěsnosti a drobné závady na pojišťovacím ventilu na společné trase nízkoenergetického havarijního dochlazování a na ventilu na trase pro odebírání vzorků. Zdá se, že se v Temelíně objevují tisíce maličkostí, které elektrárnu tlačí ke zdi?

Ano. Všichni, kdo přišli do styku s komplikovanější technologií při jejím uvádění do provozu, to znají a musí očekávat. Co je pro elektrárnu nepříjemné, je protahování harmonogramu, ale jde právě jen o drobnosti a ne o tlačení ke zdi. Nevznikl a zatím není ani v dohledu žádný zásadní problém. Tyhle drobné nepříjemnosti související s dolaďováním technologie se budou objevovat, i když stále méně také v průběhu celého zkušebního provozu. Jak ČEZ, tak státní dozor s tím počítají.

Jak je v Temelíně zajištěno, aby se voda nedostala do bezpečnostních ventilů na parovodu, které jsou stavěny jen na průchod parou? Pokud by přesto k tomu došlo, co by to znamenalo?

Pokud se voda dostane do ventilů, dojde k jejímu úniku z chladicího potrubí. Aby se tomu zabránilo, byl nainstalován další zabezpečovací systém, který extrémně snižuje pravděpodobnost havárie. Té brání zároveň stupňovitá ochrana založená do projektu elektrárny. Aby se totiž voda přece jenom do ventilů dostala, musel by předtím selhat jak parogenerátor, tak dodatečný zabezpečovací systém.

Proč tenhle problém vůbec vznikl? Souvisí to s ruskou technikou?

Ventily jsou opravdu ruské výroby. V době vzniku projektu se považovaly za vyhovující. Myslím si, že se ani dnes nedostane elektrárna do situace, kdyby tyto ventily nebyly způsobilé z hlediska bezpečnosti. Existuje pro ně velmi přísný systém kontroly. Německé kolegy jsme v tomto případě informovali, že přijímáme ověření způsobilosti metodou analogie, což je průkaz na základě podobnosti s obdobným zařízením stejné typové řady. Tento přístup ve světové praxi převažuje. Jaderná elektrárna Mochovce má téměř stejné ventily, pouze menší, odpovídající nižšímu výkonu. Podle názoru SÚJB je kvalifikace analogií prozatím přijatelná a není nutné urychlené zvláštní otestování ventilů. Toto testování má však elektrárna v souladu s našimi požadavky stejně v plánu ve zhruba dvouletém horizontu. Podnětům německých kolegů i v tomto případě pozorně nasloucháme, ale jen dozor, který licencuje celé zařízení, má celkový přehled, aby mohl rozhodnout, jakým způsobem a kdy se zkouška provede.

Stačí tato přijatá bezpečnostní opatření?

Podle nás jsou dostatečná. Když němečtí kolegové vezmou tři okruhy otázek a vytipují si z nich nějaké problematické oblasti, které pak posuzují samostatně a ne v celkovém bezpečnostním kontextu elektrárny, mohou mít na věc jiný názor. Posuzují pak technické řešení, ale už ne další přijatá opatření k odstranění těchto závad. V Německu běží řada elektráren, které se stavěly na konci 70. let. Nechtěla bych porovnávat jejich technickou úroveň s úrovní Temelína, ale asi by to pro některé z nich nedopadlo nijak hvězdně. Musím opakovat, že Němci mají dvojí normy. Na nová zařízení uplatňují ty přísnější. Temelín je pak v nevýhodné pozici, protože se spouští až teď a je posuzován jako nová elektrárna. Začal se však stavět před 15 lety. Je tam tedy řada řešení, která odpovídají úrovni průběhu výstavby.

Ekologická organizace Greenpeace tvrdí, že na víku tlakové nádoby jsou otlaky.

Otlak tam skutečně je a být musí, protože vzniká při dotahování těsnících kroužků. Prošetřili jsme to a zdokumentovali, že zdaleka nepřekročuje povolenou hodnotu.

