Plynokapalinové tlumiče

AUTOMOBILOVÁ TECHNIKA

Plynokapalinové tlumiče

Nevýhodou kapalinového tlumiče pérování je lehké uvolňování olejových bublinek na podtlakové straně pístu způsobené jeho rychlým pohybem v olejovém sloupci. Při následujícím pohybu pístu opačným směrem se proto část zdvihu spotřebuje na stlačení olejové pěny.
Po dobu této krátké části zdvihu tlumič svou funkci neplní. Situace se ještě zhoršuje, když tlumič pracuje v těžkých podmínkách, není dostatečně chlazen a olej má vysokou teplotu.
Účinnost tlumiče se zhoršuje i tím, že směs oleje a vzduchových bublinek prochází ventilky konstruovanými pouze pro olej. Toto místo se stává i ohniskem hluku.
Situace se dá zlepšit lepším chlazením, ale tlumič je potom podstatně robustnější a vyžaduje větší prostor.
Proto vznikl tlumič plynokapalinový, který je často nepřesně nazýván jako plynový. Jeho pracovní kapalina je držena pod stálým tlakem inertního plynu a brání tak vzniku nepříjemné olejové pěny.
Plynokapalinový tlumič se prosadil nejprve jako jednoplášťový, u něhož se olej vytlačovaný pístnicí s pístem soustřeďuje na dně trubky, kde se nachází plynový polštář pod tlakem 2 MPa oddělený plovoucím pístem. Tento typ nelze použít na nápravách, kde by byl součástí teleskopické vzpěry McPherson a slouží spíše pro speciální účely.
Lépe jsou na tom dvouplášťové plynokapalinové tlumiče, kde je olej vytlačován pístem přes ventilky na dně vnitřní trubky do trubky zásobní.
Rozdíl mezi plynokapalinovým a standardním kapalinovým tlumičem spočívá v tom, že olej v zásobní trubce není vystaven vzduchu o atmosférickém tlaku, ale je zachycen plynovým polštářem s tlakem v rozmezí 0,3 až 0,6 MPa. Ten dostatečně zabraňuje pěnění oleje a navíc zaručuje jeho rychlý návrat ze zásobníku při zpětném pohybu kola.

Pavel Biskup