Volební systém je spíš většinový

Volební systém je spíš většinový

Zákon, podle kterého se má nově volit sněmovna, překračuje hranici systému poměrného zastoupení. Na stole jej má nyní Ústavní soud na základě stížnosti prezidenta. Mnohé "zásady", kterých se v zákoně o sněmovních volbách užívá, nejsou zásadami poměrného zastoupení. Stejně tak celý volební systém - při kombinaci různých "proporcionálních" i "většinových" zásad - poměrné zastoupení opouští. Nejdůležitějším pro rozhodování proto je, zda má systém tendenci být proporcionální, nebo se spíš blíží nebo vzdaluje ideálnímu poměrnému zastoupení.
Volič obdrží soubor kandidátních listin (také zásada poměrného systému - na rozdíl od většinové zásady seznamu jmen kandidátů) a mezi nimi si může vybrat jen jednu stranu, kterou hodlá volit - nemůže například na hlasovací lístek dopisovat kandidáty z jiných stran nebo označením křížkem na kandidátní listině preferovat kandidáty jiných stran. Volič tedy koná většinovou volbu - vybírá jen jednu stranu a nemůže své hlasy rozvrstvit. Zásada poměrného zastoupení je porušena. Ideálem systému poměrného zastoupení je rozdělení země na jeden volební obvod. Takové volby se praktikují například v Nizozemsku nebo v Izraeli. ČR se dělí na 14 krajů, což by měla být přirozená míra proporcionality pro počet volebních obvodů. Stanovení 35 volebních obvodů tuto míru překračuje tak, že rozdělení země přepoměrňuje (až majorizuje) natolik, že se blíží k hranici 200 jednomandátových obvodů, což je naopak ideál systému většinového. Zásada poměrného zastoupení je narušena. I když lze velmi těžko stanovit míru proporcionality volebního obvodu vůči celé zemi, přirozenou hranicí se jeví právě oněch 14 krajů, zatímco 35 obvodů tuto hranici víc než dvojnásobně přesahuje. Prakticky všechny metody rozdělování hlasů na mandáty se mohou používat v poměrném volebním systému. Ať už jsou to metody volebního čísla a dopočítávání zbylých mandátů prostřednictvím skrutinií (jako dosud) či systémy číselných řad (mezi nimi i nově navržená obměna d' Hondtovy metody, neboli Lebeda-Koudelkův systém podle jeho tvůrců ). Metoda má ovšem význam až ve spojitosti s počtem rozdělovaných mandátů, tzn. velikostí volebního obvodu. (Jestliže bude jednomandátový obvod, je celkem jedno, jaké metody se použije.) Když se má v obvodu volit 4 - 8 poslanců, ve spojení s navrženou metodou rozdělování mandátů se jedná o dobytí hranice proporcionality.
Dalším rozdílem je fakt, že nepoměrně jiné budou výsledky ve čtyřmandátovém a jiné v osmimandátovém obvodu. Nehledě na to, že už rozdělení na 35 obvodů, v nichž se bude volit od 4 do 8 poslanců, je samo o sobě pro různé voliče nepoměrné. Ve čtyřmandátovém obvodu mohou získat zastoupení prakticky jen strany A a B, v osmimandátovém mají šanci i další strany C a D. Tudíž - zásada poměrného zastoupení podle obvodů je porušena.
Další zásadou volebního systému je princip omezovací klauzule pro vstup do sněmovny. Nynější hranice se zvyšuje pro dvoučlennou koalici na 10 %, trojčlennou na 15 %. Zásada jasně stanovuje mantinely pro to, aby si strana (strany) vůbec vybojovala své zastoupení. Obecně vzato každá omezovací klauzule výsledky voleb znepoměrňuje. Omezovací klauzule je výrazný většinový prvek a nejedná se o zásadu poměrného zastoupení.
Tomáš Šulák,
publicista MF DNES