Ve zprávách SÚJB se často upozorňovalo na nekvalitní svary. Greenpeace navíc prohlašuje, že došlo pravděpodobně k falšování dokumentů opravy vadného svaru v roce 1994.

Tady si troufám říci, že na nás nikdo nemůže oprávněně útočit. Máme na svařování opravdu výborné odborníky, držitele evropských certifikátů. Problémy v minulosti byly, na základě toho také ČEZ dostal miliónovou pokutu. Naši inspektoři je dotlačili k tomu, aby se jakost svarů pronikavě zlepšila. Tam, kde přetrvávaly pochybnosti, se provedly dodatečné kontroly.

Nebude kvůli opravám svarů životnost kratší?

Všechno se dělá s uvážením vlivu na životnost. Jakost svarů byla prověřena také tím, že v Temelíně neprobíhá pouze těsnostní zkouška potrubí, že nic neteče, ale rovněž pevnostní tlaková zkouška, jestli něco nepraskne. Těch se ale dělá méně, protože čerpají dost výrazně životnost. Zařízení se natlakuje vodou na takové hodnoty, za kterých nikdy nebude pracovat. Jedna taková zkouška v Temelíně proběhla s vyhovujícím výsledkem. Příslušné normy na tuto zkoušku jsou v ČR podstatně přísnější než třeba v Německu či Francii.

Často kritizovaný nepořádek na stavbě už je nyní zvládnutý?

Ještě prohlídky v červnu v nás nevzbuzovaly žádné velké nadšení. Stav se však lepšil den ode dne. Většinou se jednalo o nedopalky nebo se na zemi válely trubky. Musíme rozlišit jadernou bezpečnost jako technický obor a pak také kulturu bezpečnosti, neboli jak se k zařízení chováte. To se projevuje v tom, že když k zařízení přijdu s bílou rukavičkou, musí zůstat bílá i po dotknutí. Naštěstí už jsem nezažila případy slýchávané z historek, jak se určité části zařízení využívaly místo záchodu. Na Temelíně pracuje 10 000 lidí, kteří jsou sice dobří odborníci, ale s kulturou je to už horší. Někdo by mohl mít dojem, že bazíruji na maličkostech. Je to však o tom, že se k těmto zařízením musíte chovat s úctou a s respektem. A to se projevuje i v tomhle.

Nemáte strach, že když stavba tak dlouho stála, mohou se při provozu objevit komplikace?

To není o strachu, ale připouštím, že zařízení není konstruováno na to, aby stálo. Čím déle se bude spuštění protahovat, tím hůře.

Nezkracuje protahování spuštění elektrárny také zároveň její životnost?

Nemyslím. Jen některé komponenty se budou muset vyměnit dříve, než by se normálně měnily. Týká se to však těch vyměnitelných. Životnost zařízení určují komponenty nevyměnitelné (např. reaktorová nádoba).

Jak dopadly zkoušky těsnosti potrubí, nebude už voda unikat?

Představte si, že máte doma ústřední potrubí. Když ho poprvé natlakujete, okolo kohoutku může odkapávat voda. Utahujete ho pak tak dlouho, dokud nejste s výsledkem spokojeni. Podobně v Temelíně. Zkoušek bylo několik, voda vždy trochu unikala, sice jen pár kapek, ale i to je nepřípustné. Při poslední zkoušce vše již těsnilo. Na základě toho elektrárna dostala certifikát od Institutu technické inspekce, který vykonává dozor u těchto částí zařízení.

Prověřovali jste čistotu a funkčnost měřicích trubiček?

Ano. Vše je v pořádku. Trubičky jsou propláchnuté a funkční.

Můžete tedy vyloučit, že tam nejsou stovky kilogramů nečistot, jak tvrdí údajný expert a vynálezce, kterého si přivedla Greenpeace?

Ano. Jestliže se však přesto ještě najde odborník, který bude tvrdit, že ne, tak potom budeme muset uvažovat o tom, jaké jsou zájmy za jeho tvrzením.

