Změní se v USA volební systém

Zpochybnit legitimitu volby je v americkém systému velmi snadné

Změní se v USA volební systém

Volba amerického prezidenta trvala víc než jeden měsíc. G. W. Bush z ní vyšel jako vítěz, i když velmi pochybný. Vinu na tom zřejmě nese velmi specifický volební systém země, který od přijetí americké ústavy v roce 1787 nedoznal do současnosti prakticky žádných podstatných změn.

Libor Lukášek

Praha, 20. 12. 2000
Systém volby amerického prezidenta je složitý, protože se jedná o tzv. nepřímý většinový volební systém. Jeho základní princip spočívá v tom, že o budoucí hlavě země de facto nerozhodují američtí voliči svými odevzdanými hlasy přímo, ale prostřednictvím tzv. sboru volitelů (539). Ti by sice měli respektovat vůli voličů v každém státě, ale nejsou k tomu žádným legislativním pravidlem zavázáni.

Volitelé

Tomuto kroku, tedy rozhodování volitelů, předchází velmi komplikovaný a zároveň velice finančně nákladný procedurální mechanismus nominace kandidátů jednotlivých politických stran či uskupení na prezidentský úřad v podobě tzv. primárních voleb. Tento anachronismus volební legislativy USA, tedy volba prostřednictvím sboru volitelů, tak předpokládá, že prezidenta země jmenují do funkce volitelé vítězné politické strany v příslušném státě americké unie (tito volitelé jsou proto jmenování vítěznou politickou stranou, resp. tou politickou stranou, jejíž prezidentský kandidát získal v tom kterém státě prostou většinu hlasů). Další problém spočívá v tom, že každý stát disponuje, podle své lidnatosti, rozdílným počtem volitelů. Každý americký stát má proto tolik volitelů, kolik má svých zástupců v Kongresu (tedy každý stát má dva své zástupce v Senátu a tolik kongresmanů (poslanci zastoupení ve Sněmovně reprezentantů), kolik mu podle amerických právních předpisů náleží podle počtu obyvatel. Z tohoto proto jednoznačně vyplývá, že rozdílné počty volitelů jsou determinovány rozdílným počtem zástupců konkrétního státu ve Sněmovně reprezentantů. Pro úplnost je potřebné dodat, že každý stát má minimálně tři své volitele.
Budoucí prezident USA tak paradoxně nepotřebuje získat většinu voličských hlasů, ale většinu hlasů volitelů. Z tohoto důvodu se proto může klidně stát, že prezidentem se nakonec stane osoba, která získala v celkovém součtu méně voličských hlasů než jeho konkurent, který však uspěl ve státech s větším počtem volitelů. Tak tomu bylo v případě letošních prezidentských voleb a tento jev rozhodně není v amerických dějinách ojedinělý. A aby to bylo ještě komplikovanější, je potřebné dodat, že ústava USA nezavazuje nominované volitele volit v souladu s dosaženým volebním výsledkem v příslušném státě. Navíc v americké historii se již několikrát stalo, že nominovaní volitelé porušili respektovanou zásadu hlasovat pro vítězného kandidáta v jejich mateřském státě. A i přesto, že bylo porušeno obecně dodržované pravidlo chování, není možné tohoto "nevěrného" volitele jakkoli potrestat, a to z důvodu absence tohoto institutu v právním řádu USA. Na základě tohoto zjištění je nutné pouze konstatovat, že tahanice o přepočítávání volebních hlasů ve státě Florida byly z federálního ústavněprávního pohledu prakticky irelevantní, neboť prezident USA podle dikce platného amerického volebního práva ještě zvolen nebyl. Zvolen byl, až když proběhlo shromáždění volitelů v jednotlivých amerických státech. Do prezidentského křesla pak zasedl ten kandidát, který získal více volitelských hlasů, přičemž rozhodování volitelů není do poslední chvíle známo.

Rovný počet hlasů

Americká ústava pak pamatuje i na jednu velmi prekérní situaci, a to v případě, že dojde ke stavu, že oba kandidáti získají stejný počet volitelských hlasů (i tyto situace již v minulosti nastaly). V takovém případě je prezident USA zvolen Sněmovnou reprezentantů, zatímco jeho viceprezident Senátem. Pokud prezident není z rozličných důvodů zvolen, této funkce se z moci ústavní ujímá předseda Sněmovny reprezentantů. Ten v roli úřadujícího prezidenta setrvá do okamžiku, kdy se svých pravomocí ujme řádně zvolený prezident.

Další předpisy

Již tak komplikovaný a v mnohém nejasný federální volební systém je pak v mnohém konkretizován volebními předpisy v jednotlivých amerických státech. Proto může velmi lehce dojít k situaci, že např. v jednom státě je povoleno ruční přepočítávání volebních hlasů, a v druhém nikoli. Každý stát si svou volební proceduru, samozřejmě v návaznosti na federální volební mechanismus, stanovuje sám, nezávisle na rozhodnutí centra. Proto může dojít ke značným rozdílům v případě procedurálního hodnocení volebních výsledků v jednotlivých státech, resp. k podniknutí právních a soudních kroků zpochybňujících konečný verdikt. A v tom je další specifikum americké demokracie. Tím je možnost soudně napadnout a tím de facto zpochybnit legitimitu čehokoli. Tak jsme toho byli svědky ve státě Florida, kde se boj o křeslo budoucího šéfa americké administrativy přesunul z hlasovacích síní do soudních budov různých instancí. Zejména demokratický kandidát Albert Gore ve snaze zvrátit pro něj nepříznivý výsledek voleb v tomto státě navrhl např. opakování voleb v nejvíce problematických okrscích, nařízení ručního přepočítávání sporných a nejasných hlasovacích lístků atd. V USA nastala velmi precedentní záležitost, která podle mnohých renomovaných odborníků zpochybňuje plnou legitimitu budoucího šéfa Bílého domu. Proto se v současné době již otevřeně hovoří o možné reformě zastaralého a velmi konzervativního volebního systému v zemi. Nejčastěji se objevuje myšlenka na zrušení dvoustupňového systému voleb, tedy odstranění prvku volitelů s tím, že o budoucím prezidentovi by rozhodla jen a jen vůle voličů. Tedy prezidentem by se stal ten kandidát, který by získal prostou většinu hlasů těch voličů, kteří se k volbám dostavili a odevzdali platný hlas. V takovém případě by odpadly dohady a spekulace o tom, že prezidentem se stal kandidát, který získal sice více volitelů, ale při celkově menším množství všech odevzdaných platných hlasů. Prosazení změny nebude ve velmi konzervativním americkém právním systému založeném na obyčejovém základě a precedenčním principu vůbec jednoduché. O tom svědčí mimo jiné skutečnost, že doposud bylo přijato k americké ústavě pouze 33 dodatků, z nichž jen 26 do dnešního vešlo v platnost.

Autor se zabývá mezinárodním právem