Jak je to s havarijní zónou JETE

Jak je to s havarijní zónou JETE

Ladislav Šírek

Při výstavbě každé jaderné elektrárny lidé citlivě vnímají nebezpečí havárií, a to i přes veškeré ujišťování jejích konstruktérů, že žádné nebezpečí nehrozí. Důležité technologické systémy v jaderných elektrárnách jsou z důvodu bezpečnosti zdvojeny, případně ztrojeny, nicméně Černobyl lidstvu jasně ukázal, že žádná technická stavba není dokonalá a že lidský činitel není všemocný. Proto je nanejvýš žádoucí eventualitu atomového nebezpečí připustit a důsledně se zabývat všemi doposud známými variantami, které při havárii jaderně-energetického zařízení mohou nastat. Zároveň by se neměla zanedbávat maximální možná informovanost obyvatelstva. Jedině pak bude veřejnost tato zařízení přijímat kladně a jejich význam a následný užitek bude doceněn.
Nesmírně důležitá je i prevence v okolí elektrárny. Každá má stanovené území, pro které připravuje plány, jak při havárii ochránit obyvatelstvo. U Jaderné elektrárny Temelín (JETE) je to kruh o poloměru třináct kilometrů, jehož středem je první blok elektrárny. Také tato skutečnost vzbuzuje u části české, rakouské i německé veřejnosti pochyby. Na otázku, jak dalece jsou oprávněné, nelze jednoznačně odpovědět.
Pro srovnání, Jaderná elektrárna Dukovany řeší ochranu obyvatelstva v zóně havarijního plánování v okruhu dvaceti kilometrů, přičemž v provozu jsou tam čtyři bloky. Každý má výkon 440 MW, zatímco v Temelíně má první blok, ze dvou dostavěných, výkon tisíc megawattů.
Na základě sovětského doporučení byla po tragické události v Černobylu v ČSSR stanovena zóna havarijního plánování v okruhu třiceti kilometrů. Protože tato vzdálenost neměla racionální zdůvodnění, nechala si elektrárna Dukovany vypracovat studii, na jejímž základě se posuzovala velikost pásma pro plánování opatření na ochranu obyvatelstva v časné fázi v případě havárie. Studii vypracoval počátkem devadesátých let Výzkumný ústav jaderných elektráren v Trnavě. Vycházela z analýzy potřebných opatření na ochranu obyvatelstva s přihlédnutím k typu jaderných bloků používaných v Dukovanech. V návaznosti na výsledek studie požádal provozovatel elektrárny, ČEZ, aby byla schválena změna zóny havarijního plánování na okruh dvaceti kilometrů od geometrického středu elektrárny. Změnu schválila rozhodnutím č. 87/1991 Československá komise pro atomovou energii, a to na základě souhlasu Vládní komise pro radiační havárie.
S ohledem na žádost ČEZ a na základě předložených podkladů vycházejících z původního sovětského projektu Státní úřad pro jadernou bezpečnost stanovil svým rozhodnutím č. 84/1994 z 1. června 1994 zónu havarijního plánování pro případ radiační havárie. Současně rozhodnutí specifikovalo, že ČEZ předloží definitivní návrh zóny havarijního plánování podložený rozbory změn realizovanými v zájmu zvýšení jaderné bezpečnosti a spolehlivosti oproti původnímu projektu. Státní úřad pro jadernou bezpečnost po posouzení potřebných analýz předložených provozovatelem vydal 5. srpna 1997 rozhodnutí č. 311/1997, kterým stanovil zónu havarijního plánování následovně.
Vnější část zóny tvoří kruh o poloměru třináct kilometrů se středem daným kontejmentem prvního bloku elektrárny Temelín. Jeho součástí je i území obcí, které se nacházejí na hranici tohoto kruhu. Zde jsou připravena různá opatření, která mají zajistit jednak včasné vyrozumění orgánů a organizací a varování obyvatelstva, jednak ukrytí, jódovou profylaxi a regulaci pohybu osob.
Vnitřní část zóny je dána plochou kruhu o poloměru pět kilometrů se středem daným kontejmentem prvního bloku elektrárny a územím obcí, které se nacházejí na jeho hranici. Zde se plánuje především opatření zajišťující přípravu a provedení evakuace obyvatelstva.
Tolik řeč paragrafů a čísel, kterou však odpůrci Temelína neslyší nebo snad nechtějí slyšet. Nahrává jim rovněž skutečnost, že do konce roku 2002 mají zaniknout okresy a jejich pravomoci přejdou na stanovené městské úřady a nově se vytvářející krajské úřady. Nově vzniklé krajské uspořádání neodpovídá hranicím regionů, ve kterých se doposud havarijní plánování připravovalo. Například bývalý Jihomoravský region, kde se nacházejí Dukovany, se rozdělí na Jihlavský a Brněnský kraj. Na první pohled se může zdát, že jde o nepodstatnou záležitost. Rozhodně ji však nelze brát na lehkou váhu, protože do nových krajských úřadů a nově pověřených městských úřadů nastoupí jako řídící pracovníci lidé, kteří se těmito úkoly doposud nezaobírali a nikdy je neřešili.
Úkoly spojené s řešením havárií plní nyní příslušný územní okresní úřad. Zóny havarijního plánování zahrnují území několika okresů (u elektrárny Dukovany Třebíč, Znojmo a Brno-venkov, u Temelína jsou to České Budějovice, Písek, Prachatice, Strakonice a Tábor), proto při zajišťování havarijní připravenosti je nutné koordinovat činnost jednotlivých okresních úřadů. V případě Dukovan se týká pověření koordinačních činností přednosty Okresního úřadu Třebíč a v případě Temelína přednosty Okresního úřadu České Budějovice. Pokyny těchto přednostů se budou řídit přednostové okresních úřadů, do jejichž území zasahuje zóna havarijního plánování i přednostové okresních úřadů, na jejichž území se plánují evakuační opatření ze zóny havarijního plánování, případně další ochranná opatření. Tento přístup k zajištění koordinace je v souladu se zákonem č. 18/1997 Sb. o mírovém využívání jaderné energie a zdrojů ionizujícího záření. Vnější havarijní plán Jaderné elektrárny Temelín je přístupný na internetové adrese www.okucb.cz.

Autor vyučuje na Vysoké vojenské škole pozemního vojska Vyškov
CITÁT: Odpůrcům Temelína nahrávají změny uspořádání státu, při nichž pravomoci spojené s havarijním plánováním mohou přejít do rukou lidí, kteří s ním doposud nemají zkušenosti.