Funguje bez problémů systém řízení od firmy Westinghouse? Z toho byly velké obavy.

Momentálně výrazný problém není, ale zbývají ještě před aktivací paliva další testy součinnosti systému řízení s ovládaným zařízením.

A co s vyhořelým palivem?

Úplně stejně jako v Dukovanech. Prvních 10 let se skladuje přímo na reaktorovém sále a poté se přesune do meziskladu vyhořelého paliva. Ten umožňuje skladování v horizontu 50 let a do té doby věřím, že při současném prudkém rozvoji technologií již půjde i toto vyhořelé palivo využít, naopak se stane cennou surovinou. Odpůrci jaderných elektráren říkají: "Zastavte elektrárny, ať neprodukují další radioaktivní odpad." Už však nedodávají, že jaderná energetika výzkum platí. Jestliže jaderné elektrárny zastavíme, kdo bude zkoumat nové technologie a za čí peníze, kdo se bude zabývat tím, co uděláme s radioaktivním odpadem, který tady už dnes máme? Já se nezastávám jaderné energetiky, pokud se najde lepší varianta, budu pro. Chtěla bych však, aby se na jadernou energetiku pohlíželo objektivně.

Jaký je váš názor o nejvhodnějším způsobu ukládání paliva?

Zatím si myslím, že nejlepší variantou je dlouhodobé skladování v meziskladech přímo na území elektráren. Pokud se to tam dá bez problémů skladovat 50 let, tak proč ne 100, 200 či 300 let? Do té doby se už určitě něco vymyslí. Podle mě je lepší vyhořelé palivo hlídat na malém území s možností palivo i znovu vyndat a třeba i využít než se této možnosti zbavit šoupnutím pod zem. Ve světě o tom probíhají dost živé diskuse. Vystřelovat vyhořelé palivo do vesmíru považuji však za nemravné.

Z jaderných elektráren unikají během provozu radionuklidy. Kolik jich bude v případě Temelína a s jakým poločasem rozpadu? Neshromáždí se jich příliš za dobu provozu? Vždyť Temelín poběží 45 až 70 let.

Z elektrárny se v určité míře vypouští radioaktivní látky, avšak za velmi přísných limitů. U většiny radionuklidů je poločas rozpadu velmi krátký, od několika sekund po několik dnů, jen u málokterých to trvá roky a více. Například u stroncia 90, cesia 137 a dalších. Těch je však za normálního provozu minimálně. Pokud byste chtěli měřit vliv jaderné elektrárny na životní prostředí v jejím okolí, nemůžete to hodnotit prostřednictvím měření v tomto prostředí. Žádné záření pocházející z elektrárny tam totiž neobjevíte. Měřit lze pouze u zdroje - buď v komíně nebo na výpusti odpadního kanálu. Pak se rozpočítává vliv na okolí. Dělají se sice měření radionuklidů ve vzduchu, v zemědělské půdě, ve vodě, ale ti, co měří, se musí většinou smířit s výsledkem plných nul. Už podle toho je vliv tedy minimální. Limity výpustí jsou stanoveny vzhledem k dávce na jednotlivce v okolí. Všechny výpusti nesmějí ročně způsobit dávku větší než je čtvrt milisievertu (250 mikrosievertu).To je zhruba dvakrát méně než dávka při jednom rentgenu. Projekt elektrárny musí být udělán tak, aby těchto 250 mikrosievertu nebylo překročeno. Když je elektrárna postavena, provede se tzv. optimalizační studie a stanoví se provozní limit výpustí, který je obvykle hluboko pod touto normou. Dukovany mají dnes stanovený provozní limit na 40 mikrosievertu (Temelín má dokonce 30). Reálně Dukovany dosahují tak jeden až dva mikrosieverty.

Existuje nebezpečí jaderné havárie? Nedávno byla událost v japonské Tokai Muře. Nikdo nezapomene na Černobyl.

