Cíl letu: první jednotná výškopisná mapa světa

Raketoplán Endeavour pomocí radarů na 60metrovém stožáru pořídí nejpřesnější a nejúplnější topografický záznam planety

Cíl letu: první jednotná výškopisná mapa světa

Na 80 % povrchu Země, kde žije 95 % obyvatel, má s nevídanou přesností zmapovat mise raketoplánu STS-99. Z 11denního letu na to nakonec zbylo devět dnů místo desíti. Část dat tak padne na oltář jistoty, že posádka bezpečně stáhne stožár, vůbec nejdelší pevnou strukturu kdy použitou ve vesmíru.
Endeavour se šestičlennou posádkou pomocí radarové interferometrie vytvoří dosud vůbec nejúplnější třírozměrnou mapu planety mezi polárními kruhy, přesněji mezi jižním okrajem Grónska a jižním cípem jihoamerického kontinentu. Dosáhne přitom dosud nevídané přesnosti, jinak řečeno 30metrového rozlišení, které poskytuje trojnásobek detailů oproti dosud pořízeným 90metrovým mapám. Ty pokrývají 60 až 70 procent zemského povrchu.

Přístup jen vyvoleným

Mnoho vědců pracujících mimo Spojené státy však tyto mapy nikdy neuvidí. Na financování nové výpravy se svými 200 milióny dolarů nejvýznamněji podílí přísně tajná National Imagery and Mapping Agency ministerstva obrany, která zajišťuje mapové podklady a snímky ze špionážních družic pro armádu a zpravodajské služby.
Vojenské využití výškopisných map sahá od zaměřování zbraní přes navádění letadel a výcvik na letových simulátorech až po vedení boje a taktické plánování. Vojenská agentura hodlá komukoli zpřístupnit 90metrové mapy, stejně jako 30metrová data pro USA, jež jsou už vesměs dostupná. Nejpřesnější výškopisné mapy mají však být k dispozici pouze pro vědecký výzkum, a to výhradně po předchozím posouzení případ od případu.
Civilních aplikací topografických map je bezpočet, přičemž NASA zdůrazňuje jejich přínos pro životní prostředí a obchodování. Vědci díky nim mohou lépe předpovídat klimatické změny a sledovat změny povrchu planety působením ledovců či řek a procesy tvorby a eroze pohoří.
Urbanisté využívají mapy při hledání lokalit pro výstavbu měst nebo rekreačních středisek. Piloti letadel potřebují přesné výškové informace pro přípravu letu a navigaci. Na základě znalostí přesných výšek a poloh horských vrcholů mohou provozovatelé mobilních telefonních sítí optimálně rozmisťovat stožáry.

Zmatek ve výškopisu

Dosavadní výškopisné mapy vznikaly na základě rozlišných pozemních i leteckých průzkumů, stejně jako pomocí radarových měření z letadel a družic. V mnoha případech jsou neúplné, nepřesné a pro některé regiony vůbec neexistují.
Topografické pokrytí bývá zvláště problematické u špatně přístupných horských hřebenů, nehostinných pouští či hustých tropických pralesů. Radar je v tomto případě daleko vhodnější než optické kamery, neboť může pracovat ve dne i v noci, a to i v případě, že snímanou oblast kryjí mraky či smog. Odpadá tak problém s fyzickým přístupem.
I když pak tyto mapy existují, bývají pořízeny tak, že to ztěžuje praktické použití. Sousední země mohou vytvářet mapy odlišnými metodami. Schází standardizace, což omezuje rozsah regionálních či globálních studií, u kterých přesný výškopis sehrává zcela zásadní úlohu. Za zmínku stojí, že družice nám poskytly přesnější výškopisné mapy Venuše a Marsu, než máme k dispozici pro Zemi.
Z pěti letů, při nichž raketoplány nesly na palubě radarová mapovací zařízení, byly nejvýznamnější dva z roku 1994, kdy NASA ověřovala prostorové mapování. Raketoplán musel dvakrát přeletět nad určitou oblastí, aby získal dva mírně posunuté snímky, jejichž přeložením vznikl prostorový obraz ukazující výškové rozdíly.

Stožár se může hodit

Odborníci z Jet Propulsion Laboratory přišli na to, jak vystačit s jedním přeletem. Radarové zařízení mise Shuttle Radar Topography Mission (SRTM) vyrobené německou a italskou kosmickou agenturou získá posun snímků díky vzdálenosti přijímacích antén. Jsou umístěny v nákladovém prostoru a na konci 60metrového stožáru, nejdelší pevné struktury, která kdy byla v kosmu rozložena.
Endeavour se má pohybovat "zády dolů a zadkem napřed" ve výšce zhruba 230 kilometrů a mapovat pás široký asi 225 kilometrů. "Získáme celistvý snímek celé planety pořízený za devět dnů," zdůrazňuje vědecký šéf projektu Michael Kobrick z Laboratoře tryskových pohonů NASA. "S tím se nedá nic srovnat," dodává. Veškerá data získaná během letu budou zpracována jednotným způsobem, což zaručuje, že globální topografická mapa bude mít jednotné charakteristiky. Dat je ovšem tolik, že si na její vznik budeme muset nejméně jeden rok počkat. Při záznamu na CD-ROM by zabraly více než 13 500 desek.
Projekt SRTM neměl od nápadu k realizaci snadnou cestu: Dostal se do několikaměsíčního skluzu a provázely jej nejasnosti, jaké množství informací je třeba nashromáždit a komu mají být zpřístupněny. Původně zářijový start byl odložen kvůli prohlídce elektroinstalace čtyřčlenné flotily raketoplánů poté, co elektrický zkrat vyřadil dva počítače Columbie. Radarové mapování oddálila i přednostní prosincová oprava Hubbleova kosmického teleskopu, kterou zajišťovala posádka raketoplánu Discovery.
Proč NASA pouhých deset dnů před startem Endeavour , plánovaným na včerejšek, obětovala desetinu získatelných dat, když k lítosti vědců zkrátila topografická měření z deseti na devět dnů? Chtěla zvýšit pravděpodobnost, že se podaří bezpečně stáhnout dosud nevyzkoušený stožár z plastů a kovů, pokud by na konci letu nastaly obtíže.
Původně se počítalo s tím, že posádka v krajním případě stožár v hodnotě 142 miliónů dolarů odpojí a nechá jej na pospas svému osudu. Agentura rozhodla jinak.
Nový harmonogram poskytuje posádce čas vystoupit do volného prostoru a odstranit případnou závadu. NASA sice dosud neplánovala stožár a radarové zařízení znovu vypustit, ale nechává si otevřená vrátka. Stožár totiž představuje obdobu nosníků, jež mají držet sluneční panely právě budované mezinárodní kosmické stanice ISS. Někteří američtí odborníci pragmaticky míní, že by vůbec nebylo od věci vyzkoušet na stanici unikátní strukturu, která už jednou pobývala v kosmickém prostoru.

Bořek Otava