Je globalizace hrozbou, nebo šancí?

ANALÝZA

Je globalizace hrozbou, nebo šancí?

Takřka výlučně jsou Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka někdy až nadměrně drsně protestujícími demonstranty, tentokráte operujícími v Praze, ztotožňovány s viníky toho, že globalizace údajně činí bohaté země a lidi bohatší, a ty chudší ještě chudšími. V jistě nezbytné, ale většinou poněkud křečovité sebeobranné a defétistické taktice se tyto významné finanční instituce nikterak výrazně nedistancují od představy militantních antiglobalistů, že jsou hlavním vykonavatelem, a tudíž i symbolem záporných stránek globalizace. Přitom to byl MMF, který výrazně přispěl ke stabilizaci krizí zasažených států - od Asie přes Rusko k Latinské Americe -, a že to byla a je Světová banka, která podporuje boj proti chudobě i financováním školství a zdravotnictví v nejchudších zemích.
Co je to v interpretaci MMF vlastně globalizace, protestujícími vydávaná za příčinu veškerého zla na Zemi? Z hospodářského hlediska, uvádí MMF ve své výroční zprávě pro rok 2000, znamená tento proces zvyšování integrace ekonomik ve světě, zvláště prostřednictvím obchodu a finančních toků. "Tento pojem někdy poukazuje i na pohyb lidí (pracovních sil) a znalostí (technologií) přes mezinárodní hranice," praví se ve zprávě.
Byly periodické krize finančního systému v Mexiku, Thajsku, Indonésii, Jižní Koreji, Rusku a Brazílii důsledkem globalizace? Podle MMF by k nim zřejmě nedošlo, kdyby tyto země nebyly vystaveny vlivu globálních kapitálových trhů. Ale kdyby nepůsobil proces globalizace, mnohé z těchto zemí by bez těchto finančních toků nedosáhly tak pozoruhodného rekordního hospodářského růstu. A navíc: Tyto krize by nevznikly, kdyby postižené země měly v pořádku svůj finanční systém a měnovou a hospodářskou politiku. MMF nevylučuje ani vliv mezinárodního finančního systému na tento neblahý vývoj v uvedených zemích. Mohly se tyto země krizi vyhnout? Jak se uvádí ve výroční zprávě MMF, na globálních trzích obstojí jen ty státy, které zajišťují makroekonomickou stabilitu, zdraví svého finančního systému, otevřenou ekonomiku, průhlednost a dobrou státní správu, tedy vládu. Krize postihla ty země, které selhaly v aplikaci některého z těchto předpokladů zdravě se vyvíjejícího hospodářství.
A jak je to s vlivem globalizace na prohlubování chudoby nejchudších zemí? MMF ve zprávě nepopírá, že se rozdíl mezi zeměmi s vysokým příjmem a nízkým příjmem zvětšil. "Bylo by však chybné se domnívat, že ke zlepšení situace se nedá nic udělat. Naopak: Země s nízkými příjmy nebyly schopny se integrovat do světové ekonomiky stejně rychle jako ostatní, a to částečně kvůli své politice a částečně v důsledku faktorů, které jsou mimo jejich kontrolu." MMF si nyní hlouběji uvědomuje křiklavou realitu bohatých a chudých států. Je to jistě, alespoň zčásti, i zásluha protestujících hnutí, ať už jsou motivy jejich jednání jakékoli.

Miroslav Prchal