Jak to asi dopadne? Už tu byl první incident s novináři. Všimli jste si, že když se zhoršují vztahy mezi státy, první na řadě bývají novináři, kterým je odpírán vstup a zakrývány objektivy kamer? Pak nějaká horká hlava vezme právo do svých rukou a buď barikádu postaví, nebo ji bude chtít zbourat. Další etapou je zranění těch, kteří se vrhají pod kola aut, aby prokázali svoji pravdu. Historie se skoro vždy opakuje.
Stane se to i kvůli Temelínu? Myslím, že nikoliv, protože o Temelín jde v lepším případě až v druhé řadě. Říci tohle do očí těm, kteří zablokovali přechody, přenocují tam a mrznou, je pochopitelně zbytečné, protože jsou zcela ve vleku vlastních představ o tom, čeho mohou dosáhnout a čeho nikoliv. A asi by se chápavě neusmívali na toho, kdo by jim sdělil, že jsou jen pasívními aktéry politické hry, pro niž se Temelín velmi dobře hodil.
Rakouští politikové určitě vědí, že nemohou Temelín zastavit. Nepodařilo se to ani u jiných jaderných elektráren, kterými je Rakousko obklopeno. Stejně tak vědí, že bude trvat dlouho, než se Evropská unie shodne na bezpečnostních parametrech pro jaderné elektrárny. A že jim Temelín vyhoví, protože tyto parametry budou muset splnit i podstatně starší elektrárny ve Francii, Velké Británii, Španělsku nebo Německu.
Jestliže se přesto Rakousko pustilo do hry, ze které není na mezinárodní úrovni vidět úspěšné východisko, je nutné hledat příčiny uvnitř. Vnitropolitická situace je více, než si mnozí připustí, pod vlivem "sňatku z rozumu" mezi lidovci a Svobodnými. Wolfgang Schüssel dosáhl na kancléřské křeslo, které mu bylo dlouhou upíráno v koalici se sociálními demokraty, musel se ale spojit se stranou, která je populistická a mírně řečeno nacionalistická, která dovedně manipuluje s pocity ukřivdění a obav mnoha Rakušanů. Po desetiletích úspěšné existence pseudoneutrálního státu v rozdělené Evropě, který z toho profitoval politicky a především ekonomicky, se Rakousko dostalo trochu na okraj zájmu. Navíc je tu nepříjemná konkurence nových demokracií, z nichž některé dokonce leží geograficky západněji.
Aby se Schüssel proti Svobodným prosadil, musí se ukázat jako silný muž, který hájí zájmy Rakouska a jeho obyvatel. A co se k tomu hodí? Pochopitelně Temelín, kde nikdy nebude dost informací, kde iracionální strach ze složité techniky lze přeměnit na konkrétní politické zisky. A pochopitelně Česko, protože je potenciálně největším konkurentem a jsou s ním nevyřízené historické účty. A navíc jsou tam u moci sociální demokraté a ještě v menšinové vládě, čili jsou potenciálně slabším protivníkem. Že EU Rakousko těžko podpoří? Nevadí. I nepřející Evropa se při budoucím volebním klání stane argumentem.
Je to ovšem hra s ohněm. Do paměti rakouského i českého národa se kódují informace, které zbytečně zatěžují budoucí spolupráci v Evropské unii. A že tohle je jediná možná varianta, o tom snad není pochyb.

miroslav.pavel@economia.cz