IPB a duel Klause s Havlem

Českou republiku možná čeká největší skandál od aféry s financováním politických stran, který by mohl definitivně rozhodnout i o vítězi soutěže Václava Havla s Václavem Klausem.
Když předseda sněmovny a nejsilnější opoziční strany Klaus upozorňoval na letošním kongresu své strany na neprůhledné politické struktury, které se pokouší parazitovat v České republice na moci, sklidil za to na veřejnosti spíše posměch. Nepopiratelnou skutečností ale je, že v postkomunistickém státě demokratická soutěž politických stran nemá tradici. Proto pokusy o ovlivňování obecných věcí subjekty, které stojí mimo veřejnou kontrolu, nelze úplně vyloučit. Aféry se sponzorskými dary, které před více než dvěma lety otřásly českou politickou scénou, odhalily vazby mezi podnikovým či bankovním managementem a vládnoucími stranami.
Nešvar pronikání politiky do ekonomiky lze alespoň v několika případech považovat v Čechách za prokázaný. S jistou pravděpodobností tedy mohou existovat také další povahou poněkud odlišné vlivové skupiny, i když v podstatě s podobnými cíli.
Nezanedbatelná část opozice naznačuje, že se jedná o prezidenta Václava Havla, část čtyřkoalice, uskupení Lípa, Dřevíčskou výzvu, apel "Děkujeme, odejděte!", Impuls 99 a další spřízněné skupiny či jednotlivce, kteří tvoří konspirativní hnutí s mocenskými ambicemi. Důkazy zatím chybějí, ale pokud by se podezření ODS prokázalo, bylo by to pro demokracii přinejmenším stejně zlé jako korumpování politických stran. Znamenalo by to totiž, že vedle moci výkonné, zákonodárné a soudní působí ve státě další mocenská síla skrytě a bez zjevného mandátu.
Václav Klaus ve svém kongresovém projevu naznačil, že mechanismus působení neformální mocenské aliance v České republice lze dokázat na převedení Investiční a Poštovní banky pod Československou obchodní banku. Vznik parlamentní komise pro objasnění této události svědčí pro to, že postup Ministerstva financí a centrální banky skutečně není jednoznačný. Rezignace Josefa Tošovského na post generálního guvernéra České národní banky nemusí být v této souvislosti také bez významu.
Klaus na kongresu v Plzni celkem správně analyzoval nejúčinnější metodu politického boje u nás: mediální skandál. Je-li něco na tom, že za pádem impéria IPB jsou čísi mocenské ambice, pak tento v bankovním světě ojedinělý případ představuje doslova časovanou bombu v českém veřejném prostoru. Vliv subjektu stojícího mimo vládu i Českou národní banku lze totiž sotva při tak mimořádné majetkové operaci dokonale a provždy utajit. Zejména v Čechách, kde se prý neutají nic. Téměř by se dalo říci, že v případě IPB došlo na lámání chleba: Buďto se ukáže, že ODS měla pravdu a "Havel a spol. se pokouší parazitovat" na moci v České republice, nebo se Klaus a jeho spolustraníci dokonale zostudí před veřejností, jako umanutí šiřitelé nepodložených obvinění.

ivan.jemelka@economia.cz