České účetní předpisy zkreslují výkon podniků

Výhodou finančních ukazatelů je jejich univerzální použití, rentabilita tržeb se počítá stejně jak v mlékárně, tak i v papírně

České účetní předpisy zkreslují výkon podniků

Investoři poskytující finanční prostředky na základě posouzení účetního zisku jednají minimálně lehkomyslně.
Výkon je jedním z nejdůležitějších faktorů pro rozhodování, a to jak zevnitř, tak i zvenku firmy. Investor rozhoduje o poskytování kapitálu i podle výkonu společnosti, management posouzení výkonu potřebuje k rozhodování, banka k poskytování úvěru a uchazeči o zaměstnání pomůže výkon při rozhodnutí, s kterou společností má část své budoucnosti spojit. Každé rozhodnutí si však vyžaduje použití jiného ukazatele. Existují dvě velké třídy ukazatelů: První tvoří ukazatele finančního výkonu a druhou ukazatele operativního výkonu. Výhodou finančních ukazatelů je, že jsou tytéž pro kterýkoliv podnik, tedy lze je snadno porovnávat. Rentabilita tržeb je ukazatel, který platí jak v mlékárně, tak i v papírně. V případě operativních ukazatelů tato výhoda neplatí: I dvě společnosti ve stejném odvětví si mohou pro posouzení výkonu vyžadovat odlišné ukazatele.

Zisk je matoucí ukazatel

Použití finančních ukazatelů naráží v České republice na velkou překážku: Účetní zisk v podstatě nic neznamená. Metoda tvorby zisku podle českých účetních předpisů diskvalifikuje zisk na produkt fantazie. Investor či banka, která poskytuje společnosti finanční prostředky na základě posouzení účetního zisku, jedná minimálně lehkomyslně. Důvod je prostý: Účetní zisk neodráží skutečnou rentabilitu činností průmyslové společnosti. Existují dvě hlavní příčiny, které oddalují účetní zisk od reálného obrazu rentability.
První příčinou je neuvěřitelná skutečnost, že v České republice tržby nepředstavují položku, která vytváří pozitivní stranu hospodaření firmy (negativní stranu tvoří náklady). Tato role je ponechána jiné položce, takzvaným výkonům (ve Výkazu zisků a ztrát položka Výroba). A výkony zdaleka nejsou jen tržby, nýbrž to, co management společnosti rozhodl vyrobit. To prakticky znamená, že například podnik, který vyrobil hotové výrobky v účetní hodnotě dvou miliard korun, ale nic neprodal, má vyšší zisk než podnik, který vyrobil za miliardu korun, a prodal všechno. Tato nepochopitelná skutečnost je jenom jedna strana mince.
Druhou je zvláštnost, že nakupovaný materiál nepředstavuje náklad. Faktura na nákup materiálu nevyvolá podle českých účetních pravidel žádný náklad, pouze zvýšení zásob. Náklad vznikne až v okamžiku, kdy je materiál spotřebován. Představme si hypotetický příklad mlékárny. Generální ředitel dostane tajné informace, že nejvyšší nárůst spotřeby bude mít mléko ochucené drahým šafránem. Vydá instrukce, aby bylo vyrobeno velké množství mléka ochuceného šafránem, který je velmi drahý. Zároveň, v předpokladu růstu kursu dolaru, vydá pokyn, aby bylo na mezinárodních trzích nakoupeno a skladováno velké množství cenného šafránu. Tajná informace o nevídaném úspěchu šafránového mléka se však ukáže jako falešná. Mlékárna má obrovské zásoby neprodejného výrobku a drahého nezpracovaného šafránu. Likvidita je nulová a společnost je platebně neschopná. Zisk je však úplně v pořádku. Podnik vykáže vysoké výkony a jeho materiálové náklady jsou přiměřené. Tímto je patrné, že jediným východiskem pro vytvoření smysluplných finančních ukazatelů v českém účetním prostředí je pouze použití cash flow.
Které jsou nejvhodnější ukazatele měření výkonu, zaleží na tom, pro které rozhodnutí jsou určeny. Investory zajímá přirozeně nejvíce rentabilita vlastního jmění - ROE. Pro posouzení výkonnosti podniku je však ROE nevýhodným ukazatelem. Jeho hodnotu tvoří rozdíl mezi nákladovostí cizích zdrojů a rentabilitou aktiv - ROA. Nákladovost cizích zdrojů je položka, která nemá s operativní výkonností žádný přímý vztah. Pro posouzení výkonnosti tak nabývá na významu ukazatel rentability aktiv. ROA má značnou výhodu v tom, že skloubí potřebu jak finančního, tak i operativního pohledu. Finanční pohled je zahrnut v ROA tím, že investorovi je jedno, v kterém odvětví firma podniká. Investor chce jen dividendy, a jejich přiměřenost srovná jen s poskytovaným kapitálem, ne s odvětvím.

Rentabilita kapitálu je ovlivněna i odvětvím

Operativní pohled je vytvořen skutečností, že ROA je pouze výsledkem výkonnosti. Navzdory teoretickým úvahám má odvětví značný vliv na ROA: Volkswagen má ROA 2,5%, Voest-Alpine 3%, Ford 3%, zatímco Procter & Gamble má 35%, Beiersdorf 12,5% a Unilever zhruba 20%. ROA je výsledkem dvou skutečností: Jaká je rentabilita obratu a jak vysoká jsou aktiva nutná ke generování daného obratu. Rentabilita obratu - ROS - je určena rozdílem mezi tržbami a náklady. Jak ROS, tak struktura nákladů, jsou velmi specifické pro každé odvětví. Náklady jsou variabilní a fixní. Variabilní náklady kosmetického výrobku nebývají vyšší než pět procent. Naopak v těžkém průmyslu je struktura nákladů opačná: Pro společnost Voest-Alpine například vytváří jenom materiálové náklady 45 % z obratu. Druhou stranu ROA tvoří obrátka aktiv, poměr mezi tržbami a aktivy. Je přirozené, že v případě těžkého průmyslu je potřeba aktiv, a tím i kapitálu, větší než v případě obchodní společnosti. Proto má Volkswagen obrátku aktiv rovnu 1,1, zatímco Unilever ji má zhruba 1,6.

Alvise P. Mesthene,
Omnimotio