Když jsem předminulý pátek odcházel z krátkého setkání s generálním ředitelem Sazky Alešem Hušákem - došlo k tomu z jeho iniciativy v kavárně Obecního domu - neměl jsem z něj rozhodně špatný dojem. Je to člověk velmi schopný, cílevědomý, aktivní a svým způsobem úspěšný. Pokud jde o média, ví přesně, co chce. Byl bych nejraději, řekl mi, kdyby se o Sazce a o mně vůbec nepsalo, protože to škodí našemu obchodu. A pokud už budete psát - a já tomu nemohu zabránit - pište alespoň objektivně. Nevím, jestli velmi emotivní čtyřhodinový rozhovor, který poskytl dvěma redaktorům Hospodářských novin (a jehož velkou část jsme včera jen po nepatrných jazykových úpravách zveřejnili), bude označen za objektivní. Zdá se mi však, že poměrně přesně vystihuje způsob uvažování a konání pana Hušáka. A nejenom jeho.
Vzpomínám si v té souvislosti na jiné setkání. Bylo to v květnu 1989. Povídal jsem si se zpravodajkou velkého, tehdy ještě pouze západoněmeckého deníku o tom, co se asi stane s Evropou. A ona se zeptala, s jemnou ironií, jak už to některé ženy dovedou, zda si umím představit, že po Václavském náměstí budou jezdit bílé mercedesy a v nich sedět noví kapitalisté. Hluboký význam té otázky jsem si uvědomil až mnohem později.
Tržní ekonomika je úspěšná i proto, že otevírá obrovské prostory pro iniciativu jednotlivců i firem. Někdy jsme si to zjednodušeně představovali jako prostor pro živnostníka, malou nebo střední firmu. Ale je to samozřejmě i prostor pro budování složitých firemních konglomerátů, pro spekulace s nemovitostmi a cennými papíry, pro převody majetku i peněz, pro těžko průhledné operace nejrůznějšího druhu, které dokonale využívají právních možností, balancují na hraně povoleného, či nezakázaného. A někdy také přes tu hranu přepadnou. Není to, proboha, žádná zvláštnost České republiky. Takové věci se stávají všude.
Postavit se do role moralizátora je jistě pohodlné, čtivé, ale zbytečné. Taková je zkrátka tržní ekonomika, kterou většina z nás chtěla, aniž by si možná dostatečně uvědomila, že to bude mít i takovéto důsledky. Řešení je vlastně jednoduché. A hlavně ověřené v zemích, kde tržní ekonomika nikdy nepřestala být součástí života. Je jím co nejpřesnější právní rámec pro podnikání, který dokáže nebrzdit iniciativu - protože ta je zdrojem života pro tržní ekonomiku, ale současně vymezí pravidla hry, kterých se musejí všichni držet. Až další vývoj kolem Sazky ukáže, zda ta pravidla byla dostatečně jasná, a pokud ano, zda je všichni respektovali. Zdá se mi, že rozhodující roli by při tomto zkoumání měli sehrát vlastníci Sazky, její akcionáři. Jde koneckonců o jejich peníze.
miroslav.pavel@economia.cz