Havárie v Tokai Muře se často spojuje s jadernou energetikou, ale byla to událost v závodě na obohacování paliva. Pracovníci se dopustili kritické chyby, kdy měli najednou pohromadě více štěpného materiálu, než si mysleli, a došlo k neřízené reakci. Nestala se však v elektrárně. S Černobylem měla jedno společné - lidskou chybu. Všechny události, které kdy vedly k významnému rozvoji havárie, byly způsobeny člověkem. Jaderné elektrárny jsou totiž stavěné tak, že se samy brání proti chybě nějakého zařízení i proti většině chyb lidských. Je tam několikanásobná kontrola a přístroje fungují tak, že když dojde k nějaké neobvyklé události, samy reagují a srovnávají chod na běžnou úroveň. O řadě takových neobvyklých stavů se vlastně člověk ani nedozví. Problém může nastat tehdy, když si lidé usmyslí, že budou do provozu zařízení zasahovat způsobem, který neodpovídá předpisům. Případně něco dost zásadního přehlédnou.
To se stalo v americké elektrárně Three Miles Island. Zůstaly otevřené ventily, i když signalizace říkala, že jsou zavřené. Jiné přístroje však ukazovaly, že tomu tak není. Obsluha elektrárny se však rozhodla červené signalizační světlo ignorovat, protože druhé svítilo zeleně. To jenom dokazuje, že k zařízení musíte přistupovat ne sice s bázní, ale rozhodně s respektem. Každé slovo v předpisu má svůj význam. Jestli se jednou podle toho nezachováte, a nic se zrovna nestane, neznamená to, že příště nemůže dojít k havárii. Nikdy si nesmíte připustit, že se nic nemůže stát. Zde se velmi výrazně projevuje i úloha státního dozoru, který musí být stále nespokojený a provozovatele nenechává spát na vavřínech.

Jak pracovníci čelí tomu pocitu, aby se nenechali ukolébat tím, že se nic neděje?

Je to obtížné, ale zaměstnanci musí procházet rozsáhlým a intenzívním tréninkem na trenažéru. Ten modeluje situace se kterými se za běžného provozu nesetkávají. Když je neřeší nebo si s nimi nedokáží poradit, je zpochybněna jejich kvalifikace a musí projít dalšími koly, aby si ji zvýšili. Tréninky probíhají podle harmonogramu, pro každého operátora je stanoven rozsah, který musí během roku absolvovat. Člověk, který manipuluje s jadernými zařízeními, skládá velmi přísnou státní zkoušku, kde prokazuje i schopnost řešit mimořádné situace. Být operátorem na jaderné elektrárně je jedno z nejobtížnějších a nejkvalifikovanějších povolání, přirovnatelné snad jen k leteckým dispečerům nebo pilotům.

Finská jaderná elektrárna je také ruské výroby s dodatečně montovanou řídící a bezpečnostní technikou z jiných zemí (USA, Německo) podobně jako Temelín. Přesto proti ní nikdo, ani Rakousko, neprotestoval.

Finská elektrárna navíc není jediná elektrárna ruské typové řady VVER, která pracuje se západními řídícími systémy. Dnes můžeme jmenovat i slovenské Bohunice a Mochovce a maďarskou Paks. Rozruch okolo Temelína je hodně dán současným kritičtějším vztahem k jaderné energetice. Ovlivňuje ji politika a ekonomika, k tomu se však vyjadřovat nechci. Je to svým způsobem dobře, neboť role americké postavičky, která píská na píšťalku a varuje, je potřebná i z toho důvodu, aby se nepropadlo letargii, že se nemůže nic stát. Na druhou stranu má mít všechno svou míru. Vztah některých zemí k jádru je přehnaně kritický. Nechci se jaderné energetiky nijak zastávat, ale jestliže si z ní lidé udělali součást života, měli by se podle toho chovat.

Komunikujete s ekologickými organizacemi?

Mluvíme s nimi ve chvíli, kdy projeví zájem, nasloucháme, nikdy jsme je neodmítli. Až na jednu výjimku. Když nám nedávno pustili pod okny sirénu, řekli jsme, že jednat s nimi budeme, až ji vypnou.

Ekologové na řadu věcí začali poukazovat až teď, když se blíží termín spuštění. Přitom se jedná o věci několik let staré, a mohli tedy reagovat mnohem dříve.

Mají svou náplň práce a života. Každý má právo na obavy. Koneckonců ekologové reprezentují 20 % populace, která se opravdu jaderné energetiky bojí. Mohou uplatňovat všechny prostředky, které jim normy slušného chování a právní řád dovolí. Nikde není řečeno, že v kritickém okamžiku nezafungují jako ta pískající postavička. I když jsme si mysleli, že jejich požadavky, které v určitou chvíli vznesli, jsou již dávno vyřešené, všechny jsme znova prověřili. To, že s některými přicházejí až teď, je zřejmě tím, že se Temelín stavěl tak dlouho. Nikdo už nevěřil, že se spustí.

Německý jaderný dozor GRS tvrdil, že kapacita náhradních baterií, které zajišťují energii v případě přerušení dodávky proudu, je malá. SÚJB oponovalo, že náhradní zdroje jsou v pořádku, neboť již byly v minulosti vyměněny a vydrží dvě až čtyři hodiny, i když limit je pouhá hodina.

Už jsme jim to vysvětlili. GRS vyjádřilo spokojenost.

Nevadí vám, že němečtí ministerští úředníci, jak se zdá, poněkud jinak interpretují co tvrdí GRS?

Šťastní z toho nejsme. Jako technický dozor se bavíme na dost odborné úrovni. Ve chvíli, kdy se jadernou bezpečností začne ohánět politik, může z toho udělat věci, které vůbec nikdo neměl na mysli. Politika někdy využívá čehokoliv k čemukoliv. Musíme proto trpělivě vysvětlovat. Někdy je problém v "půlvětě", tedy že si někdo vybere z toho, co bylo řečeno, jenom část. Vedoucí oddělení jaderné bezpečnosti německého ministerstva životního prostředí Wolfgang Renneberg totiž taky řekl: "Často se mě lidé ptají, zda by elektrárna byla licencovatelná v Německu. Já říkám, že za stavu znalostí, který máme, bychom jí licenci neudělili." Netvrdí tedy, že je špatná, pouze by o ní musel vědět více. Ta druhá půlka věty bohužel nikde nezazněla. Jeho jednání bylo korektní. Samozřejmě však věděl, že si média vyberou z toho tu zajímavější část: "Temelín není licencovatelný v Německu." V Německu by ostatně nyní nebyla v důsledku politického rozhodnutí licencovatelná žádná jaderná elektrárna s jakkoli vynikající technologií a bezpečností.

Evropský parlament vydal rezoluci, aby česká vláda před připojením Temelín na síť provedla prozkoumání dopadu elektrárny na životní prostředí.

Posuzovat dopady podle zákona o posuzování vlivu na životní prostředí (EIA) nepatří do naší kompetence. SÚJB však přezkoumává dopady podle atomového zákona. Ten se soustřeďuje na jadernou bezpečnost a radiační ochranu. Výsledek tohoto posouzení byl naprosto vyhovující a je v souladu s postupy ve státech Evropské unie. Nicméně posouzení podle EIA je potřebné pro dvě fáze: pro umísťování elektrárny a její likvidaci. Pro první fázi proběhly testy v roce 1985 a poskytly dobrý obraz o vlivu na životní prostředí - z pohledu všeho, co souvisí se zářením.
Dana Drábová (39) vystudovala jadernou fakultu Českého vysokého učení technického v Praze. Poté se zabývala radiační ochranou. Působila jako ředitelka odboru havarijní připravenosti SÚJB, od roku 1996 byla ředitelkou Státního ústavu radiační ochrany a 1. 11. 1999 se stává předsedkyní Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Účastnila se také například mezinárodní mise odborníků, kteří prováděli měření v zakázané zóně kolem jaderné elektrárny Černobyl.
Monika Richterová, redaktorka týdeníku Ekonom